Další významy jsou uvedeny na stránce Gramatika (rozcestník).

Gramatika neboli mluvnice je soubor logických a strukturních pravidel, kterými se řídí stavba vět, větných členů a slov v určitém přirozeném jazyce. V tradičním pojetí zahrnuje morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu), v širším i další jazykovědné disciplíny, jako je fonetika s fonologií, lexikologie a slovotvorba a stylistika.

Od termínu gramatika je odvozen termín gramotnost. Gramotnost představuje schopnost převodu mluvené řeči do systému hláskových znaků a naopak. Rozvoj věd o komunikaci vedl k hledání logických a strukturních pravidel také v "řeči obrazu", v níž se vizuální gramatika zabývá podobně jako verbální morfologií, skladbou nebo stylistikou.[1]

Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).

Etymologie editovat

Slovo gramatika pochází z řeckého γραμματικὴ (grammatikē), což znamená umění psát.

Historie editovat

Ve středověku se gramatika vyučovala v rámci trivia na artistických fakultách univerzit.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grammar na anglické Wikipedii.

  1. FASSATI, Tomáš. Učebnice druhé gramotnosti. 1. vyd. Benešov: Institut informačního designu, 2012. ISBN 978-80-87400-09-8. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat