Dimitar Pešev

Bulharský politik

Dimitar Pešev, bulharsky Димитър Пешев (25. června 1894 Kjustendil20. února 1973 Sofie) byl bulharský politik – místopředseda Národního shromáždění Bulharska a ministr spravedlnosti (1935–1936), který zabránil deportaci 40 000 bulharských Židů. Byl oceněn jako Spravedlivý mezi národy.

Dimitar Pešev
Narození25. června 1894
Kjustendil
BulharskoBulharsko Bulharsko
Úmrtí20. února 1973 (ve věku 78 let) nebo 25. února 1973 (ve věku 78 let)
Sofie
BulharskoBulharsko Bulharsko
Alma materSofijská univerzita
Povolánípolitik
OceněníSpravedlivý mezi národy (1973)
Honored citizens of Kyustendil (1997)
Řád Stara planina (1997)
Funkceposlanec Bulharského národního shromáždění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v bulharském městě Kjustendil, studoval jazyky v Soluni a poté práva v Sofii. Studia přerušil pro vojenskou službu a ukončil až po I. světové válce, kdy se stal soudcem v Plovdivu a Sofii a poté advokátem. V roce 1938 byl zvolen a 1940 znovu zvolen místopředsedou bulharského Národního shromáždění.

Po válce byl jako člen bulharského parlamentu souzen pro kolaboraci s nacisty. Existoval i pokus obvinit ho z antisemitismu a antikomunismu; dokonce byl obviněn z toho, že bral od Židů úplatky za zastavení jejich deportace. Svědectví židovských přátel ho zachránilo od trestu smrti. Byl odsouzen na 15 let vězení, ale propuštěn po jednom roce. Zemřel v Sofii.

Bulharsko za druhé světové války editovat

Na začátku druhé světové války vyhlásilo Bulharsko neutralitu, v roce 1940 ale car Boris III. souhlasil se spojenectvím s Adolfem Hitlerem a s jeho antisemitskou politikou. V lednu 1941 přijalo bulharské Národní shromáždění Zákon o ochraně národa, kterému byly vzorem Norimberské zákony. V roce 1941 vstoupilo Bulharsko do válečného konfliktu na straně nacistického Německa. Válku Sovětskému svazu ale nevyhlásilo. V září 1944 vyhlásil SSSR válku Bulharsku a Rudá armáda vstoupila bez odporu a za nadšeného vítání lidu na jeho území. Bylo uzavřeno příměří se SSSR, Velkou Británií a USA. Konce světové války už se Bulharsko účastnilo na straně spojenců.

Záchrana bulharských Židů editovat

Zpočátku Dimitar Pešev, jako místopředseda Národního shromáždění, nic nenamítal proti bulharskému spojenectví s nacistickým Německem. Stejně tak nebyl proti vytvoření anti-židovského Zákona o ochraně národa (Закон за защита на нацията) a hlasoval pro jeho přijetí. Podle tohoto zákona byli Židé nepřátelé Bulharska a Židem byl ten, kdo měl alespoň jednoho židovského rodiče. Zákon uvaloval řadu omezení a povinností, jako například zákaz většiny povolání pro Židy. Většina Bulharů, včetně mnoha poslanců, církve a zástupců inteligence s tímto zákonem nesouhlasila.

Bulharská vláda podepsala dohodu, že 10. března 1943 bude ze stanice Kjustendil deportováno 48 000 bulharských Židů do táborů smrti v Němci okupovaném Polsku. Totéž se mělo týkat Židů z Bulharskem okupovaných oblastí Thrákie[p 1] a Makedonie[p 2]. Když na začátku března 1943 obdrželi Židé z Kjustendilu příkaz opustit své domovy, vyslali delegaci, která byla 8. března 1943 přijata Dimitarem Peševem; ten byl známý svými dobrými vztahy s bulharskou komunitou. Pešev informacím uvěřil až poté, co si je ověřil telefonickými hovory s více vládními úředníky. Ráno 9. března se rozhodl deportace zastavit.

Pešev se několikrát marně pokusil setkat s ministerským předsedou Bogdanem Filovem. Poté, spolu se svým přítelem Petarem Mihalevem, navštívil ministra vnitra Petura Grabovski-ho a naléhal na zrušení deportací. Ministr nakonec vydal telefonický pokyn guvernérovi Kjustendilu a 9. března v 5.30 ráno byl příkaz k deportacím zrušen. Nedorazil však do všech měst a tak 10. března začala bulharská policie shromažďovat Židy v Thrácii a Makedonii. Téměř všichni Židé z těchto oblastí byli převezeni do Treblinky a Auschwitzu.

Když se Pešev dozvěděl o deportaci Židů z Thrácie a Makedonie, snažil se, aby se neuskutečnila alespoň deportace Židů z předválečných oblastí Bulharska. Pro svůj dopis ministerskému předsedovi, kterým chtěl zabránit vzniku budoucích protižidovských zákonů, si zajistil podpisy provládní většiny 43 poslanců (z nich třicet odmítlo svůj podpis odvolat i po nátlaku předsedy vlády). V důsledku toho byl Pešev odvolán ze své funkce místopředsedy parlamentu. Proti deportaci se postavila i bulharská pravoslavná církev.[1]

Mezi oběťmi holokaustu není ze 48 000 bulharských Židů evidován ani jediný. Zachránění bulharští Židé byli umístěni v pracovních táborech na území Bulharska, kde především stavěli silnice.[1]

Ohlas v Česku editovat

V prosinci 2015 až lednu 2016 proběhla v budově Národní knihovny v Praze putovní výstava Síla občanské společnosti: osud Židů v Bulharsku v době holocaustu, která se příběhu záchrany bulharských Židů a osobnosti Dimitara Peševa věnovala.[2]

Ocenění v zahraničí editovat

 
Fontána na náměstí Dimitara Peševa v Jaffě

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Tzv. Západní Thrákie byla připojena k Bulharsku 1913. Dnes je součástí Řecka.
  2. V období 1941-1944 byla většina dnešní Severní Makedonie anektována Bulharskem.

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dimitar Peshev na anglické Wikipedii a Димитър Пешев na bulharské Wikipedii.

Související články editovat

Externí odkazy editovat