Wikipedie

Heinrich Mattoni

český podnikatel

Heinrich Kaspar von Mattoni (11. srpna 1830, Karlovy Vary[1] – 14. května 1910, Karlovy Vary[2]) byl císařský rada, člen c. k. rakouské rady pro železnici, majitel lázní Giesshübl Sauerbrunn (do roku 1895 Giesshübl Puchstein, nyní Kyselka), podnikatel a průmyslník z Karlových Varů v Čechách, pocházející ze starého italského rodu. Jeho jméno dodnes nese karlovarská minerální voda Mattoni.

Heinrich von Mattoni
Narození11. srpna 1830
Karlovy Vary
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. května 1910 (ve věku 79 let)
Karlovy Vary
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníKarlovy Vary
Povolánípodnikatel
OceněníŘád Františka Josefa
Řád svatého Řehoře Velikého
DětiHelena Maria Theresia (1858–1858), Rosa Wilhelmina Catharina (* 1859), Leo Friedrich Karl (* 1862), Maria Juliana (* 1864), Theresia Anna (* 1866), Camilla Emilia (1869–1885), Amalia Anna (* 1872) a Heinrich Johann Peter (* 1874)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Výroční pamětní medaile Heinricha Edlera von Mattoniho – porovnání obou dochovaných kusů – Medaile k 70. narozeninám a výroční medaile 40. výročí podnikání.

Život editovat

Pocházel ze staré italské obchodnické rodiny z Tremedia z Milánska. Předek rodu, Oktavián Mattoni, přesídlil do Habsburské říše a v Karlových Varech založil českou větev rodu sňatkem (17. září 1697[3]) s dcerou měšťana a radního Jana Breitfeldera, Veronikou (* 1676).[4]

 
Mattoniho pomník v obci Kyselka

Heinrichův otec, Karl Mattoni, byl obecním radou v Karlových Varech a úspěšným cínařem. Heinrich Mattoni vyrůstal v privilegovaných poměrech a dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Po ukončení studií několik let pracoval jako účetní, respektive jako cestující obchodník několika větších vývozních podniků ve Vídni a Hamburku. Po dvanácti letech učení a cestování se vrátil do svého rodiště.

Zde si pronajal roku 1856 od městského spolku skomírající expedici městské minerální vody a přes široce rozvětvený systém brzy dosáhl obrovského odbytu. Již v roce 1867 získal do pronájmu také expedici léčivé vody z Ottova pramene v sousední obci Giesshübl Puchstein, nyní Kyselka, kterému se nyní mohl plně věnovat. Dne 19. dubna 1858[5] se v Karlových Varech oženil s dcerou purkmistra Jana Petra Knolla, Vilemínou (1838–1919). Z jejich manželství se narodilo 7 dětí (2 synové a 5 dcer).[6] Stránky firmy Karlovarské minerální vody uvádí, že se páru celkem narodilo 8 dětí, z čehož dospělosti se jich dožilo 6.[7] Děti: Helena Maria Theresia (1858–1858), Rosa Wilhelmina Catharina (* 1859)[8], Leo Friedrich Karl (* 1862), Maria Juliana (* 1864), Theresia Anna (* 1866), Camilla Emilia (1869–1885),[9][10] Amalia Anna (* 1872) a Heinrich Johann Peter (* 1874).[11]

 
Mattoniho hrob na hřbitově v Karlových Varech
 
Mattoniho reklama (1906)

V roce 1867 (kronika Mattoni, Leo v. Mattoni) začal zkušebně stáčet vodu do skleněných lahví, která až do té doby byla běžně stáčena do hliněných nádob. Zcela se dle Lea von Mattoniho na skleněné lahve přešlo až v roce 1873. První lahve měly pouze lité nápisy (1867 “Giesshübler Sauerbrunn” a v roce 1873 “Mattoni Giesshübler Sauerbrunn”. Tyto skleněmé lahve nechal později opatřit nejdříve obyčejnou etiketou “König Otto Quelle” a se jménem svého společníka Knolla (na dochovaných lahvích se fragmenty etiket vždy nalézaly proti litému nápisu) další etiketa již byla s notoricky známým symbolem, červeným orlem, avšak vyobrazení bylo v roce 1874 ještě upraveno (na první etiketě vyobrazený orel šerpu se jménem Heinrich Mattoni trhal) první etiketa právě s tímto symbolem byla prokazatelně užita v polovině roku 1873). Nabytím minerálního rašeliniště u Františkových Lázní vytvořil také úspěšný průmysl pro využití vedlejších produktů pramenů, jako např. rašelinový a železný louh, nebo rašelinovou sůl. Díky svým úspěchům a kvalitě svých produktů a služeb, byl v roce 1870 jmenován „c. k. dvorním dodavatelem minerální vody“ a v roce 1898 dokonce c. a k. komorním dodavatelem císaře. Ve Vídni měl obchody na ulicích Tuchlauben 12 a Maximilianstraße 5 v 1. vídeňském obvodu. Z peněz utržených za prodej minerálních vod byla financována výstavba městských lázní Kyselka.

Statkář a majitel realit Heinrich Mattoni byl nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 27. října 1889 povýšen do rakouského šlechtického stavu s právem dědičně užívat čestný titul „šlechtic“. Majestát byl vydán ve Vídni dne 3. ledna 1890.[4]

V červenci 2016 bylo v obci Kyselka otevřeno Mattoni Muzeum, které se věnuje životu a podnikání Heinricha Mattoniho a historii stáčení minerálních vod.

V červnu 2017 bylo otevřeno[12] soukromé Mattoniho muzeum[13][14] v Nejdku u Karlových Varů, kde je velká část expozice věnována osobě Heinricha Mattoniho, stáčení a vývozu minerální vody v průběhu 19. a 20. století. Mimo jiné je zde umístěna jedna ze dvou unikátních medailí Heinricha Edlera von Mattoniho, kronika Karlovarských ostrostřelců spolu s pamětní medailí spolku, dále soukromá fotografická alba z majetku rodiny Mattoni, návštěvní knihy lázní Kyselka, z nichž je ve starší z nich v roce 1852 zapsán řecký král Otto I., po němž je v Kyselce pojmenován nejznámější z pramenů – Ottův pramen, a mnoho dalších originalit spojených s osobou a rodinou tohoto podnikatele.

Ocenění editovat

  •  
    Mattoniho muzeum Nejdek – medaile z roku 1905 k výročí otevření Vídeňské pobočky společnosti Heinrich Mattoni A. G.
  •  
    Mattoniho muzeum Nejdek – medaile z roku 1905 k výročí otevření Vídeňské pobočky společnosti Heinrich Mattoni A. G.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ Matriční záznam o oddání
  4. ↑ a b VAVŘÍNEK, Karel, a kol. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008. Brandýs nad Labem: Martin, 2007. 483 s. ISBN 978-80-85955-36-1. S. 263. 
  5. ↑ Porta fontium - Karlovy Vary 049 - Matriční záznam o sňatku [online]. [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ VAVŘÍNEK, Karel, a kol. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008. Brandýs nad Labem: Martin, 2007. 483 s. ISBN 978-80-85955-36-1. S. 263–264. 
  7. ↑ Heinrich von Mattoni Archivováno 20. 9. 2016 na Wayback Machine., mattoni.cz
  8. ↑ Porta fontium - Karlovy Vary 023 - Matriční záznamy o narození a křtu, str. 247 a 304 [online]. [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Porta fontium - Karlovy Vary 030 - Matriční záznamy o narození a křtu, str. 6, 37, 151 a 258 [online]. [cit. 1016-10-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Porta fontium - Karlovy Vary 061, str. 22 - Matriční záznamy o úmrtí a pohřbu [online]. [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Porta fontium - Karlovy Vary 031 - Matriční záznamy o narození a křtu, str. 72 a 184 [online]. [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Sběratelé otevřeli v Nejdku nové retromuzeum. Expozice upozorní i na osobnost podnikatele Mattoniho
  13. ↑ Od Mattoniho přes Brusel až po Jednotu. V Nejdku otevřeli Retromuzeum
  14. ↑ Retromuseum v Nejdku získalo unikátní sbírku z pozůstalosti Mattoniho
  15. ↑ Allgemeines Bade-Blatt für die Frauenwelt 20. Mai 1910, online
  16. ↑ Illustriertes Österreichisches Journal 20. Mai 1910, online
  17. ↑ Nordböhmisches Volksblatt 20. Mai 1910, online

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heinrich_Mattoni&oldid=23631887“