Chinin
Chinin (přes něm. Chinin a ital. china, chinina ze špan. quino a to z kečuánštiny[2][3]) je alkaloid využívaný jako základní antimalarikum (lék proti malárii) a jedno ze základních léčiv.
| Chinin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec chininu | |
 Kuličkový model chininu | |
| Obecné | |
| Systematický název | (R)-[(2S,4S,5R)-5-ethenyl-1-azabicyklo[2.2.2]oktan-2-yl](6-methoxychinolin-4-yl)methanol |
| Triviální název | Chinin |
| Anglický název | Quinine |
| Sumární vzorec | C20H24N2O2 |
| Vzhled | bílá pevná práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 130-95-0 |
| PubChem | 8549 |
| SMILES | O(c4cc1c(nccc1[C@@H](O)[C@H]2N3CC[C@@H](C2)[C@@H](/C=C)C3)cc4)C |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 324,44 g/mol |
| Teplota tání | 177 °C |
| Hustota | 0,33 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | špatně rozpustný (0,05 g/100 ml) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | dobře rozpustný v ethanolu |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chemické složení editovat
Chinin je methoxyderivát cinchoninu. Chemický vzorec chininu je C20H24N2O2. Jedná se o alkaloid. Určení molekulového vzorce se přiblížil August Wilhelm von Hofmann v první polovině 19. století, správně jej stanovil v r. 1854 Adolph Strecker. Správnou základní chemickou strukturu navrhl v r. 1908 Paul Rabe, kompletní stereochemická struktura byla známa až roku 1944 díky Vlado Prelogovi.[4]
První úspěšná formální syntéza chininu se podařila roku 1944 R. B. Woodwardovi a W. E. Doeringovi a později byly nalezeny další a efektivnější cesty syntézy, ale žádná nebyla výhodnější než izolace z přírodních zdrojů.
Vlastnosti editovat
Chinin má hořkou chuť, v menších dávkách povzbuzuje chuť k jídlu, v ultrafialovém světle fluoreskuje.
Jelikož se jedná o alkaloid, má chinin zásadité vlastnosti.
Léčivé vlastnosti editovat
Působí jako slabé analgetikum, protože tlumí centrum bolesti v centrálním nervstvu.
Působí také jako mírné antipyretikum, protože tlumí udržování tělesné teploty a potlačuje látkovou přeměnu. Snižuje tak horečku.
Zpomaluje srdeční akci. Snižuje tak krevní tlak.[3]
Má příznivé účinky při léčbě lupu erythematodes[3].
Využití editovat
Medicína editovat
V humánní medicíně se využívá jako antimalarikum, to znamená lék proti malárii. Působí na parazity v krvi, ale nepůsobí na parazity v játrech.[5] V současné době vznikají kmeny malárie odolné proti chininu, především v jihovýchodní Asii, chinin ale stále zůstává relativně účinný a využívá se jako hlavní lék v případě vážných případů malárie.[6] Chinin je stále významným lékem proti malárii, i když z části byl nahrazen syntetickými léky.[5]
V dnešní době se chinin podává orálně, nebo ve vážnějších případech intravenózně.[6] V dřívějších dobách (18. století) se připravoval lék proti malárii rozdrcením kůry chinovníku a rozpuštěním vzniklého prášku ve víně (protože je dobře rozpustný v etanolu). Příznaky při předávkování jsou nevolnost, hučení v uších a poruchy vidění, někdy se objevují i křeče.[3] Smrtelná dávka pro člověka je 8–10 gramů chininu[3].
Ostatní editovat
Chinin je používán jako součást různých likérů, je také součástí toniků. Obsah výskytu chininu v tonicích se pohybuje od 27,7 do 79,7 mg/l.[7]
Dále se chinin přidává do dalších různých výrobků: vlasové a opalovací oleje, šampóny, insekticidy. V gumárenském průmyslu se používá jako vulkanizační prostředek.[5]
Výskyt editovat
- Chinin byl nalezen v kůře chinovníku, z něhož ho izoloval francouzský chemik Pierre-Joseph Peletiere. Získává se zejména z druhů chinovník lékařský a chinovník pýřitý. Jejich kůra obsahuje 4–5, výjimečně 14–16, procent chininu.[5]
- Obsah chininu v kůře stromů rodu Remijia je 0,5–2 %. Tato kůra je levnější než kůra chinovníku a má výraznou chuť, proto se využívá pro výrobu toniků.[5]
- Vyskytuje se také ve vrbové kůře. Odvar z ní doporučoval k léčbě malárie již Hippokrates.
Reference editovat
- ↑ a b Quinine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jiří Rejzek. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2004. ISBN 80-85927-85-3. S. 224–225.
- ↑ a b c d e Nové universum. Všeobecná encyklopdie A-Ž. Euromedia Group k. s. - Knižní klub, Praha, 2003, ISBN 80-242-1069-X, strana 388, heslo chinin.
- ↑ KAUFMAN, Teodoro S.; RÚVEDA, Edmundo A. The Quest for Quinine: Those Who Won the Battles and Those Who Won the War. S. 854–885. Angewandte Chemie International Edition [online]. 2005-01-28 [cit. 2020-10-03]. Roč. 44, čís. 6, s. 854–885. DOI 10.1002/anie.200400663. (anglicky)
- ↑ a b c d e Henry Hobhouse (2004) Šest rostlin, které změnily svět. Academia, Akademie věd České republiky, Praha, ISBN 80-200-1179-X, strana 23. (Kapitola Chinovník je na stranách 19-59.)
- ↑ a b OKOMBO, J.; OHUMA, E.; PICOT, S., et al. Update on genetic markers of quinine resistance in Plasmodium falciparum.. Mol Biochem Parasitol. Jun 2011, roč. 177, čís. 2, s. 77–82. DOI 10.1016/j.molbiopara.2011.01.012. PMID 21295079.
- ↑ Stanovení chininu v toniku. http://www.multiweb.cz/fisrovalucie/chinin_stanoveni.htm, citováno 18. května 2008.
Související články editovat
- chinovník – rod rostlin, které jsou přírodním zdrojem chininu
- Hahnemanova alergie
- cinchonin
- chinidin je antiarytmikum a využívá se proti srdeční arytmii. Má také antimalarické účinky.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu chinin na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Chinin v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
