Wikipedie

Hemiunu

Hemiunu, "Ḥm_jwnw" vezír ve 4. dynastii s tituly  správce královské pečeti, představený královských písařů, supervizor projektu Chufuovy pyramidy[2].[p 1][3][4][1][5]

Hemiunu "Ḥm_jwnw"
G38
t		 M23nF32
t
f		 U36O28
[1]
Vezír
r
M37
D36		 F4
D36		 G47A9
Y1		 U36O28
n
Portrét
Socha Hemiunu -hrobka - Giza G4000
Doba vlády~2500–2450 př. n. l.
Éra vlády4. dynastie
TitulyVezír
Narození3. tisíciletí př. n. l.
Úmrtí26. století př. n. l.
PohřbenG4000
Potomcinení známo
OtecNefermaat
MatkaAtet
M23r
D12		 M17t
t
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Genese editovat

V rodové posloupnosti dědy faraona Snofrua, otce Nefermaata a strýce Rahotepa a s ohledem na manželku faraona Snofrua Hetepheres I., dcery faraona Huneje, byl vlastně i jeho pravnukem. Za života otce Nefermaata si osvojil zkušenosti z dynamického období vývoje stavebních praktik a systému budování "experimentálních" pravých pyramid za vlády faraona Snofrua, které zúročil jako projektant a supervizor stavby Velké pyramidy faraona Cheopse, jehož byl synovcem.[6][7] Jeho další tituly vetšinou zdědil po svém otci.[4]
O jeho životě či rodině nejsou známé další podrobnosti. Publikované práce povětšinou vychází z poznatků získaných průzkumem jeho mastaby v Gíze, značené G 4000 a souvisejícího pohřebiště [6][4]

 
Západní nekropole v Gíze

Mastaba G4000 editovat

 
Plána mastaby G 4000

Na západní straně Velké pyramidy se rozkládá starověká nekropole. Mastaba Hemiuna (G4000) je od paty pyramidy vzdálená ~200 m a blíže k pyramidě jsou patrné plánovitě rozmístěné menší mastaby v sedmi řadách, velikostně shodných, oddělených "třídami".[3] Šest mastab za Hemiunovou se datují do období vlády Cheopse,[p 2] další do pozdějšího období 4. dynastie s přesahem do 5. dynastie.[2][1] Uvádí se, že záměrem Chepose bylo postavit zde hrobky pro členy královské rodiny a jejich následníků. Byla to vlastně součást systémového projektu stavby Velké pyramidy a celé další infrastruktury na gízské planině.[8] Při navrhování nekropole pro Cheopse a jeho dvůr nebyl tvar hrobů ponechán pouze tradici, byl specificky určen architektem, jistě se souhlasem, možná i s pomocí panovníka.[1][9][10][11]
Hemiunova hrobka, která na této zástavbě vévodí, je monumentem jeho výsostného postavení, vedoucího projektanta a inspektora faraonových staveb, jak odpovídalo jeho pozici synovce Cheopse a syna Nefermaata, Cheopsova staršího bratra.[5]Byla postavena za vlády Cheopse, datované do roků 15-19. jeho vlády.[12]
Hrobka G4000 zaujímá obestavěnou plochu 1420 m2, lemovaná zdmi a dlažbou, má dvě šachty hluboké 20 m vedoucí do hrobových komor s rozměrem 4,5x5,3 m a výšce 3,8 m, to vše obezděné kvalitními bloky z turského vápence.[13] Z vnitřní výzdoby se zachovaly jen fragmenty s reliéfem postavy Hemiuna a dva tituly, dole-vyobrazení obětin na severní lícnici falešných dveří a architráv s nápisem titulu.[p 3][3]

 
Fragmenty z hrobky G 4000; tituly-střední sloupec-kněz Ba-Neb-Tet, pravý sloupec-milován králem[1]
 
Architráv z hrobky G 4000, titulatura Hemiunu       (⇐ čtení )
Dědičný princ, vezír, správce královské pečeti, vedoucí královských písařů, správce všech královských staveb Ḥmȋ-wnw
 
Západní nekropole Gíza, skupina mastab za G 4000, "cesta" mezi řadou mastab, řada 1-2

Epilog editovat

Monumenty nebyly jen symboly královské autority v celé zemi, byly také praktickými nástroji demonstrace autority v centrálním řízení ekonomiky. Pro místní obyvatelstvo byla významná i malá stupňovitá pyramida v jejich středu, která sloužila jako neustálá připomínka jejich ekonomické povinnosti vůči státu, povinnosti platit daně, respektu k soudům a projektům panovníka. Z pohledu státu památky a s nimi spojené administrativní budovy – s jedním zařízením v každé provincii – usnadnily a systematizovaly výběr příjmů. Na konci třetí dynastie panovník a jeho administrativa dosáhli svého konečného cíle, absolutní moci. Pódium bylo připraveno pro největší královský projekt, jaký kdy svět dosud viděl.[14] Vývoj monumentálních staveb se v historii významněji zapsal od konce 2. dynastie, kdy Khasekhemwy postavil svoji hrobku v Abydosu a monument v Hierakonpolisu, ve 3. dynastii skládaná stupňovitá pyramida Džesera architekta Imhotepa, která zaznamenala nové stavební prvky a rozsáhlejší použití kamene. Pomineme-li méně významné stavby na Sakkáře a Zawyet el’Aryan, vstoupily do historie stavební experimenty Snofrua v Dahshuru a Meidumu[15] s vyústěním do pravé červené pyramidy.[p 4] Ta v podstatě byla vzorem pro projekt Velké Pyramidy Cheopse.[16] Souběžně se formoval systém logistického zázemí zmíněných staveb, včetně rozvoje specializovaných profesí pracovních skupin,[9] ale také nezbytných řídících funkcí, kde ve vrcholné pozici byl faraon a ve 4. dynastii převážně řídícími úředníky členové rozvětvené královské rodiny.[17] Zde popisovaná postava prince, vezíra a synovce faraona Cheopse Hemiuna s titulem "Vezír dozorce všech královských staveb"     je tedy neopomenutelnou významnou historickou postavou.[18]

Poznámky editovat

  1. ↑ Značka Hemiunu v pyramidě Chufu
  2. ↑ Hrobky: (G) 4140, 4150, 4160, 4250, 4260, 4350 jsou datovány do období vlády Cheopse
  3. ↑ Fragmenty jsou uloženy v Roemer und Pelizaeus-Museum Hildesheim
  4. ↑ Stavební prvek příčnělkové (nepravé) klenby v Červené pyramidě byl použit v galerii Velké pyramidy

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e JUNKER, Hermann. Gíza I. Grabungen auf dem Friedhof des Alten Reiches bei den Pyramiden von Giza, [online]. Wien: Hölder - Pichler - Tempsky, 1929. S. 132-153. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b BAUD, Michel. Famille royale et pouvoir sous l’Ancient Epirem égyptien , Tom.1 [online]. Institute Français D’Archologie Oriental, 1999. S. 33-51. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ a b c MANUELIAN, Peter. Hemiunu, Pehenptah, and GermanIAmerican Collaboration at the Giza Necropolis [online]. Boston: Museum of Fine Arts, 2008. S. 29-56. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Mastaba D 60 = G 4000 [online]. Leipzig: Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ a b VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65-73. 
  6. ↑ a b JANOSI, Peter. Giza in der 4. dynastie [online]. Wien: Östereichische Akademie der Wissenschften, 2005. S. 155-225. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ BAUD, Michel. Famille royale et pouvoir sous l’Ancient Epirem égyptien , Tom.1 [online]. Institute Français D’Archologie Oriental, 1999. S. 50-51, 444-512. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. ↑ LEHNER, Mark. The Giza Plato Mapping Project vol.1 [online]. Boston: Ancient Egypt Research Associates, 2007. Úvodní stať: Zahi Hawass. Dostupné online. ISBN 0-9779370-1-1. (anglicky) 
  9. ↑ a b LEHNER, Mark. The Giza Plato Mapping Project vol.1 [online]. Boston: Ancient Egypt Research Associates, 2007. Úvodní stať: Zahi Hawass. Dostupné online. ISBN 0-9779370-1-1. (anglicky) 
  10. ↑ LEHNER, Mark. Labor and the Pyramids The Heit el-Ghurab “Workers Town” at Giza; in: A Colloquium ANCIENT WORLD at Hirschbach Dresden 2005 [online]. Drasden: 2015. S. 397–521. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ REISNER, Georg Andrew. A History of the Giza Necropolis [online]. London: Cambridge University Press, 1942. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ SMITH, Williem Stevenson. The Origin of Some Unidentified Old Kingdom Reliefs [online]. American Journa of Archolgy XLVI, 1942. S. 520-530. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ JUNKER, Hermann. Gíza XII. Grabungen auf dem Friedhof des Alten Reiches bei den Pyramiden von Giza, [online]. Wien: Rudolf M.Rohrer, 1955. S. 132-153. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ WILKINSON, Toby. The Rose and Fall of Ancient Egypt [online]. New York: Random House, 2010. S. 58. Dostupné online. ISBN 978-0-679-60429-7. (anglicky) 
  15. ↑ MONIER, Franck. The satellite pyramid of Meidum and the problem of the pyramids attributed to Snefru [online]. Paris I: CNRS, 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ VERNER, Miroslav. The Pyramides The Mystery, Cultur, and Science of Egypt’s Great Monuments [online]. New York: Grove Press, 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. S. 268. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ BAUD, Michel. Famille royale et pouvoir sous l’Ancient Epirem égyptien , Tom.2 [online]. Institute Français D’Archologie Oriental, 1999. S. 516-517. Dostupné online. (francouzsky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hemiunu&oldid=23854873“