Wikipedie

Horní Blatná

město v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji

Město Horní Blatná (německy Bergstadt Platten) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský ve vrcholových partiích Krušných hor. Žije zde 370[1] obyvatel. Historické jádro města patří k nejzachovalejším v Krušných horách a je městskou památkovou zónou.

Horní Blatná
Pohled na Horní Blatnou od východu
Pohled na Horní Blatnou od východu
Znak města Horní BlatnáVlajka města Horní Blatná
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecOstrov
Obec s rozšířenou působnostíOstrov
(správní obvod)
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°23′26″ s. š., 12°46′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel370 (2023)[1]
Rozloha5,63 km²[2]
Katastrální územíHorní Blatná
Nadmořská výška888 m n. m.
PSČ362 37
Počet domů128 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí Sv. Vavřince 1
362 37 Horní Blatná
horniblatna@volny.cz
StarostaRobert Petro
Oficiální web: www.horni-blatna.cz
Horní Blatná na mapě
Horní Blatná
Horní Blatná
Další údaje
Kód obce555169
Kód části obce42382
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Založení města editovat

Část Krušných hor v okolí Horní Blatné patřila k schwarzenberskému panství, nazvaného podle města Schwarzenberg v Sasku. V roce 1212 daroval německý král Friedrich II. toto území českému králi Přemyslu Otakaru I. a panství se stalo součástí českého království.[4] Roku 1459 dostala území jako věno Zdenka Česká, dcera Jiřího z Poděbrad, když se ve svých deseti letech formálně provdala za saského vévodu Albrechta III. Od té doby panství patřilo až do roku 1546 k Sasku.[5] V roce 1532 stála na místě města u cínových dolů jen malá hornická osada.[6] O rok později schwarzenberské panství koupil kurfiřt Jan Fridrich od pánů z Tetova a osadě povolil vlastního perkmistra, čímž získala nezávislost na hornické správě saského Schneebergu.[5]

V roce 1534 začalo na místě osady vyrůstat město Horní Blatná. Jádrem města se stalo náměstí obdélné náměstí s rozměry 110 × 96 metrů, na které navazovala šachovnicovitá síť ulic. Vyměřeno bylo 199 parcel, na nichž bylo do roku 1535 postaveno padesát domů.[6] Zároveň se založením dostalo město v roce 1534 vlastní horní řád, právo týdenního trhu a bylo mu povoleno postavit dřevěný kostel, dokončený roku 1542, a špitál.[5]

 
Měšťanský dům čp. 4 na náměstí
 
Měšťanský dům čp. 6 na náměstí

Dne 14. října 1546 uzavřel král Ferdinand I. dohodu s Mořicem Saským, kterou Mořic postoupil část schwarzenberského panství s městy Horní Blatná a Boží Dar zpět českému království. O dva roky později panovník povýšil Horní Blatnou na královské horní město a udělil mu znak. Město v té době prosperovalo díky těžbě cínu a koncem šedesátých let šestnáctého století v něm žilo asi 2 000 obyvatel, z nichž se několik stovek živilo hornictvím. Kromě cínu se v blízkém okolí těžilo také stříbro a železná ruda.[5]

Ve druhé polovině šestnáctého století začala těžba upadat. Snížila se poptávka po cínu, snadno dostupná ložiska byla vyčerpána, a náklady na provoz dolů vzrůstaly. Zároveň se rozvíjela zpracovatelská výroba zastoupená mlýny a sklářskými hutěmi zaměřenými na výrobu kobaltové modři. V roce 1608 tak v dolech pracovalo jen 47 horníků, ale na Blatenském potoce fungovalo pět mlýnů a šestý stál v Luzích. V roce 1570 povolil císař Maxmilián II. zřídit na Blatenském potoce u hranice se Saskem městský hamr.[5]

Úpadek editovat

Během třicetileté války město upadalo a velmi těžce ho postihlo vystěhování přibližně sta nejbohatších obyvatel, kteří odmítli přestoupit na katolickou víru.[7] Koncem šestnáctého století totiž byla většina obyvatel města evangelického vyznání. V době pobělohorské bylo trestné číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu zakázaných knih.[8] V dobách násilné rekatolizace si prozíraví měšťané z Horní Blatné připravovali svá útočiště na saské straně hranice. Když v roce 1653 rekatolizační komisař Schönfeld z obce vykázal pro výstrahu dvacet protestantských rodin, tak pět z nich už mělo postaveno domy na nedalekém kopci Fastenbergu. Tam v roce 1654 položilo 39 exulantských rodin základy nového horního města Johanngeorgenstadt. V témže roce je následovaly rodiny z Abertam, Perninku, Božího Daru, Kraslic i odjinud.[9]

Novodobé dějiny editovat

 
Kostel svatého Vavřince

Obnovit doly se po třicetileté válce nedařilo a většího významu nabylo rýžování cínovce ze sekundárních ložisek. Nové doly byly otevřeny až v osmnáctém století, ale dřívějších výnosů nedosáhly. Většího významu nabylo dobývání kobaltové rudy v opuštěných stříbrných dolech v údolí Černé. K dalším zdrojům příjmů v té době patřilo lesnictví, výroba krajek a od poloviny devatenáctého století také rukavičkářství. V roce 1799 založil Franz Kerl manufakturu na výrobu lžic a plechového nádobí. Podnik, který se z ní vyvinul, fungoval až do roku 1949.[7]

Vlastní poštovní úřad měla Horní Blatná od roku 1837 a od roku 1850 byla sídlem soudního okresu.[10] V roce 1898 byl zprovozněn úsek železniční trati Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt z Karlových Varů[10] a o rok později byla trať prodloužena do německého Johanngeorgenstadtu.[11]

Po druhé světové válce byla v letech 1945–1946 většina německých obyvatel vysídlena. Město se podařilo částečně dosídlit a noví obyvatelé začali pracovat v lesním závodě, v podniku na výrobu kuchyňského nádobí a v malé textilní továrně.[10]

Horní Blatná je výchozím bodem pro pěší turistiku, cyklistiku a běh na lyžích.

Hornictví editovat

Hlavní surovinou dobývanou v okolí Horní Blatné byl cín, ale těžily se také rudy železa, manganu a v menším množství stříbra, kobaltu a uranu.[12] Nejstarší doklady o rýžování cínu v okolní krajině pochází z poloviny čtrnáctého století. Po založení města vznikla řada dolů v jeho sousedství i přímo ve městě, ale k hornickému revíru patřily také doly u Pískovce, Luhů, Bludné, Hájů, Pily, Podlesí a Stráně. Ložiska byla otevírána malými doly, v nichž zpočátku pracovali dva až čtyři horníci. Teprve později docházelo k jejich spojování do větších děl, která zaměstnávala deset až patnáct lidí.[13]

 
Haldy Segen Gottes

Zatímco v roce 1541 revír vyprodukoval 21 tun cínu, o šest let později to bylo 38 tun.[13] Celková produkce revíru v období 1535–1621 se odhaduje na 4 000 tun cínu.[14] Těžbě stříbra se ve druhé polovině šestnáctého století soustředila do údolí Černé. Nejspíše už tehdy byl zároveň se stříbrem získáván i kobalt, jehož výnosy v osmnáctém a devatenáctém století převyšovaly zisky z cínu.[13]

V roce 1660 fungovalo jen jedenáct cínových dolů a stejný počet rýžovišť. V osmnáctém století byly otevírány nové doly, z nichž mezi velké podniky patřil důl Konrád založený roku 1719. Dosáhl hloubky až 160 metrů a jen v něm se mezi lety 1740–1773 vyprodukovalo osm set tun cínu. Opuštěn byl v roce 1790 a během dalších šesti let došlo k jeho celkovému zatopení. O něco déle fungoval důl Gabriel (do roku 1809) a obecní důl Vavřinec na Blatenském vrchu. V jejich místech se těžilo už v šestnáctém století, ale starší doly dosáhly jen hloubky 35 metrů. V osmnáctém století byl důl Vavřinec prohlouben do hloubky 85 metrů a v letech 1781–1817 poskytl 226 tun cínu. Definitivně byl uzavřen v roce 1837.[14]

Přírodní poměry editovat

 
Blatenský potok

Rudná ložiska v okolí Horní Blatné jsou vázána na blatenský žulový masívek, který je součástí karlovarského žulového masívu. Žulové magma během hercynského vrásnění pronikalo do usazených hornin spodního paleozoika, které metamorfovalo na fylity, svory a ruly. V následujícím období postupovaly puklinami v horninách horké roztoky. Podél nich se horniny přeměňovaly kontaktní metamorfózou na téměř svislá deskovitá greisenová tělesa obohacená kasiteritem. Jejich mocnost se kolem Horní Blatné pohybuje od několika centimetrů do tří metrů.[12] Vyskytovala se a byla těžena na Blatenském vrchu, na Jelením vrchu, u Stráně, Bludné nebo na Sněžné hůrce a vrchu Rudná u Potůčků. Z chladnějších roztoků vznikala ložiska stříbra, kobaltu, bismutu a uranu. Nacházela se v údolí Černé a u osad Pila nebo Háje.[15]

Na Jelení a Vlčí hoře západně od města a mezi Bludnou a Luhy vznikla ložiska železa a manganu na zlomech tzv. bludenské poruchy. Kromě křemenu v nich k hlavním minerálům patří hematit a pyroluzit.[15]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2 163 obyvatel (z toho 961 mužů), z nichž bylo čtrnáct Čechoslováků, 2 090 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a 58 cizinců. Kromě 62 evangelíků a dvou lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[16] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 2 341 obyvatel: 29 Čechoslováků, 2 228 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a 83 cizinců. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale 77 lidí bylo evangelíky, pět patřilo k církvi československé, jeden k jiné nezjišťované církvi a šestnáct lidí bylo bez vyznání.[17]

Vývoj počtu obyvatel a domů[18], resp.[19][20]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 2 213 2 340 2 524 2 771 2 749 2 163 2 341 1 098 813 582 448 367 468 474 349
Domy 231 250 254 263 254 250 279 311 182 135 114 99 119 124 128

Městská správa editovat

Mezi lety 1869–1980 Horní Blatná byla městem a později obcí v okrese Jáchymov (1869–1900), poté v okrese Nejdek (1910–1930), poté v okrese Karlovy Vary-okolí (1950) a později v okrese Karlovy Vary. Od 1. ledna 1981 do 28. února 1990 patřila jako část obce k Perninku a od 1. března 1990 je opět samostatnou obcí.[21] Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.[10]

Městské symboly editovat

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. února 2004.[22]

Pamětihodnosti editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horní Blatné.

Na západním úpatí Blatenského vrchu se nachází Černé jezírko, které původně sloužilo jako vyrovnávací nádrž Blatenského vodního příkopu. Jihozápadně od něj bývaly štoly dolu Konrád a severně od nádrže je patrné ústí štoly Vavřinec, která zpřístupňovala hlubší partie ložiska Wolfgang.[23]

 
Dům čp. 127
 
Evangelický kostel
  • Kulturní památky:
    • Kostel svatého Vavřince
    • Kaple svatého Kříže
    • Výklenková kaplička svatého Kříže
    • Socha svatého Josefa
    • Socha svatého Vojtěcha
    • Sousoší Piety
    • Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
    • Fara, Komenského 2
    • Měšťanský dům, Nám. Sv. Vavřince 6
    • Měšťanský dům, Nám. Sv. Vavřince 4
    • Měšťanský dům čp. 127 je sídlem hornoblatenského muzea
    • Rodinný dům, Úzká 113
    • Městský dům, Hamerská 29
    • Městský dům, Hamerská 28
  • Ostatní pamětihodnosti:

Osobnosti editovat

Čestní občané editovat

Rodáci editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ TVRDÝ, Jaromír et al. Poznávací stezky v Národním geoparku Egeria. Naučné trasy Krušných hor. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2020. 56 s. ISBN 978-80-86630-45-8. Kapitola Historická zemská hranice, s. 9. 
  5. ↑ a b c d e URBAN, Michal. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Díl Karlovarský kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2014. 319 s. ISBN 978-80-87194-47-8. S. 88. Dále jen Horní města Krušný hor (2014). 
  6. ↑ a b Horní města Krušný hor (2014), s. 87.
  7. ↑ a b Horní města Krušný hor (2014), s. 89.
  8. ↑ LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. Praha: Kalich 143 s. ISBN 80-7017-022-0. S. 53. 
  10. ↑ a b c d Horní města Krušný hor (2014), s. 91.
  11. ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 2. H–Kole. Praha: Libri, 1997. 938 s. ISBN 80-85983-14-1. S. 146–148. 
  12. ↑ a b Horní města Krušný hor (2014), s. 94.
  13. ↑ a b c Horní města Krušný hor (2014), s. 98.
  14. ↑ a b Horní města Krušný hor (2014), s. 100.
  15. ↑ a b Horní města Krušný hor (2014), s. 95.
  16. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 235. 
  17. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 232. 
  18. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Karlovy Vary. Dostupné online. 
  19. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011 [online]. Praha: Státní úřad statistický, 2015-12-18 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  20. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  21. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 150. Dostupné online. 
  22. ↑ Udělené symboly – Horní Blatná [online]. 2004-02-27 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  23. ↑ Horní města Krušný hor (2014), s. 101.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Horní_Blatná&oldid=23566489“