Friedrich von Amerling
Friedrich von Amerling (14. dubna 1803 Vídeň – 14. ledna 1887 Vídeň) byl rakousko-maďarský portrétista v letech 1835–1880 působící jako dvorní malíř Františka Josefa I. Společně s Ferdinandem Georgem Waldmüllerem je také považován za jednoho z nejvýznačnějších rakouských portrétistů 19. století.
| Friedrich von Amerling | |
|---|---|
 Autoportrét, 1834 | |
| Narození | 14. dubna 1803 Vídeň, Rakousko |
| Úmrtí | 14. ledna 1887 tamtéž |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Povolání | malíř |
| Příbuzní | Josef Amerling (sourozenec) |
| Významná díla | Count István Széchenyi |
| Mecenáš | František Josef I. |
| Ocenění | Řád železné koruny |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Narodil se na předměstí Vídně jako syn výrobce zlatých a stříbrných drátů Franze Amerlinga a jeho manželky Terezy Karglové. V letech 1815–1824 studoval malířství na vídeňské Akademii výtvarných umění, v letech 1824–1826 pokračoval ve studiu portrétní malby u Josefa Berglera na pražské Akademii výtvarných umění. V letech 1827–1828 pobýval v Londýně, kde studoval portrétní galerii a inspiroval jej portrétista Thomas Lawrence. Poté odcestoval do Paříže, kde studoval u Horace Verneta, a následně do Říma, kde se přátelil s okruhem nazarénů. Po návratu do Vídně od roku 1828 působil jako portrétista éry biedermeieru, především velkoburžoazie, dvorské šlechty (například Liechtensteinů nebo knížecí rodiny Potockých) a císařské rodiny Habsbursků.
Za svého života navštívil mnoho evropských i mimoevropských států. V roce 1836 a 1838 odcestoval do Itálie, v roce 1838 do Nizozemska, v letech 1840–1843 pobýval v Římě, v roce 1882 navštívil Španělsko, v roce 1883 Anglii, roku 1884 Řecko, roku 1885 Skandinávii a v roce 1843 i Egypt a Palestinu. Byl čtyřikrát ženat: poprvé s Antonií Kaltenthalerovou, která v roce 1843 zemřela, následně s Katherinou Heisslerovou, se kterou se rozvedl, v roce 1857 se zasnoubil s Emilií Heinrichovou, se kterou žil až do její smrti v roce 1880 a až do roku 1881 žil se svou čtvrtou ženou, Mariou Nemetschkeovou.
V roce 1878 jej císař František Josef I. vyznamenal Řádem železné koruny III. třídy a zároveň jej povýšil do šlechtického stavu. Potvrdil tak jeho významnou pozici vídeňského dvorského malíře. Amerling se společensky i přátelsky stýkal s mnoha osobnostmi, zejména spisovately, včetně židovských (například s Ludwigem Augustem Franklem, který napsal jeho životopis) a s hudebníky (např. s Franzem Lisztem).
V roce 1858 získal hrad Gumpendorf, který vybavil cennými uměleckými předměty. Dále měl domek s ateliérem ve vídeňské čtvrti Neubau, který dnes pod názvem Amerlinghaus slouží jako jeho muzeum.
Dílo editovat
Amerlingovo dílo čítá na 1000 prací, převážně portrétů provedených olejomalbou, a kreseb. Jeho romantické obrazy jsou v současnosti stále více ceněny, jak napovídají aukční ceny jeho děl z posledních dvaceti let. Například Dívka ve slaměném klobouku byla roku 2007 ve vídeňském Dorotheu vydražena za 1,5 milionu euro. Většina jeho prací je vystavena ve veřejně přístupných sbírkách. V Rakousku především ve Vídni, to jsou Lichtenštejnské muzeum, Arsenal a Rakouská galerie v paláci Belvedere, dále muzeum Joanneum ve Štýrském Hradci, Dolnorakouské muzeum Sankt Pölten, z ostatních sbírek zejména galerie ve Varšavě a v Budapešti.
-
Syn Andreas Amerling (1829) -
Julie hraběnka von Woyna (1832) -
Cecílie von Eskeles (1832) -
Dívka ve slaměném klobouku (1835), vydražena za 1,5 mil. eur -
Čtoucí a snící dívka (1835) -
István Széchenyi (1836) -
Theodor Alconiere (1836) -
Rudolf von Arthaber s dětmi (1837) -
Mladá venkovanka (1838) -
Císař Ferdinand I. (kolem 1840) -
Mladá dívka (kolem 1840) -
Píšící vědec Pellegrino (1842) -
Portrét paní Plachové (1850) -
Kněžna Alexandra Potocká (1852)
,_In_Tr%C3%A4umen_versunken,_1835.jpg)
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich von Amerling na Wikimedia Commons - Galerie Friedrich von Amerling na Wikimedia Commons
