Dmitrij Lichačov

ruský filolog, slavista a literární vědec

Dmitrij Sergejevič Lichačov (rusky Дмитрий Сергеевич Лихачёв; 28. listopadu 190630. září 1999) byl ruský literární vědec.[1][2] Zabýval se převážně středověkou ruskou literaturou, analyzoval Slovo o pluku Igorově.

Dmitrij Sergejevič Lichačov
Narození15.jul./ 28. listopadu 1906greg.
Petrohrad
Úmrtí30. září 1999 (ve věku 92 let)
Petrohrad
Místo pohřbeníHřbitov Komarovo
Povoláníjazykovědec, historik, překladatel, literární historik, spisovatel a vysokoškolský učitel
Alma materGymnázium Imperátorské humanitní společnosti (do 1916)
Petrohradská škola Karla Maye (do 1920)
Škola č. 47 D. S. Lichačova (do 1923)
Petrohradská státní univerzita (do 1928)
Tématafilologie, kulturologie, dějiny umění, lingvistika a dějiny umění
OceněníLomonosovova zlatá medaile (1993)
jubilejní medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Pamětní medaile 250. výročí Leningradu
Stalinova cena
Řád svatého Ondřeje
… více na Wikidatech
DětiVěra Dmitrijevna Lichačovová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

V roce 1928 dokončil leningradskou univerzitu, téhož roku byl odsouzen za kritiku pravopisné reformy a do roku 1932 vězněn v Soloveckém táboře zvláštního určení. V roce 1938 se stal zaměstnancem Puškinova domu při akademii věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu za účast na kolektivní práci История культуры Древней Руси. V roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR, v roce 1970 se stal členem Akademie věd SSSR. V roce 1986 získal titul Hrdina socialistické práce.

V roce 1989 byl zvolen delegátem Sjezdu lidových poslanců. Byl přívržencem reforem, v roce 1993 podepsal Dopis čtyřiceti dvou, který požadoval zákaz komunistické strany.

Vyznamenání editovat

Sovětská a ruská vyznamenání editovat

Zahraniční vyznamenání editovat

Publikační činnost editovat

České překlady (výběr) editovat

  • Textologie: stručný nástin (orig. 'Těkstologija. Kratkij očerk'). 1. vyd. 2015. 144 S. Překlad: Jitka Komendová
  • Novgorodské ikony 12.–17. století. Praha: Odeon, 1984. 347 S.
  • Smích staré Rusi. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984. 217 S. Překlad: Jaroslav Kolár
  • Poetika staroruské literatury (orig. 'Poetika drevněrusskoj litěratury'). 1. vyd. Praha: Odeon, 1975. 351 S. Překald: Ladislav Zadražil
  • K pramenům ruského realismu. 1. vyd. Praha: LN, 1975. 292 S. Přeložili a uspořádali: Jiří Honzík, Ladislav Zadražil
  • Člověk v literatuře staré Rusi. 1. vyd. Praha: Odeon, 1974. 186 S. Překlad: Světlana Mathauserová

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. П.ЩЕРБАКОВ, В.Захаркина,. Академик Дмитрий Сергеевич Лихачев. likhachev.lfond.spb.ru [online]. [cit. 2016-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-21. 
  2. Lichatschow [online]. http://universal_lexikon.deacademic.com/ [cit. 2016-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-19. 
  3. Президент России. web.archive.org [online]. 2011-11-07 [cit. 2019-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-07. 
  4. Президент России. web.archive.org [online]. 2011-11-07 [cit. 2019-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-07. 
  5. Президент России. web.archive.org [online]. 2011-11-07 [cit. 2019-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-07. 
  6. Vyhláška prezidenta Ruské federace ze dne 22. března 1995 č. 296

Externí odkazy editovat