Wikipedie

Genisteae

Genisteae je tribus (seskupení rodů) čeledi bobovité dvouděložných rostlin. Zahrnuje více než 550 druhů ve 25 rodech a je rozšířen zejména ve Středomoří a jižní Africe. Z české květeny sem patří čilimník, janovec metlatý, čilimníček, kručinka a zdomácnělá lupina mnoholistá. Mezi běžně pěstované dřeviny náleží štědřenec.

Jak číst taxoboxGenisteae
alternativní popis obrázku chybí
Hlodáš evropský (Ulex europaeus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusGenisteae
(Bronn) Dumort., 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Zástupci tribu Genisteae jsou trnité či beztrnné byliny a keře, řidčeji i stromy. Listy jsou jednoduché, trojčetné nebo dlanitě složené, dlouze řapíkaté až přisedlé, u některých druhů redukované a nahrazené zelenými asimilujícími stonky. Palisty jsou přítomny nebo chybějí. Květy jsou uspořádané ve vrcholových či úžlabních hroznech, svazečcích či hlávkách nebo jednotlivé. U některých zástupců vyrůstají květenství na zkrácených větévkách (brachyblastech).

Kalich je zvonkovitý až trubkovitý, dvoupyský, za plodu opadavý nebo vytrvalý. U některých zástupců (hlodáš) je kalich stejně zbarvený jako koruna. Typickou barvou květů je u mnohých rodů žlutá. Koruna je motýlovitá. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Plodem je lusk pukající 2 chlopněmi nebo řidčeji nepukavý, obsahující 1 až 8 nebo i více semen.[1][2][pozn. 1]

Rozšíření editovat

Tribus Genisteae zahrnuje 25 rodů a asi 550 až 570 druhů. Největší rody jsou lupina (Lupinus, asi 220 druhů), kručinka (Genista, 90) a Argyrolobium (asi 100 druhů). Tribus je rozšířen ve Středomoří a jihozápadní Asii, na Kanárských ostrovech, v Africe, na Madagaskaru a v Americe. Nejvíce druhů se vyskytuje ve Středomoří. Další centrum je v jižní Africe, kde se vyskytují rody Argyrolobium, Dichilus, Melolobium a Polhillia. Nejrozsáhlejší areál výskytu má rod lupina (Lupinus), který se vyskytuje ve Středomoří, v horách tropické východní Afriky, v Severní Americe a v horách a v jižní části Jižní Ameriky.

Některé rody přesahují ze Středomoří nebo z jižní Afriky i do hor tropické Afriky, rod Argyrolobium je zastoupen i na Madagaskaru. V Severní a Střední Americe se vyskytuje pouze rod lupina. V jižní části jihoamerických And rostou dva druhy rodu Anarthrophyllum. Rod Sellocharis je vázaný na jihoamerické pampy.[3][4]

V České květeně je tribus Genisteae zastoupen vcelku hojně. Vyskytuje se zde 5 druhů čilimníčku (Chamaecytisus), 3 druhy rodu Cytisus – janovec metlatý (Cytisus scoparius), čilimník poléhavý (Cytisus procumbens) a čilimník černající (Cytisus nigricans) a 3 druhy kručinky (Genista). Zdomácněla zde lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) a občas zplaňují pěstované druhy štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) a kručinka křídlatá (Genista sagittata).[1]

V květeně Evropy se vyskytuje celkem rodů. Hlavní centra druhového bohatství jsou v jihozápadní Evropě a na Balkáně. Mimo rodů domácích i v české květeně jsou zde několika druhy zastoupeny rody čilimka (Calicotome), hlodáš (Ulex), lupina (Lupinus), štědřenec (Laburnum), Echinospartum, Adenocarpus, Argyrolobium, Retama a Stauracanthus, jediným druhem jsou zastoupeny peterovka dalmatská (Petteria ramentacea), vítečník sítinovitý (Spartium junceum), erinacea trnitá (Erinacea anthyllis), Cytisophyllum sessilifolium, Gonocytisus angulatus a Podocytisus caramanicus.[5][3]

Taxonomie editovat

Vymezení některých rodů tribu Genisteae je dosud neustálené či nedořešené. V rámci české květeny se to týká zejména rodu Cytisus (čilimník), který bývá pojímán různě široce a bývají od něj oddělovány další rody: Chamaecytisus (čilimníček), Lembotropis (čilimníkovec), Sarothamnus (janovec), Corothamnus (kručinkovec) aj.[3][6][7]

Podle výsledků fylogenetických studií tvoří bazální větve tohoto tribu rod Lupinus a jihoafrické rody Melolobium a Dichilus, které byly v minulosti řazeny do tribu Crotalarieae. Podobnost mezi lupinou (Lupinus) a severoamerickými rody baptisie (Baptisia) a vlčinec (Thermopsis) z tribu Thermopsideae je dána souběžným ekologickým vývojem a tyto dvě skupiny nejsou bezprostředně příbuzné.[3]

Zástupci editovat

Význam editovat

Semena některých druhů lupin byla již za časů starověku používána jako potravina. Některé druhy mají význam jako pícniny. Lupina mnoholistá a její kříženci jsou pěstovány jako okrasné vytrvalé byliny. Z okrasných dřevin se v České republice pěstují zejména štědřence (Laburnum), řidčeji i čilimníky (Cytisus), janovec metlatý (Cytisus scoparius), čilimníčky (Chamaecytisus) a kručinky, výjimečně i vítečník sítinovitý (Spartium junceum), hlodáš (Ulex), peterovka dalmatská (Petteria ramentacea) a čilimka (Calicotome). Erinacea trnitá (Erinacea anthyllis) je atraktivní skalnička.[3][8][9]

Přehled rodů editovat

Adenocarpus, Anarthrophyllum, Argyrocytisus, Argyrolobium, Calicotome, Chamaecytisus, Cytisophyllum, Cytisus, Dichilus, Echinospartum, Erinacea, Genista, Gonocytisus, Hesperolaburnum, Laburnum, Lembotropis, Lupinus, Melolobium, Petteria, Podocytisus, Polhillia, Retama, Sellocharis, Spartium, Stauracanthus, Ulex[3]

Poznámky editovat

  1. ↑ Popis může být neúplný.

Reference editovat

  1. ↑ a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3. 
  2. ↑ CRISTOFOLINI, Giovanni. The biodiversity of Leguminosae-Genisteae and its genesis. Lagascalia. 1997, čís. 19(1-2), s. 121–128. 
  3. ↑ a b c d e f Legumes of the World [online]. Kew: Kew Royal Botanical Gardens [cit. 2015-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11. (anglicky) 
  4. ↑ International Legume Database: GENUS [online]. [cit. 2015-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh [cit. 2015-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia. 2012, čís. 84, s. 647–811. Dostupné online. 
  7. ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  9. ↑ HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha: SZN, 1978. 07-105-78. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Genisteae&oldid=22436466“