Hummel
Hummel SdKfz 165 bylo německé samohybné dělo užívané v druhé světové válce.
| Hummel | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | samohybné dělo |
| Země původu |  Německo |
| Historie | |
| Vyrobeno kusů | 714 |
| Ve službě | 1943–1945 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 5 až 6 osob |
| Délka | 7,17 m |
| Šířka | 2,91 m |
| Výška | 2,81 m |
| Hmotnost | 23,5 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 10 – 30 mm |
| Hlavní zbraň | houfnice FH 18 ráže 150 mm |
| Sekundární zbraně | kulomet MG 34 ráže 7,92 mm |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | Vidlicový dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM |
| Síla motoru | 296 k (221 kW) |
| Odpružení | listová pružina |
| Max. rychlost | 42 km/h na silnici |
| Poměr výkon/hmotnost | 12,5 PS/tunu |
| Dojezd | 250 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Jednalo se o stroj, který vznikl roku 1942 na základě požadavku na nosič, který by byl schopen nést 150mm houfnici sFH 18. Firma Alkett zkonstruovala nový podvozek kombinující prvky podvozků německých tanků Panzer III a IV nazývaný Geschützwagen III/IV. Na tento podvozek byla instalována korba ze svařovaných pancéřových plátů o síle 10 mm. V zadní stěně se nacházela dvojdílná „vrata“, která sloužila pro posádku i pro nakládání munice. Bojový prostor byl shora zcela otevřený a posádka se musela proti nepřízni počasí chránit impregnovanou plachtou. Samohybné dělo mělo hlavní nevýhodu v tom, že zásoba vezené munice činila pouhých 18 kusů. Proto musely být některé stroje přebudovány jako zásobovací. Od roku 1943 do roku 1945 bylo vyrobeno 724 kusů těchto samohybných děl. S prvními bojovými zkušenostmi na východní frontě se začaly stále častěji ozývat požadavky na vývoj nové podpůrné zbraně v podobě těžké samohybné houfnice. Hlavní rolí tohoto stroje měla být přímá a mobilní dělostřelecká podpora ostatních druhů bojujících jednotek ničením zodolněných postavení nepřítele, která bránila postupu.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hummel na Wikimedia Commons
