Dlouhokřídlí
Dlouhokřídlí (Charadriiformes) je řád různě velkých, k rozmanitým podmínkám přizpůsobených ptáků, kteří jsou většinou spojováni s vodní prostředním. Vyskytují se na celém světě včetně Arktidy a Antarktidy. Osidlují rozmanitá prostředí – některé druhy žijí na otevřeném moři, u moře, některé v pouštích a pár druhů obývá husté lesy. Živí se bezobratlými nebo jinými drobnými živočichy.
 Dlouhokřídlí | |
|---|---|
 Příklady zástupců | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) Huxley, 1867 |
| Podřády | |
Viz text. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hnízdí na zemi a o nekrmivá mláďata pečují oba partneři, ve většině případů jsou monogamní. Po pěvcích jsou dlouhokřídlí nejrozmanitějším řádem ptáků. Řád čítá kolem 390 druhů.
Systematika editovat
Tradiční rozdělení editovat
Charadriiformes, vědecký název pro dlouhokřídlé, dříve označoval řád bahňáků. Současný řád dlouhokřídlých vznikl sloučením původních dlouhokřídlých (Lariformes), alek (Alciformes) a bahňáků (Charadriiformes). Tedy nově vzniklá skupina používá vědecký název jednoho původního řádu a český druhého, čímž občas vznikají omyly.
Řád se tradičně rozděloval do následujících podřádů:
Moderní rozdělení editovat
Poslední výzkumy fylogeneze dlouhokřídlých, založené na analýze mitochondriální a jaderné DNA, prokazují monofyletický původ této skupiny. V moderním pojetí se dlouhokřídlí dělí na tři výrazně geneticky odlišené klady. Rozdělení čeledí v takovém pojetí vypadá následovně:[1][2][3][4]
- Lari
- perepelovití (Turnicidae) (někdy též považováni za samostatný podřád Turnici[3][4])
- pobřežníkovití (Dromadidae)
- ouhorlíkovití (Glareolidae)
- rackovití (Laridae)
- chaluhovití (Stercorariidae)
- alkovití (Alcidae)
- Scolopaci
- slučicovití (Rostratulidae)
- ostnákovití (Jacanidae)
- dropíkovití (Pedionomidae)
- písečníkovití (Thinocoridae)
- slukovití (Scolopacidae)
- Charadrii
- dytíkovití (Burhinidae)
- běhulíkovcovití (Pluvianellidae)
- štítonosovití (Chionidae)
- kulíkovcovití (Pluvianidae)
- kulíkovití (Charadriidae)
- tenkozobcovití (Recurvirostridae)
- srpatkovití (Ibidorhynchidae)
- ústřičníkovití (Haematopodidae)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ GIBSON, Rosemary; BAKER, Allan. Multiple gene sequences resolve phylogenetic relationships in the shorebird suborder Scolopaci (Aves: Charadriiformes). S. 66–72. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2012-07-01 [cit. 2022-02-12]. Roč. 64, čís. 1, s. 66–72. DOI 10.1016/j.ympev.2012.03.008. (anglicky)
- ↑ BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. S. 205–210. Biology Letters [online]. 2007-04-22 [cit. 2022-02-12]. Roč. 3, čís. 2, s. 205–210. DOI 10.1098/rsbl.2006.0606. (anglicky)
- ↑ a b ČERNÝ, David; NATALE, Rossy. Comprehensive taxon sampling and vetted fossils help clarify the time tree of shorebirds (Aves, Charadriiformes).Chybí název periodika! 2021-07-16 [cit. 2022-02-12]. DOI 10.1101/2021.07.15.452585. (anglicky)
- ↑ a b ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ PTÁKŮ SVĚTA [online]. Názvoslovná komise ČSO, 2022 [cit. 2022-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-07.
Literatura editovat
- ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky)
- HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky)
- PIERSMA, Theunis; ENS, Bruno; ZWARTS, Leo. Shorebirds: An illustrated Behavioural Ecology. Netherlands: KNNV Uitgeverij, 2004. ISBN 9050111920. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dlouhokřídlí na Wikimedia Commons
