Dreadnoughtus

rod plazů (vymřelých)

Dreadnoughtus („nikým neohrožený“) byl rod obřího sauropodního dinosaura, patřícího do skupiny Titanosauria. Jeho fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Cerro Fortaleza na území Argentiny.[1]

Jak číst taxoboxDreadnoughtus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 75 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Dreadnoughtus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádsauropodomorfové (Sauropodomorpha)
Infrařádsauropodi (Sauropoda)
Čeleďtitanosaurovití (Titanosauridae)
RodDreadnoughtus
Binomické jméno
Dreadnoughtus schrani
Lacovara et al., 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objev a publikace editovat

Fosilie tohoto velkého býložravce byly objeveny v roce 2005 v patagonské provincii Santa Cruz v Argentině. Popsány však byly až v roce 2014 Lacovarou a jeho kolegy. Dreadnoughtus (pojmenován také podle bitevní lodě Dreadnought)[2] patří mezi největší známé dinosaury a zároveň mezi nejlépe zachované obří sauropody. Kompletní fosilní materiál zahrnující pozůstatky více jedinců je popsaný asi ze 70%. Sám autor popisné studie, paleontolog Kenneth J. Lacovara ve své knize Why Dinosaurs Matter ("Proč na dinosaurech záleží") vysvětluje, proč pojmenoval dinosaura tímto rodovým jménem. V dospělosti museli být tito sauropodi tak velcí a silní, že byli prakticky neohrožení, stejně jako válečné lodě Dreadnought na začátku 20. století.[3]

Výzkum, publikovaný v březnu roku 2020, rekonstruoval pravděpodobnou celkovou anatomii svaloviny předních končetin tohoto obřího sauropoda.[4] V říjnu stejného roku pak byl publikován popis svalové soustavy pánevního pletence a zadních končetin tohoto sauropoda.[5]

V létě roku 2022 byla publikována odborná práce o objevu "měkkých tkání" ve fosiliích tohoto obřího sauropoda.[6]

Rozměry editovat

Délka tohoto sauropoda činila asi 26 metrů (z toho hlava a krk 12,2 metru, trup 5,1 metru a ocas 8,7 metru). Jeho hmotnost byla autory studie odhadnuta na 59,3 tuny (asi jako 12 dospělých slonů)[7], což podporují i některé novější studie.[8] Podle jiných výzkumů byl ale ve skutečnosti tento sauropod podstatně menší a jeho hmotnost výrazně nepřesahovala 25 až 40 tun.[9][10]

Rozptyl odhadů hmotnosti tohoto sauropoda je značný - činí dle různých odborných prací 27 až 74 tun.[11] Dreadnoughtus je nicméně velikostně srovnatelný s příbuznými rody Argentinosaurus a Puertasaurus, kteří patří k největším známým sauropodním dinosaurům vůbec (s hmotnosti snad až kolem 80 tun). Zajímavé je, že důkazy nasvědčují, že se nejednalo o dospělého jedince - objevený exemplář tedy nemusel dosahovat plné velikosti.

V roce 2019 odhadl americký badatel Gregory S. Paul podrobným rozborem a zhodnocením dosud využitých metod stanovování objemu a hmotnosti těla různých sauropodů celkovou tělesnou hmotnost juvenilního dreadnoughta zhruba na 30 metrických tun. Plně dorostlý jedinec pak mohl být až dvojnásobně těžký.[12][13]

Vědecká studie publikovaná v září roku 2020 klade rodu Dreadnoughtus hmotnost (dle dvou základních metod odhadu) v rozmezí 48 158 až 59 291 kilogramů.[14]

Příbuzenské vztahy editovat

Nejbližšími příbuznými tohoto sauropoda byly zřejmě další obří argentinské rody Notocolossus a Futalognkosaurus a podstatně menší africký rod Malawisaurus.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. https://carnegiemnh.org/mesozoic-monthly-dreadnoughtus/
  2. Socha, V. (2015). Neznámí dinosauři. Nakl. Mladá fronta, Praha. ISBN 978-80-204-3595-8. (str. 93)
  3. Lacovara, K. J. Why Dinosaurs Matter. TED Books, Simon and Schuster. New York (2017). str. 125. (anglicky)
  4. Kristyn K. Voegele, Paul V. Ullmann, Matthew C. Lamanna & Kenneth J. Lacovara (2020). Appendicular myological reconstruction of the forelimb of the giant titanosaurian sauropod dinosaur Dreadnoughtus schrani. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13176
  5. Kristyn K. Voegele, Paul V. Ullmann, Matthew C. Lamanna & Kenneth J. Lacovara (2020). Myological reconstruction of the pelvic girdle and hind limb of the giant titanosaurian sauropod dinosaur Dreadnoughtus schrani. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13334
  6. Elena R. Schroeter, Paul V. Ullmann, Kyle Macauley, Richard D. Ash, Wenxia Zheng, Mary H. Schweitzer and Kenneth J. Lacovara (2022). Soft-Tissue, Rare Earth Element, and Molecular Analyses of Dreadnoughtus schrani, an Exceptionally Complete Titanosaur from Argentina. Biology. 11 (8): 1158. doi: https://doi.org/10.3390/biology11081158
  7. González Riga, Bernardo J.; Lamanna, Matthew C.; Ortiz David, Leonardo D.; Calvo, Jorge O.; Coria, Juan P. (2016). "A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot". Scientific Reports. 6: 19165. doi:10.1038/srep19165
  8. Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full
  9. Karl T. Bates, Peter L. Falkingham, Sophie Macaulay, Charlotte Brassey & Susannah C. R. Maidment (2015). Downsizing a giant: re-evaluating Dreadnoughtus body mass. Biology Letters 11: 20150215. doi: 10.1098/rsbl.2015.0215
  10. Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 232 (anglicky)
  11. Nicolás E. Campione & David C. Evans (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non‐avian dinosaurs. Biological Reviews. doi: https://doi.org/10.1111/brv.12638
  12. Paul, Gregory S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of Carnegie Museum, 85(4): 335-358. (gspauldino.com/Titanomass.pdf)
  13. SOCHA, Vladimír. Kolik vážil největší známý dinosaurus?. OSEL.cz [online]. 16. ledna 2020. Dostupné online.  (česky)
  14. Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. doi: 10.1111/brv.12638

Literatura editovat

Externí odkazy editovat