Wikipedie

Imunodeficience

stav, při němž je oslabena schopnost těla bránit se infekcím či nádorovému bujení
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Imunodeficience je imunopatologický stav, kdy má imunitní systém sníženou schopnost odpovídat na antigenní a další podněty. Imunodeficity se dělí na primární (vrozené) a sekundární (získané). Primární imunodeficity jsou vzácnější, ale mají mnohem závažnější projevy, protože jsou geneticky podmíněné. Sekundární imunodeficity jsou častější, získané v průběhu života a nejsou tolik závažné (kromě AIDS).[1]

Hlavním klinickým projevem imunodeficiencí jsou různé poruchy tvorby imunitních buněk a zvýšená náchylnost jedince k různým infekcím.

U specifické (získané, adaptivní) imunity je ovlivněna obzvláště tvorba protilátek (T-lymfocyty a B-lymfocyty). Protilátky nefungují tak, jak mají, a je proto zvýšená náchylnost k infekcím od extracelulárních patogenů (viry, bakterie).

Porucha u nespecifické (přirozené, vrozené) imunity se projevuje neschopností imunitního systému rychle zareagovat na obecné patogenní vzory – PAMP a jsou ovlivněny funkce fagocytózy, komplementu a NK buněk a dalších imunitních složek, které mají normálně schopnost ničit patogeny.

Typy imunodeficitů editovat

  1. buněčné imunodeficity
  2. primární imunodeficity
  3. sekundární imunodeficity

Buněčné imunodeficity editovat

Primární imunodeficity mohou být klasifikovány podle poškozené funkce, která může být součástí specifické i nespecifické imunity. Pro přesné pochopení projevu příslušné deficience je potřeba brát v potaz komplexnost celého imunitního systému. Porucha jedné části imunitního systému se může projevit i v druhé části, např. je porucha tvorby T lymfocytů, ale hladina B lymfocytů je normální, tzn. že je narušená interakce mezi T a B lymfocyty a jsou tak ovlivněny obě strany.

Protilátkové deficity editovat

Humorální imunitní deficience (porucha B buněk) – hypoagamaglobulinémie (snížení hladiny jednoho či více typů protilátek) s projevy poruch dýchacích cest, agamaglobulinémie (chybí produkce protilátek)

Buněčné deficience editovat

Kombinované deficience editovat

Poruchy komplementového systému editovat

Poruchy komplementového systému se mohou projevit jako imunokomplexní onemocnění, kdy tělo napadá své vlastní tkáně a orgány jako např. kůži, klouby, ledviny, cévy, srdce (Systémový lupus erythematodes), nebo v různých dysfunkcích iniciujících komplementovou aktivaci.[2]

  • Hereditární angioedém - po různých podnětech dochází k nekontrolované aktivaci komplementu

Poruchy apoptózy editovat

Poruchy apoptózy mohou vést k různým neurodegenerativním onemocněním (Parkinsonova nemoc, Alzheimerova choroba, Amyotrofická laterální skleróza, Huntigtonova choroba[3], nádorovým bujením nebo hypotrofiím (zmenšení) různých tělesných orgánů nebo k různým vrozeným vývojovým vadám.[4]

  • Autoimunitní syndromy

Poruchy fagocytózy editovat

Poruchy fagocytózy vedou ke zvýšené náchylnosti a často se opakujícím infekcím způsobenými hlavně bakteriemi, parazity, houbami nebo plísněmi) a klinicky se projevujícími v podobě různých kožních projevů (vředy), dýchacích obtíží (pneumonie, sinusitis) a další hnisavé onemocnění.[5]

Primární imunodeficience editovat

Primární imunodeficience jsou různě závažné vrozené poruchy imunitního systému. Tyto poruchy jsou podmíněny genovou mutací ovlivňující syntézu proteinů, které se podílí na buněčné nebo humorální funkci imunitního systému. Závisí na charakteru onemocnění, kdy a jak se projeví. Nejčastěji se těžké poruchy projevují časně a razantně u dětí do prvního roku života. Některé poruchy se mohou projevit v průběhu života s pomocí různých faktorů – spouštěčů; např. poruchy fagocytózy či komplementu.

Onemocnění mohou být přetrvávající nebo se opakující. Infekce vedou k různým zánětům, k autoimunitním postižením, k nádorům nebo k postižení různých orgánů.

V současné době je charakterizováno více než 300 primárně imunodeficitních onemocnění, z nichž jsou některé velmi vzácné.[1] Léčba je zatím možná pouze u některých typů onemocnění.

Znaky a projevy editovat

Přesné znaky primárních imunodeficitů záleží na typu projevu onemocnění. Nejčastější jsou ale projevy opožděného vývoje společně s poruchami tělesných orgánů (kůže, srdce, projev obličeje) v důsledku přetrvávajících či často se opakujících infekcí. Další časté znaky jsou autoimunitní onemocnění, kdy tělo napadá své vlastní tkáně a mohou se tvořit tumory, např. lymphoma.

Příčiny editovat

Primární imunodeficity jsou způsobeny genetickou mutací. Mutace mohou být recesivně nebo dominantně zděděny a mohou být způsobeny vadou jednoho genu nebo více geny. Některé imunodeficity mohou být přítomny, ale dosud se neprojevily (latentní) a spustí se jen díky určitému faktoru (např. reaktivní alergen) v průběhu života. Další imunodeficity se mohou projevit až v průběhu stárnutí těla a stárnutí buněk.

Diagnóza editovat

Metody vyšetření jsou různé. Základní diagnóza se tvoří z krevního obrazu na základě počtu krevních buněk a podle stanovení hladiny jednotlivých typů imunoglobulinů – hlavně IgG, IgA, IgM, nebo složek komplementu v séru.

Další diagnózy se provádějí podle podezřelých příznaků onemocnění:

Testy jsou vysoce specifické a provádějí se v specializovaných laboratořích.

Klasifikace editovat

Existuje spousta různých typů primárních imunodeficiencí (PID), které se podle International Union of Immunological Societies dělí do 9 tříd. V současné době je v databázi charakterizováno a identifikováno přes 350 typů PID.[7]

Většina PID jsou velmi vzácné, avšak IgA deficience je poměrně častá a vyskytuje se u 1 člověka z 500[8]. Další časté PID jsou časté variabilní imunodeficience (Common Variable Immunodeficiency (CVID)), těžké kombinované imunodeficience (Severe Combined Immunodeficiency (SCID)), Brutonova X-vázaná agamaglobulinémie, Wiskott-Aldrichův syndrom, DiGeorgův syndrom.

Přehled nejčastějších primárních imunodeficiencí editovat

Protilátkové imunodeficience

Kombinované a buněčné imunodeficience

Imunodeficience způsobené poruchami fagocytózy

Imunodeficience způsobené poruchami komplementu

Imunodeficience způsobené poruchami apoptózy

Imunodeficience jako součást syndromů chromosomální nestability

Imunodeficience jako součást mikrodelečních syndromů

Léčba a možnosti terapie editovat

Léčba primárních imunodeficitů závisí hlavně na projevu a typu onemocnění. Cílem léčby je snaha držet pod kontrolou infekce a nastartovat reakci imunitního systému pomocí preventivního podávání antibiotik nebo antivirotik. V případě poruchy humorální imunity se využívá substitutivní léčba v podobě vpravení imunoglobulinů do žíly (intravenózní imunoglobulin – IVIG). V případě autoimunitních onemocnění se používají imunosupresivní terapie nebo kortikoidy.

Poslední dobou je nerozšířenější možností léčby SCID a dalších vážných imunodeficitů transplantace kmenových buněk kostní dřeně. Komplikací je zajištění vhodného dárce s co největší shodou v HLA antigenech a je zde riziko reakce štěpu proti hostiteli (GHVR).

U primárních imunodeficitů, způsobených genetickou mutací zatím neexistuje skutečná kauzální terapie, která by cíleně “opravila” mutaci. U X-vázané SCID byla u jako první lidské choroby provedena genová terapie, ale u pacientů se posléze rozvinula leukémie jako reakce na narušení tumor-supresových genů.[9][10] Současné metody genové terapie využívají retrovirových nosičů, které náhodně vkládají sekvenci do genomu, ale často se vyskytují komplikace. Pokroky v genové terapii by ale v budoucnu mohly najít nějaký způsob léčby.[11]

Sekundární imunodeficience editovat

Sekundární imunodeficience jsou mnohem častější než primární a lze je označit jako získané. Mohou se projevit u člověka s normálním imunitním systémem a jsou způsobeny různými imunosupresivními faktory, např. chronické infekce (HIV), předešlá léčba (chemoterapie, imunosupresiva po orgánové transplantaci), životní prostředí (výskyt toxinů, pesticidů, různých chemikálií), stárnutí, podvýživa, chronický stres, alhokolismus a další faktory.

Tyto deficience se pak klinicky projevují jako zvýšená citlivost nebo neobyčejné reakce na běžné infekce.[12]

Poruchy tvorby protilátek u sekundární imunodeficience editovat

Buněčné poruchy u sekundární imunodeficience editovat

Po některých virových infekcích dochází ke snížení počtu obranných imunitních buněk. Nejzávažnějším typem získané poruchy buněčné imunity je AIDS.

Sekundární kombinované imunodeficity editovat

Tyto deficity se vyvíjejí u dětí, u kterých proběhne nákaza virem HIV nitroděložně nebo perinatálně. Podobný obraz můžeme pozorovat i u pacientů s celkovými metabolickými chorobami či se selháváním ledvin[15] (nefropatie, akutní renální selhání - uremie; chudokrevnost).

Kombinované imunodeficity se mohou rozvinout i vlivem nutričních faktorů – zejména podvýživy a deficitu stopových prvků a vitaminů ve stravě.

Poruchy fagocytózy u sekundární imunodeficience editovat

K poruchám fagocytózy dochází vlivem farmakoterapie, ozařování, či destruktivním působením autoprotilátek, které posléze vedou k neutropeniím.[16]

Sekundární poruchy komplementu editovat

Dochází k nim při absolutnímu vyčerpání těla (imunokomplexové choroby a septické stavy).[17]

Reference editovat

  1. ↑ a b RAJE, Nikita; DINAKAR, Chitra. Overview of Immunodeficiency Disorders. Immunology and allergy clinics of North America. 2015-11, roč. 35, čís. 4, s. 599–623. PMID: 26454309 PMCID: PMC4600970. Dostupné online [cit. 2019-07-30]. ISSN 0889-8561. DOI 10.1016/j.iac.2015.07.001. PMID 26454309. 
  2. ↑ Complement Deficiencies | Immune Deficiency Foundation. primaryimmune.org [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ GHAVAMI, Saeid; SHOJAEI, Shahla; YEGANEH, Behzad. Autophagy and apoptosis dysfunction in neurodegenerative disorders. Progress in Neurobiology. 2014-1, roč. 112, s. 24–49. PMID: 24211851. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 1873-5118. DOI 10.1016/j.pneurobio.2013.10.004. PMID 24211851. 
  4. ↑ FAVALORO, B.; ALLOCATI, N.; GRAZIANO, V. Role of Apoptosis in disease. Aging (Albany NY). 2012-05-31, roč. 4, čís. 5, s. 330–349. PMID: 22683550 PMCID: PMC3384434. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 1945-4589. PMID 22683550. 
  5. ↑ Phagocyte Dysfunction - an overview | ScienceDirect Topics. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ LIM, Megan S.; ELENITOBA-JOHNSON, Kojo S.J. The Molecular Pathology of Primary Immunodeficiencies. The Journal of molecular diagnostics : JMD. 2004-5, roč. 6, čís. 2, s. 59–83. PMID: 15096561 PMCID: PMC1867474. Dostupné online [cit. 2019-07-30]. ISSN 1525-1578. PMID 15096561. 
  7. ↑ About Primary Immunodeficiencies | Immune Deficiency Foundation. primaryimmune.org [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ Primary Immunodeficiency Diseases Report of an IUIS Scientific Committee. Clinical and Experimental Immunology. 1999-10, roč. 118, čís. Suppl 1, s. 1–28. PMID: 10540200 PMCID: PMC1905383. Dostupné online [cit. 2019-07-30]. ISSN 0009-9104. DOI 10.1046/j.1365-2249.1999.00109.x. PMID 10540200. 
  9. ↑ KOHN, Donald B.; SADELAIN, Michel; GLORIOSO, Joseph C. Occurrence of leukaemia following gene therapy of X-linked SCID. Nature Reviews. Cancer. 2003-7, roč. 3, čís. 7, s. 477–488. PMID: 12835668. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 1474-175X. DOI 10.1038/nrc1122. PMID 12835668. 
  10. ↑ ISHIMURA, Masataka; OHGA, Shouichi. [Cancer predisposition in inherited bone marrow failure syndromes and primary immunodeficiency diseases]. [Rinsho Ketsueki] The Japanese Journal of Clinical Hematology. 2019, roč. 60, čís. 6, s. 702–707. PMID: 31281163. Dostupné online [cit. 2019-07-30]. ISSN 0485-1439. DOI 10.11406/rinketsu.60.702. PMID 31281163. 
  11. ↑ MCCUSKER, Christine; WARRINGTON, Richard. Primary immunodeficiency. Allergy, Asthma, and Clinical Immunology : Official Journal of the Canadian Society of Allergy and Clinical Immunology. 2011-11-10, roč. 7, čís. Suppl 1, s. S11. PMID: 22165913 PMCID: PMC3245434. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 1710-1484. DOI 10.1186/1710-1492-7-S1-S11. PMID 22165913. 
  12. ↑ CHINEN, Javier; SHEARER, William T. Secondary immunodeficiencies, including HIV infection. The Journal of allergy and clinical immunology. 2010-2, roč. 125, čís. 2 Suppl 2, s. S195–S203. PMID: 20042227 PMCID: PMC6151868. Dostupné online [cit. 2019-07-30]. ISSN 0091-6749. DOI 10.1016/j.jaci.2009.08.040. PMID 20042227. 
  13. ↑ FRIMAN, Vanda; WINQVIST, Ola; BLIMARK, Cecilie. Secondary immunodeficiency in lymphoproliferative malignancies. Hematological Oncology. 2016-9, roč. 34, čís. 3, s. 121–132. PMID: 27402426. Dostupné online [cit. 2019-08-01]. ISSN 1099-1069. DOI 10.1002/hon.2323. PMID 27402426. 
  14. ↑ UZZAN, Mathieu; KO, Huaibin M.; MEHANDRU, Saurabh. Gastrointestinal Disorders Associated with Common Variable Immune Deficiency (CVID) and Chronic Granulomatous Disease (CGD). Current gastroenterology reports. 2016-4, roč. 18, čís. 4, s. 17. PMID: 26951230 PMCID: PMC4837890. Dostupné online [cit. 2019-08-01]. ISSN 1522-8037. DOI 10.1007/s11894-016-0491-3. PMID 26951230. 
  15. ↑ PRASAD, Narayan; PATEL, Manas Ranjan. Infection-Induced Kidney Diseases. Frontiers in Medicine. 2018-11-28, roč. 5. PMID: 30555828 PMCID: PMC6282040. Dostupné online [cit. 2019-08-01]. ISSN 2296-858X. DOI 10.3389/fmed.2018.00327. PMID 30555828. 
  16. ↑ CAPSONI, Franco; SARZI-PUTTINI, Piercarlo; ZANELLA, Alberto. Primary and secondary autoimmune neutropenia. Arthritis Research & Therapy. 2005, roč. 7, čís. 5, s. 208–214. PMID: 16207350 PMCID: PMC1257445. Dostupné online [cit. 2019-08-01]. ISSN 1478-6354. DOI 10.1186/ar1803. PMID 16207350. 
  17. ↑ TOLSMA, Violaine; SCHWEBEL, Carole; AZOULAY, Elie. Sepsis severe or septic shock: outcome according to immune status and immunodeficiency profile. Chest. 2014-11, roč. 146, čís. 5, s. 1205–1213. PMID: 25033349. Dostupné online [cit. 2019-08-01]. ISSN 1931-3543. DOI 10.1378/chest.13-2618. PMID 25033349. 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Imunodeficience&oldid=22850726“