Wikipedie

Franz von Hein

český advokát (1808–1890)

Franz svobodný pán (Freiherr) von Hein, plným jménem Franz Anton Johann Kapistran Hein (28. června 1808 Olomouc – 18. února 1890 Brno[1][2][3]), byl rakouský a český právník a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století ministr spravedlnosti Rakouského císařství, starosta Opavy a poslanec Říšské rady.

Franz von Hein
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Ministr spravedlnosti Rakouského císařství
Ve funkci:
18. prosince 1862 – 27. července 1865
PředchůdceAdolf Pratobevera von Wiesborn
NástupceEmanuel Heinrich Komers
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1869 – 1890
Poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – ???
Starosta Opavy
Ve funkci:
1856 – 1862
PředchůdceJosef Alois Rossy
NástupceKarl Wilhelm von Dietrich
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Narození28. června 1808
Olomouc
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. února 1890 (ve věku 81 let)
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materFrantiškova univerzita
OceněníŘád železné koruny 1. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

 
Erb Heinů z roku 1871 při povýšení do stavu svobodných pánů

Vystudoval práva na Františkově univerzitě v Olomouci. Působil jako advokát v slezském Johannesbergu,[kde?] od roku 1847 v Opavě.[3] Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Opava v Slezsku. Uvádí se jako zemský advokát.[4] Patřil ke sněmovní levici.[5] Na sněmu působil jako zpravodaj ústavního výboru.[3] Usedl zde i do tříčlenného podvýboru pro vypracování návrhu všeobecných občanských práv, v němž zasedal i František Ladislav Rieger. V prosinci 1848 pak byl spolu s Riegrem zpravodajem ústavního výboru pro plénum parlamentu. Počátkem roku 1849 v Říšském sněmu ostře odmítal federalistické návrhy a konstatoval, že nepřipustí ani stín suverenity pro žádnou provincii Rakouska.[6]

Od roku 1848 byl též náměstkem starosty Opavy.[3] Podle jiného zdroje zastával funkci náměstka purkmistra až od roku 1849. Patřil do starobylého opavského rodu, narodil se ovšem v Olomouci a do Opavy se přiženil roku 1837. Starostou Opavy se stal roku 1856 a úřad držel do roku 1862. Do jeho éry spadá zřízení městské spořitelny, kluziště, vyšší reálné školy a zavedení plynového osvětlení.[1]

Po obnovení ústavního systému vlády se opět dostal do vrcholné politiky. Už v roce 1860 se stal členem Rozmnožené Říšské rady coby poradního orgánu panovníka. Mezi jejími členy z českých zemí byl jediným, který měl za sebou činnost v revolučním parlamentu roku 1848.[7] V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen za poslance Slezského zemského sněmu. Zastával rovněž funkci náměstka zemského hejtmana Slezska.[3] Zemský sněm ho delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii obchodních komor a městskou, obvod Opava.[8] K roku 1861 se uvádí jako advokát, náměstek hejtmana a starosta, bytem v Opavě.[9] Byl též zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady.[3]

Jeho kariéra vyvrcholila, když se za vlády Rainera Ferdinanda Habsbursko-Lotrinského dodatečně stal ministrem spravedlnosti Rakouského císařství. Funkci zastával od 18. prosince 1862 do konce existence vlády, tedy do 27. července 1865.[10]

V zákonodárných sborech patřil k provídeňské a centralistické Ústavní straně, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik.[1]

V roce 1863 získal titul c.k. tajného rady. V období let 1865–1881 zastával funkci prezidenta vrchního zemského soudu ve Vídni. V roce 1868 byl zvolen za člena státního soudního dvora. Roku 1869 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Roku 1871 byl povýšen na svobodného pána. Vídeň a Opava mu udělily čestné občanství.[3] Byl mu udělen i Řád železné koruny III. stupně.[1]

Jeho synové Robert a Viktor byli vysokými úředníky ve státní správě. Robert (1849–1918), působil dlouhodobě v různých funkcích na Moravě a nakonec byl zemským prezidentem v Korutansku (1903–1912), Viktor (1850–1914) zastával úřad zemského prezidenta v Kraňsku (1892–1905). Vnuk Robert Egon Hein (1881–1945) byl diplomatem, rakouským vyslancem v Sovětském svazu a Polsku.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d Přehled purkmistrů a primátorů města Opavy [online]. opava-city.cz [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  2. ↑ Matrika 17053, sn. 35 [online]. MZA [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Hein, Franz Frh. von (1808-1890), Politiker und Beamter, s. 246. (německy) 
  4. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  5. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  6. ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 71, 73, 76. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  7. ↑ Česká společnost 1848-1918. 144-145
  8. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=123&size=45
  10. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 585. 

Literatura editovat

  • Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 25 ISBN 80-7185-156-6
  • VAVŘÍNEK, Karel a kol.: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015, s. 148–150 ISBN 978-80-905324-6-5

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Franz_von_Hein&oldid=21973391“