Fridrich I. Falcký

Fridrich I. Falcký
	kurfiřt falcký
	Saský kurfiřt Fridrich I. na portrétu od Albrechta Altdorfera
Narození	1. srpna 1425; Heidelberg
Úmrtí	12. prosince 1476 (ve věku 51 let); Heidelberg
Pohřben	Jezuitský kostel v Heidelbergu
Manželka	Klára Tottová
Potomci	Fridrich; Ludvík I. z Löwensteinu
Dynastie	Wittelsbachové
Otec	Ludvík III. Falcký
Matka	Matylda Savojská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridrich I. Falcký zvaný Vítězný (německy Friedrich I. der Siegreiche, 1. srpna 1425 Heidelberg – 12. prosince 1476 Heidelberg) byl falcký kurfiřt z rodu Wittelsbachů.

Život editovat

Fridrich na vitráži z kláštera Maulbronn

Byl jedním ze synů Ludvíka III. Falckého a jeho druhé manželky Matyldy, dcery achajského knížete Amadea.

Po smrti staršího bratra Ludvíka se ujal vlády nad Falckým kurfiřtstvím jako regent za svého synovce Filipa, kterého v roce 1451 adoptoval a odmítl se oženit. Prohlásil se za legitimního kurfiřta, čož však odporovalo říšským zákonům, proto císař Fridrich III. odmítl jeho postavení uznat. Císaři se ovšem nepodařilo Fridricha, který byl schopným stratégem a spojil se s Ludvíkem IX. Bavorským, sesadit.

Fridrich byl úspěšný také proti jiným soupeřům, jakými byli Albrecht III. Achilles a Diether von Isenburg, mohučský arcibiskup, a rozšířil své území. Při bitvě u Seckenheimu Fridrich polapil své protivníky markraběte biskupa Jiřího Badenského, Karla I. Bádenského a Oldřicha V. Württemberského.

V roce 1471/72 se Fridrich oženil se svou dlouhodobou milenkou Klárou Tottovou († 1520). Byla to prostá občanka a manželství bylo považováno za nerovnorodé.

Fridrich I. Falcký zemřel v prosinci 1476 v Heidelbergu a byl pohřben v místním jezuitském kostele.

Heidelberská univerzita editovat

Fridrich I. provedl významnou univerzitní reformu, když na teologické fakultě Karlo-Ruprechtovy univerzity směl být nadále vyučován také realismus, což znamenalo velký posun ke svobodě učení. Na právnické fakultě se od té doby také začalo vedle církevního práva vyučovat i právo světské. Fridrichův dvorní rada Andreas Hartmanni byl v letech 1463 až 1495, kdy zemřel, celkem sedmkrát zvolen rektorem (stal se tak až doposud jediným rektorem, kterému se to podařilo).