Emil Burian

český herec a operní pěvec

Emil Burian (12. prosince 1876 Rakovník[1]9. října 1926 Praha[2]) byl český operní pěvec, barytonista.

Emil Burian
Základní informace
Narození12. prosince 1876
Rakovník
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. října 1926 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMěstský hřbitov v Rakovníku
Povoláníoperní pěvec a herec
Nástrojehlas
Hlasový oborbaryton
DětiEmil František Burian (syn)
PříbuzníKarel Burian (bratr)
Jan Burian (vnuk)
Kateřina Burianová (vnučka)
Filip Rajmont (pravnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině truhláře Františka Buriana a jeho manželky Františky, rozené Černé.[1] Studovat začal na Akademickém gymnáziu v Praze, ale po pěti letech studium opustil a věnoval se pouze umění. Před smrtí se dlouho léčil, musela mu být amputována noha, zemřel na zhoubný nádor.[3]

Rodina editovat

 
Emil Burian (vpravo) s bratrem Karlem (1924)

Jeho bratr Karel Burian byl také operní zpěvák.

S manželkou Vlastou, rozenou Hatlákovou (1879–1941) měl dvě děti, syna Emila (pozdější režisér Emil František Burian, 1904–1959) a dceru Libuši (1898–?).[4] Jeho vnukem je písničkář Jan Burian, vnučkou herečka Kateřina Rajmontová. Je též pradědeček herce Filipa Rajmonta.

Dílo editovat

Začínal jako operetní zpěvák, na konci 19. století působil v brněnské opeře (1896–1898), následně byl členem operních souborů divadel v Plzni (1898–1899 a 1902–1904), v Záhřebu (1899–1902), Freiburgu (1904–1916), v Drážďanech a Hamburku (1908–1909).[5] Znal zpaměti 60 oper ve třech světových jazycích.

Od roku 1900 hostoval jako sólista opery Národního divadla v Praze. V roce 1906 byl do Národního poprvé angažován a působil na něm s několika přerušeními až do své smrti v roce 1926.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Farnost Rakovník. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2015-03-22]. Dostupné online. 
  2. Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 53 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. 
  3. Emil Burian zemřel. Lidové noviny. 9. 10. 1926, s. 2. Dostupné online. 
  4. Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, Burian Emil (1876) [online]. Národní archiv [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. 
  5. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Svazek I. Praha, Litomyšl: Paseka, P. Meissner, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 160. 
  6. Emil Burian – operní pěvec [online]. Národní divadlo [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • BURIAN, Emil František. Emil Burian. Praha : Orbis, 1947.
  • PROCHÁZKA, Vladimír (ed.) a kol. Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. Praha : Academia, 1988. 623 s. S. 53–54.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 49–52.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 37.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 160. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 339–340. 
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 17, 81, 150, 307, 330, 389, 487, 544.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 84–85. 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. Kapitola Emil Burian, s. 125–127. 

Externí odkazy editovat