Hymna Finska je píseň, která má dvě jazykové verze, Maamme (finsky) a Vårt land (švédsky) (česky Má vlast).

Maamme
Má vlast
HymnaFinskoFinsko Finsko
Jiné názvyVårt land
Má vlast
SlovaJohan Ludvig Runeberg, 1846 (švédsky), Paavo Cajander, 1848 (finsky)
HudbaFredrik Pacius, 1848
Přijata1867[zdroj?]
instrumentální
Problémy s přehráváním? Nápověda.
Vårt land

Původní text hymny byl napsán švédsky J. L. Runebergem, který je Finy považován za národního básníka. V tisku byl text uveřejněn v roce 1846 jako báseň předcházející sbírku 35 povídek o hrdinech z dob války proti Rusku (1808–1809). Soudí se, že báseň byla inspirována „druhou” maďarskou hymnou Szózat autora Mihálye Vörösmartyho z roku 1836. Obliba básně vzrostla, když ji o dva roky později Paavo Cajander přeložil do finštiny. Skladba s hudbou Němce Fredrika Pacia byla poprvé veřejně předvedena 13. května 1848 během slavností v Gumtaktu[ujasnit]. Na stejnou melodii vznikla později i estonská hymna.

Někteří hudební kritici upozorňují, že hudba sama není nijak zvlášť hudebně kvalitní a jedná se vlastně jen o přepracování staré německé pijácké písně. Podobně je terčem kritiky i fakt, že Pacius byl Němec a slova byla Runebergem napsána nejprve švédsky. Také fakt, že za svou považují píseň i Estonci, vedl v minulosti k návrhům, aby se finskou hymnou stala Sibeliova Finlandia. K ní slova napsal na sklonku 30. let 20. století básník Veikko Antero Koskenniemi.

Není bez zajímavosti, že píseň Maamme není oficiálně potvrzenou finskou hymnou, jako hymna se používá pouze jako tradice.

Text a český překlad editovat

Vårt land
Vårt land, vårt land, vårt fosterland,
ljud högt, o dyra ord!
Ej lyfts en höjd mot himlens rand,
ej sänks en dal, ej sköljs en strand,
mer älskad än vår bygd i nord,
än våra fäders jord!

Din blomning, sluten än i knopp,
Skall mogna ur sitt tvång;
Se, ur vår kärlek skall gå opp
Ditt ljus, din glans, din fröjd, ditt hopp.
Och högre klinga skall en gång
Vår fosterländska sång. 
Má země (překlad švédské verze)
Má země, má země, má vlasti
krásně zní tvé jméno
Žádné hory nebes se dotýkající, 
žádná skrytá údolí, žádné vlnami omývané pláže
nejsou tak milované, jako náš sever
naše země předků!

Květ tvůj dlouho byl poupětem,
nyní dozrálý může vyrazit
Hle, naší láskou vyrůstá
jeho lesk, radost, naděje, nadšení
A jasnější nastanou časy
tu píseň nechť zpívá naše země. 
Maamme

Oi maamme, Suomi, synnyinmaa,
soi, sana kultainen!
Ei laaksoa, ei kukkulaa,
ei vettä rantaa rakkaampaa,
kuin kotimaa tää pohjoinen,
maa kallis isien!

On maamme köyhä, siksi jää,
jos kultaa kaivannet
Sen vieras kyllä hylkäjää,
mut meille kallein maa on tää,
sen salot, saaret, manteret,
ne meist on kultaiset.

Ovatpa meille rakkahat
koskemme kuohuineen,
ikuisten honkain huminat,
täht'yömme, kesät kirkkahat,
kaikk'kuvineen ja lauluineen
mi painui sydämeen.

Täss auroin, miekoin, miettehin
isämme sotivat,
kun päivä piili pilvihin
tai loisti onnen paistehin,
täss Suomen kansan vaikeimmat
he vaivat kokivat.

Tään kansan taistelut ken voi
ne kertoella, ken?
Kun sota laaksoissamme soi,
ja halla näläntuskan toi,
ken mittasi sen hurmehen
ja kärsimykset sen?

Täss on sen veri virrannut
hyväksi meidänkin,
täss iloaan on nauttinut
ja murheitansa huokaillut
se kansa, jolle muinaisin
kuormamme pantihin.

Tääll' olo meill on verraton
ja kaikki suotuisaa,
vaikk onni mikä tulkohon,
maa isänmaa se meillä on.
Mi maailmass on armaampaa
ja mikä kalliimpaa?

Ja tässä, täss' on tämä maa,
sen näkee silmämme.
me kättä voimme ojentaa
ja vettä rantaa osoittaa
ja sanoa: kas tuoss' on se,
maa armas isäimme.

Jos loistoon meitä saatettais
vaikk' kultapilvihin,
mis itkien ei huoattais,
vaan tärkein riemun sielu sais,
ois tähän köyhään kotihin
halumme kuitenkin.

Totuuden, runon kotimaa
maa tuhatjärvinen
miss' elämämme suojan saa,
sa muistojen, sa toivon maa,
ain ollos, onnees tyytyen,
vapaa ja iloinen.

Sun kukoistukses kuorestaan
kerrankin puhkeaa,
viel lempemme saa nousemaan
sun toivos, riemus loistossaan,
ja kerran, laulus synnyinmaa
korkeemman kaiun saa.

Odkazy editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat