Golgota
Golgota (také hora Kalvárie) je místo, kde byl podle Bible v 1. století ukřižován Ježíš Kristus, které se původně nacházelo vně Jeruzaléma. Jeho přesná poloha je tradována od starověku.
Původní označení Gûlgaltâ v aramejštině a podobné v hebrejštině znamenalo lebka, zřejmě označení kopce obsahujícího lebky nebo skalního útvaru lebku připomínajícího. Označení podle lebky bylo převzato do řečtiny: Κρανιου Τοπος (Kraniou Topos) i latiny: Calvariae Locus, ze kterého počeštěním vzniklo slovo kalvárie.[1]
Podle některých křesťanských a židovských tradic bylo u paty kříže místo uložení lebky Adama – prvního člověka, jehož prvotní hřích byl odčiněn tím, že na jeho lebku skanula Kristova krev při ukřižování, a tím byl s Kristovou obětí vykoupen i hřích Adamův.
Odkazy v bibli editovat
- Evangelium podle Matouše : Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená 'Lebka', …[2]
- Evangelium podle Marka : A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'Lebka'.[3]
- Evangelium podle Lukáše : Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, …[4]
- Evangelium podle Jana : Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.[5]
Poloha Golgoty editovat
Římský císař Konstantin I. Veliký nechal v letech 326 až 335 postavit chrám svatého Hrobu jako svatyni nad Ježíšovým hrobem poblíž Golgoty. Podle křesťanské legendy byly hrob Ježíše Krista a pravý kříž objeveny v roce 325 sv. Helenou, matkou císaře Konstantina. V roce 333 napsal poutník z Bordeaux: „Po levé ruce je malý kopec Golgota, kde byl ukřižován náš Pán“.[zdroj?]
Chrám Božího hrobu editovat
.jpg)
Bazilika Svatého hrobu je nyní v centru Starého Města v Jeruzalémě, i když původně se toto místo nacházelo za hradbami. Jeruzalémské hradby byly rozšířeny Herodem Agrippou v letech 41–44, kdy obehnaly i prostor nynější baziliky Svatého hrobu. Profesor Sir Henry Chadwick (emeritní děkan Kristova kostela oxfordské univerzity) řekl: "Hadriánovi stavitelé přeplánovali Staré Město přenesením kopce Golgoty do nové městské hradby. Na tomto místě, které již uctívali křesťané, postavil pak Hadrián svatyni Afrodíté". Následující křesťanské dějiny s poutními cestami přivedly i množství řeholníků, obchodníků a dalších obyvatel, kteří vybudovali opevněné město Jeruzalém.
Uvnitř baziliky se nachází 7 metrů dlouhý, 3 metry široký a 4,8 metru vysoký kus skály, o kterém křesťané po staletí věří, že je posledním pozůstatkem Golgoty. Během restaurátorských prací a výkopů uvnitř baziliky Svatého hrobu v letech 1973–1978 bylo zjištěno, že Golgota byla původně místem, kde se těžil bílý „melekský vápenec“. Pozorování potvrdilo, že při pohledu z města tento kopec mohl vypadat jako lebka. V roce 1986 byl nalezen v kameni vytesaný kruh o průměru 11,5 centimetru, který mohl držet dřevěný kmen 2,5 metru vysoký.
Bazilika je považována mnoha historiky za autentické místo Ježíšova pohřbu a prohlubeň ve skále před hlavním oltářem se uctívá jako Ježíšův hrob, malá skála uvnitř kostela podle nich představuje polohu Golgoty. Proti legendě zatím svědčí zjištění archeologů, kteří situovali Boží hrob poněkud výše na úbočí kopce[6].
Umělecká ztvárnění editovat
Film editovat
- Golgotha - černobílý film z roku 1935
- Umučení Krista - film z roku 2004, režie Mel Gibson
Sochařství editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ ŠVESTKOVÁ, Ludmila. Kalvárie. Naše řeč. 1992, roč. 75, čís. 1, s. 54–55. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Dostupné online.
- ↑ Mt 27, 33 (Kral, ČEP)
- ↑ Mk 15, 22 (Kral, ČEP)
- ↑ Lk 23, 33 (Kral, ČEP)
- ↑ Jan 19, 17 (Kral, ČEP)
- ↑ PARROT André, Golgotha and the Church of the Holy Sepulchre. Philosophical Library, 1957
Literatura editovat
- Charles William Wilson: Jerusalem, the holy City. Ariel Publishers: Barcelona 1975, s. 62, 90-91.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Golgota na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Golgota ve Wikislovníku
