Chyše

město v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji

Město Chyše (německy Chiesch[4]) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský (nejvýchodnější obec kraje). Včetně místních částí zde žije 590[1] obyvatel.

Chyše
Celkový pohled
Celkový pohled
Znak města ChyšeVlajka města Chyše
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecŽlutice
Obec s rozšířenou působnostíKarlovy Vary
(správní obvod)
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel590 (2023)[1]
Rozloha28,62 km²[2]
Nadmořská výška458 m n. m.
PSČ364 53
Počet domů240 (2021)[3]
Počet částí obce11
Počet k. ú.6
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa městského úřaduŽižkovo náměstí 18
364 53 Chyše
obecchyse@volny.cz
StarostaJosef Lavička
Oficiální web: www.mestochyse.cz
Chyše na mapě
Chyše
Chyše
Další údaje
Kód obce555207
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název editovat

Název města je odvozen ze staročeského slova chyšě, které označovalo chatrč, dům nebo domek. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: His (1169), Kis (1192), Chiss (1219, 1291, 1369), His (1225), Kysch (1239), Chysch (1254), Chys (1384–1405), „in Chyssech“ (1457), „k Chýším“ (1503), „z města Chýš, v Chýšech“ (1522), z Chyš (1539), Chysse (1579, 1664), Kiesch, Khiesch a Chiesch (1651) a Chýše nebo Chiesch (1854).[4] Název je v množném čísle a skloňuje se podle vzoru růže, tedy z Chyší, k Chyším, v Chyších, za Chyšemi.[5] Podle pravidel českého pravopisu je Chyše výhradně v jednotném čísle.[6]

Historie editovat

První písemná zmínka o Chyších pochází z roku 1169.[4] Roku 1473 bylo sídlo poprvé označeno jako městečko a o deset let později jako město.[7]

Od 22. června 2007 byl obci vrácen status města.[8] Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení vlajky obce.[9]

Přírodní poměry editovat

geologickém podloží Chyší se nacházejí neoproterozoické metamorfované horniny zastoupené fylitem. Podél vodních toků fylit překrývají kvartérní nezpevněné a smíšené sedimenty. V části katastrálního území severně od železniční trati se vyskytují karbonské arkózovité pískovce, valounové pískovce a slepence. Na ně směrem k severozápadu navazují svahy Doupovských hor tvořené miocénním analcimitem. K západnímu okraji Nové Teplice zasahují pyroklastické napadávky doupovského centra.[10]

Město, včetně části Chýšky, stojí v nejvýchodnějším výběžku Tepelské vrchoviny, konkrétně v podcelku Žlutická vrchovina a okrsku Bochovská vrchovina. Do katastrálního území Chyše na severu zasahují Doupovské hory (okrsek Rohozecká vrchovina) a na východě a jihu také Rakovnická pahorkatina (podcelek Žihelská pahorkatina a okrsek Rabštejnská pahorkatina). Hranice mezi Tepelskou vrchovinou a Rakovnickou pahorkatinou vede na jihu přibližně podél toku Střely a na východě od úpatí vrchu Vyhlídka podél drobného bezejmenného potoka směrem k severu.[11]

půdních typů v okolí města převažuje kambizem modální. Podél drobných vodních toků se vyvinul glej modální a údolní nivu Střely pokrývá fluvizem modální. V prostoru východně a především severovýchodně od Chýšek se vyskytuje hnědozem luvická.[12]

Podél jižního okraje zástavby a východního okraje Chýšek vede hranice přírodního parku Horní Střela, ale samotné město stojí mimo park.[13]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 126 obyvatel (z toho 531 mužů), z nichž bylo 72 Čechoslováků, 1 046 Němců a osm cizinců. Převládala výrazná římskokatolická většina, ale šest lidí bylo evangelíky, dvacet židy a tři lidé byli bez vyznání.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 1 211 obyvatel: 101 Čechoslováků, 1099 Němců a jedenáct cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také třináct evangelíků, pět členů církve československé, 22 židů a šestnáct lidí bez vyznání.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Chyše[16]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1482 1572 1321 1313 1309 1126 1211 710 653 596 563 545 500 481
Domy 232 238 222 219 213 217 241 188 208 144 137 154 156 166
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy všech místních částí.

Místní části editovat

Doprava editovat

Městem vede silnice II/226 v úseku z Lubence do Žlutic, na kterou se v něm napojuje silnice II/194 do Valče a Podbořanského Rohozce. Na severním okraji města stojí železniční stanice Chyše na trati Rakovník – Bečov nad Teplou. Městem také vede žlutě značená turistická trasa z Kračína směrem k Vladaři a kříží se v něm cyklotrasy č. 35 a 39, které dále pokračují do Žlutic, Valče a k Rabštejnu nad Střelou.[13]

Pamětihodnosti editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chyši.

Osobnosti editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. a b c PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Chýše, s. 85. 
  5. HODURA, Kvido. Skloňování místních jmen Karle a Chýše. Naše řeč. 1949, roč. 33, čís. 1–2, s. 38–39. Dostupné online [cit. 2023-03-12]. 
  6. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo Chyše. 
  7. RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst. 1. vyd. Díl 2. svazek 1. – katalog Čechy B–O. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2020. 575 s. ISBN 978-80-88339-07-6. Kapitola Chyše, s. 291. 
  8. Rozhodnutí č. 21 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 22. června 2007
  9. Usnesení č. 42, Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 6. schůze ze dne 25. dubna 2018 k návrhu na udělení znaků a vlajek. [cit. 2018-05-12]. Dostupné online.
  10. Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  11. Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  12. Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  13. a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  14. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 260. 
  15. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 406. 
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-02]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online. 
  17. Toulavá kamera 1, str. 40, ISBN 80-7316-228-8
  18. AUGUSTINOVÁ, Anna. Hradiště Podštěly v Karlovarském kraji – základní prospekce, aktuální zhodnocení nálezů a sídelní kontext. Praha, 2014 [cit. 2017-04-22]. 80 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Alžběta Danielisová. s. 41. Dostupné online.

Externí odkazy editovat