Wikipedie

Ceriops tagal

druh rostliny

Ceriops tagal je tropická dřevina, jež se v závislosti na přírodních podmínkách vyskytuje ve formě stromu nebo keře. Bývá pravidelnou součásti porostu mangrove, rostlinného společenstva zabraňujícího posouvání pobřežní linie do moře u břehů omývaných hlavně Indickým a Tichým oceánem. Je druhem nevelkého rodu ceriops a někdy býval považován za součást rodu kořenovník (Rhizophora). Viditelně se od něj nejvíce odlišuje četnosti květů, ceriops má květy pětičetné a kořenovník čtyřčetné.[2][3][4]

Jak číst taxoboxCeriops tagal
alternativní popis obrázku chybí
Ceriops tagal se zrajícími plody
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďkořenovníkovité (Rhizophoraceae)
Rodceriops (Ceriops)
Binomické jméno
Ceriops tagal
(Perr.) C. B. Rob., 1908
Synonyma
  • Rhizophora tagal
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květy
Plody s visícím hypokotylem

Rozšíření editovat

Roste na tropickém pobřeží Indického a částečně i Tichého oceánu. Jeho areál sahá ve východní Africe od Somálska přes Tanzanii, Keňu a Mosambik po Jihoafrickou republiku včetně Madagaskaru, východním směrem dále postupuje od pobřeží Pákistánu, Indie a Srí Lanky přes Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Malajsii, jihovýchodní Čínu, Indočínu, Filipíny a Indonésii až po Novou Guineu, včetně přiléhajících ostrovů. V Tichém oceánu se Ceriops tagal vyskytuje na severovýchodním pobřeží Austrálie, na Nové Kaledonii a mnoha dalších ostrovech. Na všechna tyto místa se rozšířil přirozenou cestou, vodě odolnými, plovoucími plody roznášenými mořskými proudy.[2][4][5]

Ekologie editovat

V mangrove obvykle neroste na samé hraně s mořem, ale poněkud dále ve vnitrozemí, v místech zaplavovaných jen v čase nejvyššího přílivu. Slanost půdy tam bývá v důsledku odpařování hodně vysoká, může dosahovat až vysoké hodnoty 45 ‰ (45 ppt). Ceriops tagal, jako jedna z mála dřevin, tyto nepříznivé podmínky přežívá a mnohde vytváří jednodruhové, těžko prostupné porosty. Roste též na březích do moře se vlévajících řek, od ústí směrem proti proudu až do vzdálenosti, kam při přílivu dosahuje brakická voda. V rozlehlejších přímořských oblastech se obvykle nachází dál ve vnitrozemí, až za dřevinami druhů Sonneratia alba, Avicennia marina a Rhizophora mucronata. Pro svůj růst potřebuje podnebí s teplotou pohybující se od 20 do 26 °C, ročními srážkami v hodnotě 750 až 1500 mm a pH půdy od 6 do 8,5, ideální slanost vody je okolo 15 ‰.

Je pomalu rostoucím, velmi odolným druhem. Kvete průběžně po celý rok a hodně plodí, jeho přirozená regenerace je velmi úspěšná a dosud se uměle vysazuje jen málo. Při případném zalesňování nového území jsou semenáče velmi choulostivé na zaschnutí.[2][3][4][6][7][8][9]

Popis editovat

Stálezelený strom, nebo méně často keř, vysoký průměrně 20 m, který mívá ve spodní části kmene, pro zlepšení stability v nepevné půdě, lištovité kořenové náběhy přes metr vysoké. V blízkém okolí má vytvořen systém kolenovitě ohnutých vzdušných kořenů, pneumatoforů, čnících z bahnité půdy na povrch, vystupují až do výše nejvyššího přílivu. Kůra je světle šedohnědá, hladká a vláknitá, vespod oranžová nebo načervenalá a má jizvy po opadaných listech. Větve jsou porostlé křižmostojnými, eliptickými či obvejčitými, lysými, kožovitými, na koncích výhonů nahloučenými řapíkatými listy s kopinatými palisty. Čepele listů bývají velké 7 až 10 cm a široké 2 až 5 cm, barvu mají světle zelenou, u báze jsou zúžené a na vrcholu zaoblené nebo vykrojené, po obvodě celokrajné, někdy bývají zvlněné a mají nevýraznou žilnatinu.

Bílé květy dlouhé do 8 mm jsou pětičetné, mají krátkou stopku a vyrůstají uspořádané ve čtyř a desetičetných hlávkovitých květenstvích. Oboupohlavný květ se dvěma listenci na bázi má hluboký, zelený, pohárkovitý kalich s pěti lístky a zprvu bělavou a později žlutohnědou korunu s pěti trojúhlými, masitými laloky. Tyčinek nestejné délky s vejčitými, explozivními prašníky bývá v květu ve dvou kruzích dvojnásobný počet co korunních lístků. Polospodní semeník má tři pouzdra po dvou vajíčkách, dvě čnělky mají drobné třílaločné blizny.

Květy se otvírají většinou večer a zůstávají otevřené po následující den, slabě voní a vylučuje malé množství nektaru. Jsou navštěvovány a opylovány přes den včelami a v noci nočními motýly. Pyl je z prašníků na hmyz vypuzen následkem jemného dotyku korunního lístku, jeden lístek je vždy spojen se dvěma prašníky.

Plod je hnědá, 1,5 až 2,5 cm dlouhá, vejčitá, kožovitá bobule s vytrvalými kališními lístky růžkovitě ohnutými, která obsahuje jediné živorodé semeno. Klíčí již na mateřské rostlině a vytváří semenáč s hladkým, štíhlým, špičatým, zeleným, dolů směřujícím hypokotylem dlouhým 15 až 30 cm a tlustým 2 cm, obsahující prvotní zásobu živin. Semenáč se po určité době se stromu uvolní, spadne dolů a hypokotylem se zabodne do bahna, kde počne růst.[2][3][6][7][8][9][10]

Význam editovat

Kůra kmene a větví obsahuje velké množství, až 40 %, tříslovin a v minulosti se používala pro léčebné účely. Dále kůra poskytuje trvanlivé červené a míza černé barvivo,která jsou stále používaná při batikování. Dřevo stromů je velmi tvrdé, těžké (960 kg/m³) a pevné s jemnou strukturou, při vysychání se ale dost smršťuje. Na čerstvém řezu má barvu oranžovou, která později zežloutne nebo zčervená, není rozdílu mezi jádrem a bělí. Je vhodné pro stavbu domů, jeho kmen bývá dlouhý a rovný, neštípá se a proto se z něho dělají rukojeti na nářadí, používá se pro železniční pražce, na dláždění cest a ohnuté větve bývají výchozím materiálem pro výrobu domorodých člunů. Ze dřeva se dělá kvalitní dřevěné uhlí, avšak pro vaření v domácnosti není dřevo pro svou vysokou výhřevnost příliš vhodné. Využívá se též k výrobě buničiny na papír.[3][8][7][9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Ceriops tagal [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 30.04.2011 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d DUKE, James. A. Ceriops tagal [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1983 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c HOU, Ding. Flora Malesiana: Rhizophoraceae [online]. Naturalis Biodiversity Center, Leiden, NL, rev. 1958 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Ceriops tagal [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  6. ↑ a b Dendrologie.cz: Ceriops tagal [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 19.01.2007 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c DUKE, N.; KATHIRESAN, K.; SALMO III, S. G. et al. IUCN Red List of Threatened Species: Ceriops tagal [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2018-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-25. (anglicky) 
  8. ↑ a b c ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Ceriops tagal [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  9. ↑ a b c MAUNDU, B. K.; BANDEIRA, S. O. Ceriops tagal [online]. PROTA, Wageningen University, NL, rev. 2005 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ QIN, Haining; BOUFFORD, David E. Flora of China: Ceriops tagal [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA. [http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200014686 datum přístupu = 24.09.2018 Dostupné online]. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ceriops_tagal&oldid=22437791“