Wikipedie

Eduard Fiker

český spisovatel (1902-1961)

Eduard Fiker (21. listopadu 1902, Praha[1] — 3. března 1961 tamtéž) byl český prozaik, dramatik, překladatel a scenárista, společně s Emilem Vachkem zakladatel české detektivky.

Eduard Fiker
Narození21. listopadu 1902
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. března 1961 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel, scenárista, autor sci-fi a překladatel
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se roku 1902 v Praze jako syn bývaleho učitele, Eduarda Fikera, po ztrátě sluchu úředníka zemědělské rady a matky Anežky, rozené Vokáčové. Oba rodiče pocházeli ze Strakonic.[2] Po ukončení vinohradského reálného gymnázia roku 1920 absolvoval osm semestrů strojního a elektrotechnického inženýrství na pražském Českém vysokém učení technickém, ale po smrti otce musel studií zanechat. Při studiu se věnoval též studiu jazyků a hudby.[3] Odešel na rok do Anglie, po návratu absolvoval základní vojenskou službu a po jejím skončení se uchytil jako houslista v orchestru divadla Rokoko a pak v tehdejší Velké operetě. V roce 1936 se oženil s herečkou Lolou Innemannovou.[4] V letech 1937 až 1945 redigoval knižnici Knihy nové generace a v letech 1938–1942 byl šéfredaktorem edice dobrodružných sešitových románů Rozruch vydávaných nakladatelstvím Melantrich.[3]

Svou první detektivku  Její hra nabídl nakladatelům v roce 1932. Hned v tomto románu dokázal, že má vedle velkých vypravěčských schopností i smysl pro dramatičnost, logické řešení a vtipnost dialogu. Ještě v témže roce dokončil další dvě detektivky z domácího prostředí: Zděšenci a Malíř srdcí. U nakladatelů však neuspěl. Aby si získal jméno a popularitu, napsal na jejich doporučení řadu konvenčních detektivek v mnohém poplatných svým vzorům Wallaceovi či Leblancovi. Vymyslil si Ted Brenta a T.B.Corna, hlavní postavy svých snad dvaceti románů, a poslal je do Anglie, aby svými vskutku neuvěřitelnými příhodami pobavili čtenáře (Ochránce nebohých, Světlo z pekla a další)[5]. Do konce druhé světové války vydal více než čtyřicet románů. Vedle detektivek napsal Fiker i několik knih z prostředí českého, knih dobrodružných, odehrávajících se v severoamerickém prostředí i humoristických a detektivku se sci-fi námětem.[6]

Po válce pracoval jako scenárista státního filmu a spisovatel na volné noze. V psaní knih však polevil, do konce života napsal románů jen sedm. Překládal z angličtiny, napsal čtyři divadelní hry a několik filmových scénářů. Jeho celé dílo čítá na devadesát titulů a mnohé jeho knihy byly úspěšně zfilmovány. Jeho význam je především v tom, že společně s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem položil základy české detektivní školy, na kterou dodnes navazuje celá řada pozdějších autorů.

Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově, oddělení PA-I, hrob 269a.[7]

Dílo editovat

Tam, kde není u knihy bližší vysvětlení, jde o detektivní román.

  • Ochránce nebohých (1933), anglické prostředí, vzor Edgar Wallace
  • Bílý kříž (1934),
  • Černé údolí (1934),
  • Černý vichr (1934),
  • Morová sedmička (1934),
  • Noc na Arnwaysu (1934), anglické prostředí, vzor Edgar Wallace
  • Neklopit! (1934),
  • Šest nesmrtelných (1934),
  • Bratři ztracených úst (1935), dobrodružný román,
  • Dvanáct nemocných (1935),
  • Světlo z pekla (1935), anglické prostředí, vzor Edgar Wallace
  • Voskový les (1935),
  • Zlatý úsměv (1935), anglické prostředí, vzor Edgar Wallace
  • Dech šibenice (1936),
  • Nejdřív já (1936), dobrodružný román z drsného kanadského prostředí,
  • Stráž na Psí skále (1936), western,
  • Tajemný dům (1936), české prostředí
  • Třetí bůžek (1936),
  • Černý blesk (1936), dobrodružný román,
  • Mrtvý zvon (1937), humoristický román,
  • Papírová hora (1937),
  • Prodavač pokání (1937),
  • Slaná růže (1937),
  • Šestnáct palců zločinu (1937),
  • Žena se zobákem (1937),
  • Bič severozápadu (1937), western,
  • Společnost věčné punčochy (1937–1938), knižně jako Jeníkovo dobrodružství (1943), kniha pro děti, i zde je motiv z oblasti SF
  • Stopy na srdci (1938),
  • Tříoký jezdec (1938), dobrodružný román z prostředí kanadských dřevorubců,
  • Tři v písku (1938), dobrodružný román,
  • Válka šerifů (1938), western,
  • Země podivných mraků (1938), dobrodružný román,
  • Děs všech tet (1939), humoristický román,
  • Dvanáct nemocných (1939),
  • Její hra (1939), české prostředí
  • Kožený prapor (1940), dobrodružný román,
  • Lovci pramenů (1941), dobrodružný román z období petrolejářské horečky v USA na počátku 20. století,
  • Nikdo není vinen (1941),
  • Patnáct zlatých vlasů (1941),
  • Paklíč (1941), humoristický detektivní román,
  • Paní z Šedivého domu (1941), anglické prostředí, vzor Edgar Wallace
  • Zločin mezi linkami (1941),
  • Bratr Křepelák (1942), humoristický román,
  • Zinková cesta (1942), české prostředí
  • Čichač (1944), detektivní román se sci-fi námětem,
  • Muž přes palubu (1944), humoristický román,
  • Muž s kuželkou (1944), humoristický román,
  • Blázni v láhvi (1945), humoristický román,
  • Fantom operety (1945), humoristický román,
  • Tůň sedmi víl (1946), humoristický román
  • Ilavský zločin (1946), detektivní román napsaný podle skutečného zločinu spáchaného na Slovensku,
  • Monsieur La Mort (1946),
  • Grandcirkus Fernando (1946), humoristický román,
  • Tři minuty (1947),
  • Dětská rapsodie (1948) humoristický román
  • Ohnivá maska (1948), kniha šla po vydání do stoupy, přesto se několik výtisků zachovalo mezi sběrateli. Kniha vyšla v roce 1969 pod názvem Pán stínů.[8]
  • Emanuel v nesnázích (1949), humoristický román,
  • Akce B (1952), o boji vojska s banderovci,
  • Padělek (1955), divadelní hra,
  • Zlatá čtyřka (1955), špionážní román,
  • U Tří kufrů (1957), humoristický román,
  • Série C-L (1958),
  • Kilometr devatenáct (1960), špionážní román,
  • Rozkaz 42 (1960), nová verze knihy Ilavský zločin,
  • Svědomí (1960), divadelní hra,
  • Pán stínů (1969), posmrtné vydání knihy Ohnivá maska z roku 1948.
  • Hloubka (2007), posmrtné vydání detektivního románu se sci-fi námětem, který byl napsán již v roce 1947.

Filmové adaptace editovat

  • Krok do tmy (1938), režie Martin Frič, podle Fikerova námětu a scénáře,
  • Paklíč (1944), režie Miroslav Cikán, podle Fikerova scénáře,
  • Třináctý revír (1946), režie Martin Frič, Fikerův scénář podle jeho románu Zinková cesta,
  • Akce B (1952), režie Josef Mach, podle Fikerova scénáře,
  • Na konci města (1955), režie Miroslav Cikán, podle Fikerova námětu a scénáře,
  • Padělek (1957), režie Vladimír Borský, podle Fikerova scénáře,
  • Strach (1963), režie Petr Schulhoff, podle Fikerova románu Kilometr devatenáct,
  • Na kolejích čeká vrah (1970), režie Josef Mach, podle Fikerova románu Série C-L,
  • Fantóm operety (1971), režie Zdeněk Podskalský, televizní seriál.

Posmrtné ocenění editovat

Po Eduardu Fikerovi byla pojmenována ulice v Praze 12.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matrika N 1901-3, sv. Ludmila, s.351 (snímek 367)
  2. ↑ Praha, policejní přihláška rodiny Eduarda Fikera
  3. ↑ a b FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Eduard Fiker, s. 696–697. 
  4. ↑ FIKER Eduard. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. Libri.cz. Archivováno 2016-09-01 z již nedostupného originálu.
  5. ↑ FIKER, Eduard. Tři detektivní příběhy. 1. vyd. vyd. Praha: Odeon, 1967. 502 s. S. Doslov (Miroslav Vachule) – Několik slov o Eduardu Fikerovi. s. 501.. 
  6. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Fiker, Eduard, s. 67. 
  7. ↑ Správa pražských hřbitovů: Vyhledávání hrobů dle zesnulých
  8. ↑ www.pitaval.cz

Literatura editovat

  • BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945. Praha: Orbis, 1966, str. 223, 231
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Fiker&oldid=23823403“