Hořčík jestřábníkovitý

druh rostliny

Hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides) je středně vysoká, obvykle dvouletá, planě rostoucí rostlina kvetoucí v letních měsících zlatožlutými květy v asi 2 cm úborech. Je původním druhem české květeny a jediným druhem rodu hořčík vyskytujícím se v české krajině.[1]

Jak číst taxoboxHořčík jestřábníkovitý
alternativní popis obrázku chybí
Hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleďčekankové (Cichorioideae)
Rodhořčík (Picris)
Binomické jméno
Picris hieracioides
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozkvetlé úbory

Rozšíření editovat

Původní areál druhu je velmi široký, obsahuje téměř celou Evropu (vyjma severních částí), s těžištěm ve středozemí. Mimo Evropu zahrnuje také Kavkaz, západní Sibiř, jihozápadní Asii, Střední Asii, sever a západ Číny a indický subkontinent. Druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie i na Nový Zéland.

České republice roste hlavně v teplejších oblastech, kde je hojný zejména v termofytiku a výhřevných místech mezofytika. V chladnějších oblastech se objevuje pouze roztroušeně a ve vyšších polohách je jeho výskyt často sekundárního, přechodného charakteru. Hojně se šíří podél železničních tratí, v současnosti je shledáván v jižních a západních Čechách, kde se v minulosti nikdy nevyskytoval.[1][2][3]

Ekologie editovat

Ekologicky plastický druh preferující občasně vlhké louky, pastviny, meze polí, lesní lemy i světliny, suché a skalnaté svahy, místa podél cest, rumiště, navážky i ruderalizované plochy v obcích. Nejčastěji roste na živinami bohatých, zásaditých, suchých až přerušovaně vlhkých jílovitých půdách.

Rostlina vytvoří prvním rokem listovou růžici a po získání živin následným rokem vyroste z růžice květonosná lodyha. Špatně roste na zastíněných místech, tam přežívá i po několik let ve formě listové růžice a netvoří lodyhu s květy. Je hemikryptofyt kvetoucí od července do začátku října. Ploidie druhu je 2n = 10.[1][2][4]

Popis editovat

Dvouletá, někdy krátce vytrvalá bylina s přímou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou vysokou 60 až 90 cm. Vyrůstá z vřetenovitého kořene s větvenou hlavou a dlouhými, postranními kořeny. Lodyha je zelená nebo fialově naběhlá a podélně rýhovaná, štětinatě chlupatá a u vrcholu mívá háčkovité a kotvičkovité chlupy. Listyřapíky vyrůstají v přízemní růžici a listy přisedlé střídavě na lodyze. Mají úzce kopinatou čepel dlouhou 7 až 11 cm a širokou 2 až 3 cm, po obvodě celistvou nebo oddáleně vykrajovanou, zelenou až nafialovělou, oboustranně štětinatě chlupatou a někdy porostlou háčkovitými chlupy.

Sytě žluté květy vyrůstají v asi 2 cm velkých úborech, které vytvářejí květenství mnohoramenný vrcholík. Úbory se 30 až 50 květy se rozvíjejí v časných ranních hodinách a před deštěm zavírají. Květy jsou oboupohlavné, s redukovaným kalichem a se žlutou, srostlou jazykovitou korunou obsahující pět tyčinek a bliznu s dlouhými laloky. Okrajové květy mají korunu prodlouženou v plochou, na vrcholu pětizubou ligulu, jenž má na svrchní straně žloutkově žlutou barvu a na spodní hnědočervený pruh. Zákrov je víceřadý, před rozkvětem válcovitý a později baňkovitý, řídce štětinatý a přitiskle hvězdovitě chlupatý. Jeho kratší vnější listeny jsou přímo odstálé a obloukovitě vzhůru prohnuté, delší vnitřní jsou hrubé a hustě chlupaté. Květy obvykle opyluje létající hmyz, někdy ale vznikají semena též apomikticky.

Plod je vřetenovitá, vrásčitá, mírně prohnutá nažka asi 4 mm dlouhá, hnědě zbarvená a vybavená rozvětveným dvouřadým chmýrem. Rostlina se rozmnožuje nažkami, které na kratší vzdálenosti roznáší vítr a na dlouhé vzdálenosti se stávají nevyžádanou přísadou převážených zemědělských produktů.[1][2][4][5][6]

Taxonomie editovat

Hořčík jestřábníkovitý je variabilní rostlinou a v jeho rozlehlém areálu bývá uznáváno více poddruhů lišících se velikosti úborů a délkou jejích stopek, tvarem listů, zákrovními listeny, délkou i hustotou chlupů. V české přírodě roste pouze nominátní poddruh.

  • Picris hieracioides subsp. hieracioides
  • Picris hieracioides subsp. grandiflora (Ten.) Arcang.
  • Picris hieracioides subsp. kamtschatica (Ledeb.) Hultén
  • Picris hieracioides subsp. longifolia (Boiss. & Reut.) P.D.Sell
  • Picris hieracioides subsp. rielii (Sennen) O.Bolòs & Vigo
  • Picris hieracioides subsp. spinulosa (Guss.) Arcang.
  • Picris hieracioides subsp. umbellata (Schrank) Ces.
  • Picris hieracioides subsp. villarsii (Jord.) Nyman.[1][7]

Možnost záměny editovat

Hořčík jestřábníkovitý se od vzhledově podobných rostlin rodů škarda (Crepis) a jestřábník (Hieracium) nezaměnitelně odlišuje přítomností drsných háčkovitých a kotvičkovitých chlupů na lodyze a rozvětveným chmýrem nažek.[4]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Picris hieracioides, s. 720–722. 
  2. a b c CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Hořčík jestřábníkovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 19.08.2009 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Picris hieracioides [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Hořčík jestřábníkovitý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 06.08.2016 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  5. KILIAN, Norbert; HAND, Ralf; RAAB-STRAUBE, Eckhard. Cichorieae Portal: Picris hieracioides [online]. EDIT - European Distributed Institute of Taxonomy [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SHI, Zhu; KILIAN, Norbert. Flora of China: Picris hieracioides [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The Plant List: Picris hieracioides [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat