Wikipedie

Chléb a růže

politický slogan a název související básně a písně

Chléb a růže (anglicky Bread and Roses) je politický slogan a zároveň název básně a písně. Pochází z projevu americké bojovnice za volební právo žen Helen Toddové. Věta z tohoto projevu, která pojednávala o "chlebu pro všechny a také růžích",[1] byla inspirací pro název básně Chléb a růže od Jamese Oppenheima.[2] Báseň byla poprvé publikována v časopise The American Magazine v prosinci 1911 s doslovem: "Chléb pro všechny a také růže – heslo žen na Západě".[3] Báseň byla přeložena do dalších jazyků a zhudebnili ji nejméně tři skladatelé.

Obrázek pochodujících během textilní stávky v Lawrence 1912.

Toto slovní spojení je běžně spojováno s úspěšnou stávkou dělníků a dělnic textilního průmyslu, která se konala ve městě Lawrence ve státě Massachusetts v lednu až březnu 1912. Tato stávka je dnes často označována jako "stávka za chléb a růže". Heslo spojující chléb a růže, apelující jak na spravedlivé mzdy, tak na důstojné podmínky, přesahuje "někdy únavné boje o marginální ekonomické pokroky" ve "světle dělnických bojů jako založených na úsilí o důstojnost a respekt", jak napsal Robert J. S. Ross v roce 2013.[4]

Historie editovat

Hnutí za volební právo žen editovat

 
Helen Toddová a její kolegyně vedou kampaň za volební právo žen.

První zmínka o této frázi a jejím významu se objevuje v časopise The American Magazine v září 1911. V článku Helen Toddová popisuje, jak se skupina žen z Chicagského ženského klubu po vyslechnutí rady senátora Roberta La Follettea rozhodla v červnu 1910 zahájit automobilovou kampaň po celém státě Illinois za volební právo žen.[5] Ženy, které se podílely na první automobilové kampani, byly Catherine McCullochová (právnička a smírčí soudkyně), Anna Blountová (lékařka a chiruržka), Kate Hughesová (farářka), Helen Toddová (státní tovární inspektorka) a Jennie Johnsonová (zpěvačka). Každá z řečnic měla přiděleno své odborné téma. McCullochová přednesla záznam o hlasování poslanců a senátorů jejich domovským voličům. Téma Blountové se týkalo zdanění bez zastoupení v zákonodárném sboru, pokud jde o ženy. Hughesová přednesla svůj projev o historii hnutí za volební právo žen. Johnsonová zahájila projevy souborem písní o volebním právu, který měl za cíl soustředit a zklidnit publikum pro následující projevy. Helen Toddová jako tovární inspektorka zastupovala pracující ženy a hovořila o potřebě zákonů týkajících se mezd, pracovních podmínek a pracovní doby.[6][7][8]

Poprvé se fráze chléb a růže objevuje v projevu Helen Toddové o postavení pracujících žen. Helen Toddová během kampaně přenocovala v rodině mladé dělnice. Když se jí zeptala, co se jí na projevech předchozího večera nejvíce líbilo, dělnice odpověděla, že "to bylo to o těch ženách, co volí, aby všichni měli taky chleba a kytky". Helen Toddová dále vysvětluje, jak věta "Chléb pro všechny a růže taky" vyjadřuje duši ženského hnutí, a vysvětluje význam této věty ve svém projevu:

„ Žena je na světě mateřským prvkem a její hlas přispěje k tomu, aby se doba, kdy chléb života, jímž je domov, přístřeší a bezpečí, a růže života, hudba, vzdělání, příroda a knihy stanou dědictvím každého dítěte, které se narodí v zemi, do jejíž vlády má žena co mluvit, posunula kupředu. “

Ženská odborová liga editovat

 
Ženská odborová liga hrála ústřední roli v prosazování osmihodinové pracovní doby, mzdy na úrovni životního minima a lepších pracovních podmínek.

Helen Toddová se následně na podzim roku 1910 zapojila do stávky chicagských oděvních dělnic, kterou vedla Ženská odborová liga (Women's Trade Union League) v Chicagu.[9] Ženská odborová liga úzce spolupracovala s Chicagským ženským klubem při organizaci stávky, shromáždění, projevů a aktivit na pomoc dělníkům. Helen Toddová a předsedkyně Ženské odborové ligy Margaret Robinsová pronesly během stávky řadu projevů a spolu s tisíci stávkujících se shromáždily před svým pracovištěm (tzv. picketing).[10] Během stávky byl později údajně spatřen nápis s heslem "Chceme chléb – a růže taky".[11][12][13]

V roce 1911 odjela Helen Toddová do Kalifornie, aby pomohla vést hnutí za volební právo v tomto státě a účastnila se podzimních voleb pro návrh č. 4, který usiloval o volební právo žen.[14][15] Kampaň za volební právo žen byla úspěšná a v listopadu 1911 bylo volební právo žen ve státě schváleno.[16][17] Během kalifornské kampaně nesly sufražetky transparenty s několika hesly; jedno z nich znělo "Chléb pro všechny; a růže taky!". - stejnou frázi použila Helen Toddová ve svém projevu v létě předchozího roku.[18][19]

Oppenheimova báseň editovat

Tuto frázi následně převzal James Oppenheim a začlenil ji do své básně Bread and Roses (Chléb a růže),[19] která byla publikována v časopise The American Magazine v prosinci 1911, s doslovem "'Chléb pro všechny a růže také' – heslo žen na Západě.".[20] Po zveřejnění básně v roce 1911 byla báseň znovu publikována v červenci 1912 v časopise The Survey se stejným doslovem jako v prosinci 1911. Znovu byla publikována 4. října 1912 v týdeníku The Public, který vedl Louis F. Post v Chicagu, tentokrát s připsáním sloganu "chicagským odborářkám".[21]

Textilní stávka v Lawrence 1912 editovat

 
Děti stávkujících z Lawrence, které byly poslány do New Yorku do dočasné péče, pochodují s transparenty na znamení solidarity se stávkujícími textiláky v Massachusetts.

Poprvé byla Oppenheimova báseň knižně publikována v dělnickém sborníku The Cry for Justice: An Anthology of the Literature of Social Protest od Uptona Sinclaira z roku 1915. Tentokrát měla báseň nový doslov a přeformulované heslo: "V průvodu stávkujících z Lawrence ve státě Massachusetts nesly některé mladé dívky transparent s nápisem: 'Chceme chléb a také růže!".[22] Textilní stávka v Lawrence, která trvala od ledna do března 1912, sjednotila desítky přistěhovaleckých komunit pod vedením Industrial Workers of the World a vedly ji z velké části ženy. Do stávky se částečně zapojila i bostonská Ženská odborová liga, která zřídila pomocnou stanici, jež poskytovala potraviny.

Bostonská ženská odborová liga se však do stávky zapojila jen omezeně, protože byla přidružena k Americké federaci práce (AFL), která stávku nepodpořila. Toto omezení zapojení do stávky způsobilo, že řada členek bostonské ligy odstoupila. Jeden z kritiků nepodpoření stávky ze strany AFL prohlásil: "Mně se zdá, že mnoho lidí v AFL je sobeckých, reakčních a vzdálených od boje za chléb a svobodu nekvalifikovaných dělníků..."[23] Ačkoli se o stávce traduje, že ženy nesly nápisy "Chceme chleba, ale chceme i růže!", řada historiků se domnívá, že toto tvrzení je ahistorické.[24][25][4][26]

Projev Schneidermanové editovat

 
Plakát Rose Schneidermanové jako řečnice z roku 1912 s jejím slavným citátem o chlebu a růžích.

V květnu 1912 pronesla Merle Bosworthová v Plymouthu ve státě Indiana projev o volebním právu žen, v němž zopakovala diskusi o zdanění bez zastoupení a významu fráze "Chléb a růže", kterou Helen Toddová a její společníci přednesli v roce 1910 během své automobilové kampaně za volební právo žen.[27] O měsíc později se v Clevelandu konala demonstrace na podporu kampaně ohijských žen za rovné volební práva. Rose Schneidermanová z Ženské odborové ligy v New Yorku na něm hovořila také o této frázi.[28] Ve svém projevu, který byl částečně publikován v časopise Život a práce (Life and Labor) Ženské odborové ligy uvedla:

„ Pracující žena chce mít právo žít, ne jen existovat - právo na život, jako má bohatá žena právo na život, slunce, hudbu a umění. Nemáš nic, na co by neměl právo i ten nejskromnější dělník. Dělnice musí mít chléb, ale musí mít také růže. Pomozte jí, vy privilegované ženy, dejte jí hlasovací lístek, aby mohla bojovat. “
— Rose Schneidermanová, 1912.[29]

Schneidermanová následně pronesla řadu projevů, v nichž opakovala svůj citát o dělníkovi toužícím po chlebu a růžích. Díky těmto projevům se jméno Schneidermanové začalo spojovat s frází o chlebu a růžích. Rok po zveřejnění Oppenheimovy básně, textilní stávce v Lawrence a projevu Schneidermanové se toto slovní spojení rozšířilo po celé zemi. Například v červenci 1913 se průvodem za volební práva v Marylandu táhnul bazén s heslem "Chléb pro všechny a také růže", který nesl "loďku se třemi dětmi, chlapcem s košíkem chleba a dvěma dívkami s košíkem růží".[30]

Galén z Pergamonu editovat

Zdroj inspirace Helen Toddové ke slovnímu spojení "chléb a růže" není znám.[31] Existuje však citát římského lékaře a filosofa Galéna z Pergamonu, který se velmi podobá myšlence a formulaci této věty. Edward Lane v poznámkách ke svému překladu Tisíce a jedné noci z roku 1838 uvádí tvrzení, které v 15. století napsal spisovatel Shems-ed-Deen Moḥammad en-Nowwájee.[32] Ten prý tvrdil, že Galén řekl: "Kdo má dva bochníky chleba, ať jednu z nich vymění za několik květů narcisů, neboť chléb je potravou těla a narcisy jsou potravou duše."[33][34] Názor, že chudí nemají jen nedostatek potravy pro tělo, ale také květin pro duši, byl tématem dobových reformátorů.[35][36] V dubnu 1907 Mary MacArthurová z britské Ženské odborové ligy navštívila Ženskou odborovou ligu v Chicagu a přednesla projev na toto téma.[37] Alice Henryová z chicagské Ženské odborové ligy uvedla, že poselství McArthurové lze shrnout Galénovým citátem, o němž se již vícekrát zmínila. Tvrdí, že ačkoli citát varuje před materialistickou povahou průmyslové situace, zároveň ukazuje směr, kterým se mohou ubírat naděje reformátorů. Verze Galénova citátu od McArthurové zní:

„ Máš-li dva bochníky chleba, prodej jeden a kup květiny, neboť chléb je potravou pro tělo, ale květiny jsou potravou pro mysl. “
— Galén z Pergamonu, c. 200 AD.[37][33]

Báseň a český překlad editovat

Původní báseň v angličtině editovat

Bread and Roses

As we come marching, marching, in the beauty of the day,
A million darkened kitchens, a thousand mill-lofts gray
Are touched with all the radiance that a sudden sun discloses,
For the people hear us singing, "Bread and Roses, Bread and Roses."

As we come marching, marching, we battle, too, for men—
For they are women's children and we mother them again.
Our days shall not be sweated from birth until life closes—
Hearts starve as well as bodies: Give us Bread, but give us Roses.

As we come marching, marching, unnumbered women dead
Go crying through our singing their ancient song of Bread;
Small art and love and beauty their trudging spirits knew—
Yes, it is Bread we fight for—but we fight for Roses, too.

As we come marching, marching, we bring the Greater Days—
The rising of the women means the rising of the race.
No more the drudge and idler—ten that toil where one reposes—
But a sharing of life's glories: Bread and Roses, Bread and Roses.

– James Oppenheim, 1911[20]

Doslovný překlad editovat

Chléb a růže

Když pochodujeme, pochodujeme, v kráse dne,
milion potemnělých kuchyní, tisíce mlýnů šedivých
se dotýkají vší záře, kterou náhlé slunce odhaluje,
neboť lidé nás slyší zpívat: "Chléb a růže, chléb a růže."

Když pochodujeme, pochodujeme, bojujeme i za muže...
Vždyť jsou to děti žen a my jim zase matkou jsme.
Naše dny se nebudou potit od narození, dokud se život nezavře–
srdce hladoví stejně jako těla: Dejte nám chléb, ale dejte nám růže.

Když pochodujeme, pochodujeme, nespočet žen mrtvých
pláče skrze náš zpěv jejich dávné písně o chlebu;
malé umění, lásku a krásu jejich duše znaly...
Ano, bojujeme za chléb, ale bojujeme i za růže.

Když pochodujeme, pochodujeme, přinášíme lepší dny...
Povstání žen znamená povstání rasy.
Už žádná dřina a lenošení – deset těch, co dřou tam, kde člověk odpočívá–
ale podílet se na slávě života: Chléb a růže, chléb a růže.

Píseň editovat

Originál Caroline Kohlsaatové editovat

Báseň Chléb a růže byla několikrát zhudebněna. Nejstarší verzi zhudebnila Caroline Kohlsaatová v roce 1917.[38][39][40] Poprvé zazněla píseň Kohlsaatové v River Forest Women's Club, kde byla sbormistryní.[41][38] Ve třicátých letech 20. století píseň hojně používaly ženy, které poskytovaly jídlo a podporu stávkujícím před výrobními závody.[42] Píseň se přenesla i na univerzitní půdu. Na některých ženských vysokých školách se píseň stala součástí jejich tradičního souboru písní.[43][44]

Ženské vysoké školy editovat

Od roku 1932 tuto píseň zpívají maturanti na Mount Holyoke College během slavnostního průvodu Laurel Parade, který je součástí tradice promoce na této škole.[44] Je to také jedna z ústředních písní na Bryn Mawr College.[45] Použití písně na Bryn Mawr College vyplynulo z prvního letního vzdělávacího programu tohoto gymnázia. V roce 1921 škola zahájila letní školu pro dělnice. Každý rok se na tuto letní školu sjela stovka převážně nevzdělaných dělnic z továren, mlýnů a sweatshopů, aby zde osm týdnů studovala humanitní vědy a dělnickou solidaritu. Tento program sloužil jako vzor pro ostatní dělnická vzdělávací hnutí ve 20. a 30. letech 20. století.[43]

Mimi Fariña a znovuobjevení skladby editovat

Píseň získala větší ohlas po druhé světové válce, kdy byla v lednu 1952 publikována v hudebním sborníku Sing Out!.[46] V roce 1974 báseň podruhé zhudebnila Mimi Fariña. Tuto verzi nahráli různí umělci, například Judy Collins, Ani DiFranco, Utah Phillips a Josh Lucker. V roce 1988 ji zhudebnil také John Denver, přičemž použil jinou melodii než v obvyklejší verzi Mimi Fariña. V Německu ji opět zhudebnila Renate Fresow s použitím překladu Hannoveraner Weiberquartett, který se však zpívá většinou s německým překladem Petera Maiwalda. Skladatel Christian Wolff napsal na motivy stávkové písně klavírní skladbu s názvem "Bread And Roses" (1976).[47] Skladatel Christian Wolff napsal na motivy stávkové písně klavírní skladbu "Bread And Roses" (1976).[zdroj?] V letech 1989-1991 napsal Si Kahn píseň, jejíž refrén začíná názvem písně: "Všichni zpívali 'Chléb a růže'".[48]

Překlady editovat

Báseň byla přeložena do ruštiny ruským básníkem Kirillem Felixovičem Medveděvem, zhudebněna podle původní hudby Kohlsaatové a interpretována moskevským politickým aktivistickým punkovým kolektivem Arkadij Kots (Аркадий Коц), který ji v roce 2016 vydal na svém albu "Hudba pro dělnickou třídu".[49]

Historický odkaz editovat

Mimi Fariña založila v roce 1974 agenturu Bread and Roses Benefit Agency.[50]

Logo Demokratických socialistů Ameriky, kteří vznikli v roce 1982, bylo inspirováno sloganem. "Bread & Roses" je také název celostátního uskupení v rámci této organizace,[51] jehož součástí jsou čtyři (z 16) členů jejího národního politického výboru.[52][53][54]

Čtvrtletník vydávaný britskou sekcí organizace Industrial Workers of the World ("Wobblies") se jmenuje "Bread and Roses".[55]

Film Pride z roku 2014 zachycuje členy velšské hornické komunity, kteří během stávky horníků ve Velké Británii (1984-85) zpívají v hornické lóži National Union of Mineworkers píseň "Bread and Roses".[56][57]

V roce 2018 byla píseň použita ve videu londýnsko-irské kampaně za právo na potrat. Kampaň propagovala hnutí #HomeToVote, které povzbuzovalo mladé Iry žijící v zahraničí, aby se vrátili domů a hlasovali v referendu o šestatřicátém dodatku irské ústavy.[58][59]

Podle tohoto hesla je pojmenována mezinárodní socialistická feministická organizace Pan y Rosas.

Miriam Schneirová báseň zařadila do svého sborníku Feminism: The Essential Historical Writings a označila ji za jedno ze základních děl feminismu.[60]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bread and Roses na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The American Magazine. [s.l.]: Crowell-Collier Publishing Company, 1911. Dostupné online. S. 619. (anglicky) 
  2. ↑ Bread and Roses, by James Oppenheim [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ ZWICK, Jim. Behind the Song: Bread and Roses. Sing Out! The Folk Song Magazine. 2003, s. 92–93. ISSN 0037-5624. 
  4. ↑ a b ROSS, Robert J.S. Bread and Roses: Women Workers and the Struggle for Dignity and Respect. Working USA: The Journal of Labor & Society. Immanuel News and Wiley Periodicals, Inc., March 2013, s. 59–68. ISSN 1089-7011. DOI 10.1111/wusa.12023. 
  5. ↑ The American Magazine. [s.l.]: Crowell-Collier Publishing Company, 1911. Dostupné online. S. 611. (anglicky) 
  6. ↑ The American Magazine. [s.l.]: Crowell-Collier Publishing Company, 1911. Dostupné online. S. 612. (anglicky) 
  7. ↑ Women's Vote and Child Labor. Dixon Evening Telegraph. July 5, 1910, s. 1. Dostupné online [cit. February 26, 2019]. 
  8. ↑ Hears Talk on Women Suffrage. Dubuque Telegraph Herald. July 2, 1910, s. 10. Dostupné online [cit. February 26, 2019]. 
  9. ↑ Official report of the Strike committee,Chicago garment workers' strike October 29, 1910-February 18, 1911.. [s.l.]: Women's Trade Union League of Chicago, 1911. 
  10. ↑ ASSOCIATED PRESS. Chicago Society Women Arrested in Strikers' Riot. Los Angeles Herald. November 2, 1910. Dostupné online [cit. January 20, 2019]. 
  11. ↑ Life and labor: a monthly magazine. v.8. [s.l.]: National Women's Trade Union League, September 1918. Dostupné online. S. 189. 
  12. ↑ Life and labor bulletin. v.1-10 1922-1932. [s.l.]: National Women's Trade Union League, October 1930. Dostupné online. 
  13. ↑ The Playground. [s.l.]: Executive Committee of the Playground Association of America., 1923. Dostupné online. S. 435. 
  14. ↑ Miss Helen Todd Coming to Tell about Votes for Women. Middletown Daily Times Press. February 17, 1915. Dostupné online [cit. February 10, 2019]. 
  15. ↑ MAC GREGOR TODD, Helen. The Political Rights and Duties of Women. [s.l.]: The California Outlook a Progressive Weekly, September 30, 1911. Dostupné online. S. 19–20. (anglicky) 
  16. ↑ Ballot Uplifts Women of the West Says Worker. Los Angeles Herald. June 29, 1912. Dostupné online [cit. January 20, 2019]. 
  17. ↑ How WomenWon the Vote [online]. [cit. 2019-01-20]. S. 8. Dostupné online. 
  18. ↑ Farmer's Advocate and Home Journal. [s.l.]: Farmer's Advocate of Winnipeg., 1912. Dostupné online. S. 229. (anglicky) 
  19. ↑ a b Browning or the Budget. The Independent. November 30, 1911, s. 1220. Dostupné online [cit. January 21, 2019]. 
  20. ↑ a b OPPENHEIM, James. American Magazine. [s.l.]: Colver Publishing House, December 1911. Dostupné online. S. 214. (anglicky) 
  21. ↑ POST, Louis Freeland; POST, Alice Thatcher; COOLEY, Stoughton. The Public. [s.l.]: Public Publishing Company, October 4, 1912. Dostupné online. S. 951. (anglicky) 
  22. ↑ SINCLAIR, Upton. The Cry for Justice: An Anthology of the Literature of Social Protest .... [s.l.]: Sinclair, 1915. Dostupné online. S. 247. (anglicky) 
  23. ↑ NUTTER, Kathleen Banks. The Necessity of Organization: Mary Kenney O'Sullivan and Trade Unionism for Women, 1892-1912. [s.l.]: Taylor & Francis, 2000. Dostupné online. ISBN 9780815335054. S. 159–68. (anglicky) 
  24. ↑ SIDER, Gerald M. Between history and histories: the making of silences and commemorations. [s.l.]: University of Toronto Press, 1997. ISBN 978-0-8020-7883-4. 
  25. ↑ WATSON, Bruce. Bread and Roses: Mills, Migrants, and the Struggle for the American Dream. reprint. vyd. [s.l.]: Penguin, 2006. ISBN 978-0-14-303735-4. 
  26. ↑ ´SILBER, Irwin. Re: Happy!; Bread and Roses [online]. March 10, 1999 [cit. 2014-02-18]. Dostupné online. 
  27. ↑ Oration on Woman Suffrage. The Weekly Republican. May 2, 1912, s. 3. Dostupné online [cit. February 13, 2019]. 
  28. ↑ EISENSTEIN, Sarah. Give us bread but give us roses. Working women's consciousness in the United States, 1890 to the First World War. London: Routledge, 1983. Dostupné online. ISBN 0-7100-9479-5. S. 32. 
  29. ↑ Life and Labor. [s.l.]: National Women's Trade Union League, 1912. Dostupné online. S. 288. (anglicky) 
  30. ↑ Bread for all and roses too. Reno Evening Gazette. July 7, 1913. Dostupné online [cit. February 18, 2019]. 
  31. ↑ FORRANT, Robert; SIEGENTHALER, Jurg K.; LEVENSTEIN, Charles; WOODING, John. The Great Lawrence Textile Strike of 1912: New Scholarship on the Bread & Roses Strike. [s.l.]: Routledge, 2016-12-05. Dostupné online. ISBN 9781351863339. (anglicky) 
  32. ↑ LANE, E. W. From the Athenaeum – The Arabian Nights' Entertainments: with Copious Notes. Littell's Spirit of the Magazines and Annuals: Consisting of the Best Parts of Blackwood's, Metropolitan, New Monthly and Other Magazines, and All the Annuals. E. Littell & Company, 1838, s. 862. Dostupné online. 
  33. ↑ a b LANE, Edward William. Arabian Society In The Middle Ages Studies From The Thousand And One Nights. London: [s.n.], 1883. Dostupné online. 
  34. ↑ GALEN. Galen On the Natural Faculties. [s.l.]: W. Heinemann, 1916. Dostupné online. S. 3. (anglicky) 
  35. ↑ SWIFT, Daniel. Lost and Pound [online]. 2017-10-02 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ TONGIER, Mae Gutherie. Sick and Lost His Grip. [s.l.]: The Progressive Woman, March 1910. Dostupné online. S. 15. (anglicky) 
  37. ↑ a b HENRY, Alice. Mary MacArthur and the Women's Trade Union Movement. The Survey. April 7, 1907, s. 46–47. Dostupné online. 
  38. ↑ a b Club Chorus Sings. Oak Park Oak Leaves. February 10, 1917, s. 26. Dostupné online [cit. February 10, 2019]. 
  39. ↑ WYGAL, Winnifred. We Plan Our Own Worship Services: Business Girls Practice the Act and the Art of Group Worship. [s.l.]: Womans Press, 1940. Dostupné online. S. 78. (anglicky) 
  40. ↑ FOWKE, Edith; GLAZER, Joe; BRAY, Kenneth Ira. Songs of Work and Protest. [s.l.]: Courier Corporation (Original Copyright 1960), 1973. Dostupné online. ISBN 9780486228990. S. 70–71. (anglicky) 
  41. ↑ BURGESS, Nella. River forest Women's Club. The Oak Parker. May 15, 1925, s. 18. Dostupné online [cit. March 3, 2019]. 
  42. ↑ Churches -- St. John's Evangelical Church. Fort Madison Evening Democrat. June 16, 1934, s. 3. Dostupné online [cit. March 3, 2019]. 
  43. ↑ a b DULLEA, Georgia. Reunion at Bryn Mawr: Workers of 30's Return. The New York Times. June 24, 1984. Dostupné online [cit. 2019-02-11]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  44. ↑ a b Chain of Events: The History of the Laurel Parade [online]. mtholyoke.edu [cit. 2021-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne April 20, 2016. 
  45. ↑ Bryn Mawr's Summer School: Answers and Questions [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  46. ↑ ´SILBER, Irwin. Re: Happy!; Bread and Roses [online]. March 11, 1999 [cit. 2014-02-18]. Dostupné online. 
  47. ↑ Karl Adamek: Lieder der Arbeiterbewegung, Büchergilde Gutenberg, Frankfurt am Main 1986 (2. Auflage), ISBN 3-763225633, S. 246 f.
  48. ↑ OFFER, Joe. Lyr Req/Add: They All Sang Bread and Roses (S Kahn) [online]. January 22, 2005 [cit. 2014-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 22, 2014. 
  49. ↑ Музыка для рабочего класса || Music For The Working Class, by Группа Аркадий Коц [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 
  50. ↑ Bread & Roses History [online]. [cit. 2021-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne June 13, 2017. 
  51. ↑ Bread and Roses DSA [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  52. ↑ Introducing the Bread & Roses NPC Slate [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  53. ↑ Leadership and Structure [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  54. ↑ Keon Liberato [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. 
  55. ↑ Bread and Roses [online]. iww.org.uk [cit. 2021-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne March 20, 2016. 
  56. ↑ Pride Soundtrack [online]. Universal Music Operations Limited [cit. 2021-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne October 8, 2014. 
  57. ↑ SISK, Emma. How Welsh singing starlet Bronwen Lewis turned rejection on The Voice into big screen Pride. WalesOnline. September 13, 2014. Dostupné online. 
  58. ↑ The #HomeToVote videos released today will give you goosebumps. The Daily Edge. April 23, 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ LONDON-IRISH ABORTION RIGHTS CAMPAIGN. YouTube. #HomeToVote - Vote Yes to Remove the 8th Amendment on May 25th [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  60. ↑ SCHNEIR, Miriam. Feminism: The Essential Historical Writings. [s.l.]: Vintage Books, 1972. 

Literatura editovat

  • Bruce Watson, Bread and Roses: Mills, Migrants, and the Struggle for the American Dream (New York: Viking, 2005), ISBN 0-670-03397-9.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chléb_a_růže&oldid=23153065“