Hudební terminologie

Hudební terminologie je názvosloví, používané původně pouze v evropské hudbě, které však posléze proniklo do celého světa, protože především v oblasti zápisu hudby je aplikovatelné na většinu hudební produkce, ať již etnické či umělé. Pochází původně z latiny, která byla dlouho spojujícím evropským jazykem. První zápisy hudebních skladeb byly záznamy duchovní a mši doprovázející hudby, kde latina byla dlouho (až do poloviny 20. století) liturgickou řečí. Prováděli je především erudovaní mniši, vytvářející kancionály. S rozvojem hudebního jazyka se v období renesance stala další a posléze co do počtu výrazů používanější řečí hudební terminologie italština, neboť v tomto poměrně dlouhém údobí byla Itálie centrem vývoje evropské hudby.

Hudební terminologie je komplexní složka, týkající se

• vlastního zápisu hudební skladby,
• pojmů z oblasti hudební teorie,
• stylové a formální charakteristiky, pojmů z oblasti hudební historie atd.

Zápis hudební skladby

Záznam hudební skladby musí obsahovat deskripci následujících atributů hudebního jazyka. Jsou jimi:

• záznam tónů do notové osnovy, tedy tzv. notace v užším slova smyslu,
• záznam rytmu, tedy členění přirozeného hudebního pohybu do pravidelných úseků,
• záznam tempa, tedy rychlosti hudebního pohybu,
• zápis dynamických značek, tedy charakteristika síly, resp. hlasitosti hudby,
• charakteristika technického způsobu hry,
• charakteristika hudebního výrazu, tedy popis způsobu hry z hlediska myšlenkového či pocitového,

Příklady některých základních atributů hudebního zápisu

Notace:

• klíče – označení, sloužící k určení hodnoty tónu v následujícím záznamu
• notová osnova – zpravidla pětilinkový prostor, do kterého se zapisují:
  • noty – celé, půlové, osminové, šestnáctinové, dvaatřicetinové atd.,
  • pomlky – přestávky ve hře,
  • tzv. křížky a béčka – zvýšení nebo snížení hraného tónu,
  • takty – rytmické jednotky skladby,

a dále značky, charakterizující další atributy hry, tedy:

• dynamika: forte/fortissimo – nahlas/velmi nahlas; mezzoforte – středně silně; piano/pianissimo – potichu/velmi potichu; crescendo – zesilovat, decrescendo nebo diminuendo – zeslabovat atd.,
• tempo:
  • pomalá tempa: grave – těžce a pomalu; largo – zeširoka, zdlouhavě; adagio – zvolna, pohodlně; lento – pomalu, rozvláčně atd.,
  • střední tempa: andante – krokem, ale nikoli zdlouhavě; moderato – mírně rychleji; allegretto – trochu rychleji,
  • rychlá tempa: allegro – rychle; presto – velmi rychle, prestissimo – co nejrychleji,
  • změny tempa: ritardando, ritennuto – zpomalovat; accelerando, allagrando – zrychlovat.
• popis techniky hry: staccato – krátce, s odtrhem; détaché – dlouze; sforzando – náraz, prudký akcent atd.,
• hudební výraz: attacamente – útočně; feroce – ohnivě; eccitante – vzrušeně atd.

Související články

• Seznam hudebních pojmů
• Seznam hudebních symbolů
• Seznam hudebních zkratek

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hudební terminologie na Wikimedia Commons
• (anglicky) www.rowy.net/pscripts/lexicon.php - klik - Music glossary
• (anglicky) www.classical.dj/musical_terms.html
• www.sbor.webzdarma.cz/slovnik%20hudby

Literatura (výběr)

• PhDr. Jozef Laborecký: Hudobný terminologický slovník, Slovenské pedagogické nakladateľstvo (SPN), ISBN 80-08-01037-1,
• Prof. Dr. Emil Votoček: Hudební slovník cizích výrazů a rčení - vydala Hudební Matice umělecké besedy v Praze v roce 1946, vytiskla tiskáren Práce v Praze,
• Ludmila Vrkočová: Slovníček základních hudebních pojmů, vydáno vlastním nákladem v roce 1994, ISBN 80-90-1611-1-1,

Portály: Hudba