Fairey Battle
Fairey Battle byl britský lehký jednomotorový třímístný bombardovací letoun používaný na počátku druhé světové války.
| Fairey Battle | |
|---|---|
 Fairey Battle | |
| Určení | bombardér |
| Výrobce | Fairey Aviation |
| Šéfkonstruktér | Marcel Lobelle |
| První let | 10. března 1936 |
| Zařazeno | 1937 |
| Vyřazeno | 1949 |
| Uživatel | RAF Belgické letectvo RAAF RCAF |
| Výroba | 1937–1941 |
| Vyrobeno kusů | 2185 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj editovat
Počátky vývoje letounu spadají do roku 1933, kdy byl vznesen požadavek na nový jednoplošný lehký bombardér. První prototyp s pohonnou jednotkou Rolls-Royce Merlin F, nejprve označovaný Fairey P.27/32 (K4303), vzlétl v březnu roku 1936 na továrním letišti Great West Aerodrome, pilotován Chrisem Stanilandem. V červenci 1936 byl odeslán do Výzkumného ústavu letadel a výzbroje (A&AEE) v Martlesham Heath v Suffolku. Po několika týdnech byl vrácen do mateřského závodu k odstranění řady nedostatků. Po odstranění avizovaných závad bylo pokračováno v říjnu téhož roku ve zkouškách u A&AEE. Na konci roku 1937 se k testům připojil také první sériový Fairey Battle Mk.I s motorem Merlin I o výkonu 757 kW.
Od roku 1938 začala licenční sériová produkce u společnosti Austin Motors v Longbridge v Birminghamu.
Výroba Battlů pokračovala s instalovanými motory Merlin II a III s výkonem až 1058 kW, několik strojů obdrželo pohonnou jednotku Merlin V s vyšším plnícím tlakem. Tyto varianty nesly označení Battle Mk.II, Mk.III, nebo Mk.V, avšak letoun dosahoval stále poměrně malou rychlost. Jak se v roce 1940 ukázalo, poměrně rychle zastaral.
Specializovaná cvičná neozbrojená verze z roku 1940 nesla označení Fairey Battle (T) se zdvojeným řízením. 30 letounů bylo přestavěno z bojových strojů, ostatní byly nově vyrobené. Stroje z první zakázky na 100 kusů dostaly sériová čísla Air Ministry v řadě P6616-P6645, P6663-P6692, P6718-P6737 a P6750-P6769.[1] Na další stokusové sérii se podílel i druhý sériový výrobce Battlů Austin Motors v Birminghamu (R7356-R7385, R7399-R7448 a R7461-R7480). 226 kusů typu Battle Mk.I (TT) bylo přizpůsobeno pro vlekání terčů určených k nácviku protiletadlové střelby.
Celkem bylo vyrobeno 2185 kusů různých variant.
Bojové užití editovat
.jpg)
Letouny Fairey Battle utrpěly při vpádu německých vojsk do Belgie a Francie v roce 1940 značné ztráty a tak byly používány k plnění druhořadých úkolů. Byly zejména využívány k průzkumným účelům či k ochraně konvojů. Přes 200 kusů bylo přizpůsobeno pro účely vlečení cvičných terčů. Několik set letounů zakoupily jiné země: Belgie odebrala 16 kusů, Turecko, Řecko, Jihoafrická Unie a největším uživatelem se stala Kanada se 739 zakoupenými exempláři, které byly určeny zejména k pokračovacímu výcviku. Pobočka firmy Fairchild v Quebecu dodané letouny přestavovala na cvičné pro výcvik střelců. Pilotní kabina byla zkrácena a nad původní místo střelce/radisty byla vestavěna střelecká věž Bristol. Pohonná jednotka Rolls-Royce Merlin zůstala zachována, avšak pro případný nedostatek těchto motorů, potřebných v Británii především pro stíhací stroje, byl u jednoho pokusného prototypu Battle (T)(R7439) použit americký hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820 Cyclone. Ve Velké Británii dosloužila poslední peruť Battlů u Coastal Command v červenci 1941.
Specifikace editovat
Údaje dle[2]
Technické údaje editovat
- Osádka: 3 (pilot, bombometčík/navigátor a radista/střelec)
- Rozpětí: 16,45 m
- Délka: 12,93 m
- Výška: 4,57 m
- Nosná plocha: 39,20 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 3 361 kg
- Vzletová hmotnost: 4 944 kg
- Max. vzletová hmotnost: 5 307 kg
- Pohonná jednotka: 1 × čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin II
- Výkon pohonné jednotky: 1030 k (757 kW)
Výkony editovat
- Maximální rychlost: 406 km/h
- Cestovní rychlost: 237 km/h
- Výstup do hladiny 4 575 m: 16,2 min
- Dostup: 7 925 m
- Max. bojový dolet: 1931 km
Výzbroj editovat
- 1 × kulomet Vickers K ráže 7,7 mm v pravé polovině křídla
- 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm
- 454 kg pum v pumovnici
- 227 kg pum na vnějších závěsnících
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Balous, Miroslav. Fairey Battle Trainer. Letectví a kosmonautika. březen 2014, čís. 3, s. 31.
- ↑ SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie. Plzeň: Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8.
Literatura editovat
- SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie I. díl. Plzeň: Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8. Kapitola Fairey Battle, s. 62–65.
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 70.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 8.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Fairey Battle, s. 95.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fairey Battle na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Fairey Battle Archivováno 21. 10. 2018 na Wayback Machine.
