František Listopad

český novinář a spisovatel

František Listopad, rodným jménem Jiří Synek, v Portugalsku známý jako Jorge Listopad (26. listopadu 1921 Praha1. října 2017 Lisabon, Portugalsko[1]) byl český a portugalský spisovatel, básník, esejista, kritik, překladatel, novinář, divadelní a televizní scenárista a režisér.

František Listopad
Narození26. listopadu 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí1. října 2017 (ve věku 95 let)
Lisabon
PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Místo pohřbeníHřbitov Prazeres
PseudonymJorge Listopad
Povolánípřekladatel, básník, vydavatel, vysokoškolský učitel, novinář, divadelní režisér, spisovatel, filmový režisér, režisér a publicista
Tématapoezie, literární tvorba a publicistika
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2001)
Gratias Agit (2004)
Cena Jaroslava Seiferta (2007)
Řád prince Jindřicha III. stupeň - velkodůstojník (2015)
Prémio Autores (2016)
Příbuzní
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

František Listopad byl vnuk nakladatele Adolfa Synka,[2] starší bratr filmové scenáristky a dramaturgyně Aleny Munkové.[3] Publikoval od roku 1938 a účastnil se táborů Mladé kultury – části Ligy pro lidská práva. Maturoval v roce 1939 a pár měsíců pracoval v Právnickém knihkupectví a nakladatelství V. Linhart strýcova přítele Václava Linharta.[4] Po roce 1941 se podílel na domácím odboji. Po válce spoluzakládal deník Mladá fronta (MF) s úmyslem přiblížit jej tzv. novému socia­lismu, v němž řídil kulturní rubriku. Po válce, od října 1947, pracoval více než půl roku jako šéfredaktor časopisu PARALLÈLE 50 československého Ministerstva informací a československého velvysla­nectví v Paříži, kulturně-politického levicově orientovaného týdeníku, který vycházel v Paříži na Rue Bonaparte (Bonapartově ulici).[5] Byl součástí uskupení tzv. dynamoarchistů. V téže době studoval na FF UK estetiku a literární vědu. Po únoru 1948 se do Prahy vrátil asi na týden a na falešnou výjezdní doložku vycestoval do Francie, kde ještě chvílí pracoval pro v redakci a poté začal pracovat pro francouzský roz­hlas a televizi. V roce 1959 se s manželkou a dětmi, dvojčaty, přestěhoval do Portugalska, kde žil a pracoval až do smrti. Byl mimo jiné ředitelem Národního divadla v Lisabonu a vzpomínal, že jedinou divadelní hrou, která byla za posledních 30 let Salazarova režimu zakázána na generální zkoušce, byla Noc vrahů. V Portugalsku též spoluzaložil vysokou filmovou a divadelní školu.[6][7][8][9][10]

Členství editovat

Dílo editovat

Poezie editovat

  • Sláva uřknutí (1945)
  • Vzduch (1948)
  • Svoboda a jiné ovoce (1956)
  • Černý bílý, nevím (Kolín, 1973)
  • Nástroje paměti (Mnichov, 1982)
  • Soukromé sklenářství v Brně (1991)
  • Final Rondi (1992)
  • Oprava houslí a kytar (1996)
  • Krleš (1998)
  • Příští poezie (2001)
  • Milostná stěhování (2001)
  • Rosa definitiva (2007)

Próza editovat

  • První věta
  • Malé lásky (1947)
  • Jarmark
  • Boj o Venezuelu (1947)
  • Umazané povídky (1955)
  • Zlý pes bez zahrady (1996)
  • Chinatown s Rózou (2001)
  • Kaninchen, ins Deutsche übersetzt von Eduard Schreiber, mit Linolschnitten von Zoppe Voskuhl, Corvinus Presse Berlin, ISBN 978-3-910172-98-2

Eseje editovat

  • Tristan čili zrada vzdělance (Vídeň, 1954)
  • Byty a prostory (Mnichov, 1958)
  • Tristan z města do města (1997)

Antologie editovat

  • Daleko blízko (1993)
  • První věty (1996)

Ocenění editovat

  • 2007Cena Jaroslava Seiferta
  • 8. 1. 2015 – řád za zásluhy o Portugalsko a portugalskou kulturu Ordem do Infante D. Henrique stupně Grande-Oficial (GOIH)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Zemřel literát František Listopad [online]. Novinky.cz [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. 
  2. František Listopad ve Slovníku české literatury po roce 1945
  3. Archivovaná kopie. www.novinky.cz [online]. [cit. 2010-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-08. 
  4. Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart – Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 v elektronické podobě [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 
  5. PARALLÈLE 50. Slovník české literatury [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 
  6. Urmutter múza. Rozhovor s Františkem Listopadem. ILiteratura.cz [online]. Sdružení pro iLiteraturu, z.s., 2007-10-20 [cit. 2023-05-18]. Vyšlo v obtýdeníku Tvar č. 16, dne 4. října 2007. Dostupné online. 
  7. František Listopad. Slovník české literatury [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 
  8. PAVELKA, Zdenko. Všechno, co jsme, lze zpívat. Zemřel básník František Listopad. novinky.cz (Právo) [online]. Borgis a.s., 2017-10-02 (11/2001) [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. 
  9. VÁLOVÁ, Karolina. Tři jména, dva domovy. www.advojka.cz [online]. A2, 2021 [cit. 2023-05-18]. Čís. 23. Dostupné online. 
  10. KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Zemřel František Listopad. I po půl století v zahraničí psal poezii česky. Radio Prague International [online]. Český rozhlas Radio Prague International, 2017-10-03 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • 100 František / Jorge Listopad. Karolina Válová a kol.. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2021. 129 s. (obsahuje audio CD s autorskými skladbami inspirovanými poezií F. L.). ISBN 978-80-7671-059-7 (print), ISBN 978-80-7671-060-3 (online: pdf)
  • BROUK, Bohuslav. Zde trapno existovat. Ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-248-0. 400 s. (obsahuje korespondenci F. Listopada s B. Broukem a rozhovor s Viktorem A. Debnárem)

Související články editovat

Externí odkazy editovat