Četnictvo a c. k. četnictvo byl vojensky organizovaný sbor určený k udržování veřejného pořádku a bezpečnosti, který působil v letech 1815–1867 v Rakouském císařství a v letech 1867–1918 v Rakousko-Uhersku. První jednotkou četnictva v Rakousku byl četnický pluk v Lombardii. která připadla po Vídeňském kongresu Rakousku. Tento pluk byl spolu s ostatními vojenskými jednotkami zařazen do rakouské armády. C. k. četnictvo vzniklo císařským nařízením z 8. června 1849.

Do jeho čela byl postaven generální inspektor Jan Kempen z Fichtenstammu.[1]

Organizace editovat

Podle vyhlášky ministerstva vnitra z 18. ledna 1850 bylo vytvořeno 16 četnických pluků. Každý pluk měl asi 1000 mužů.

 
Johann Kempen von Fichtenstamm Litho
 
Gendarm - četník 1850
 
Korporal - desátník 1850
 
Wachtmeister - strážmistr 1850

Organizace četnických pluků podle dekretu z 18. ledna 1850 editovat

číslo pluku země číslo pluku země
1 Dolní a Horní Rakousko a Solnohradsko 9 Vojvodina
2 Čechy 10 Chorvatsko a Slavonie
3 Morava a Slezsko 11 Korutany, Kraňsko, Přímoří
4 Halič, Bukovina 12 Štýrsko
5 Uhry (Košice) 13 Tyrolsko a Vorarlbersko
6 Uhry(Budapešť) 14 Lombardie
7 Uhry (Velký Varadín) 15 Benátsko
8 Sedmihradsko 16 Dalmácie

V roce 1854 byl navýšen počet pluků na 19. Důvodem byla příliš velké zatížení pluků 4, 5 a 6. Území, kde tyto pluky působily, bylo rozděleno a druhá část přidělena novým plukům 17, 18 a 19.

Změny v organizaci četnických pluků v roce 1854 editovat

číslo pluku země číslo pluku země
4 východní Halič, Bukovina 17 západní Halič (Krakov)
5 Uhry (Košice) 18 Uhry (Pozsony / Bratislava)
6 Uhry (Budapešť) 19 Uhry (Sopron)

V roce 1859, kdy Rakousko ztratilo Lombardii, byl zrušen pluk číslo 14. V roce 1866 pak byly pluky reorganizovány na zemská četnická velitelství. Roku 1860 byl četnictvo reorganizováno. Počet pluků byl snížen na 10. Početní stav byl snížen z 19 000 na 8 000.

Četnické pluky po reorganizaci v roce 1860 editovat

číslo pluku země číslo pluku země
1 Dolní a Horní Rakousko, Solnohradsko, Štýrsko, Korutany 6 Uhry (Budapešť)
2 Čechy, Morava a Slezsko 7 Uhry (Bratislava)
3 Benátsko, Tyrolsko a Vorarlbersko 8 Uhry (Šoproň)
4 Halič, Bukovina 9 Sedmihradsko, Vojvodina
5 Uhry (Košice) 10 Kraňsko, Přímoří, Chorvatsko a Slavonie, Dalmácie

V roce 1863 přešla Vojvodina pod působnost 6. pluku.

Zemské četnické velitelství podle nařízení z 28. ledna 1866 editovat

ZČV čís. sídlo velitelství země ZČV čís. sídlo velitelství země
1 Vídeň Dolní a Horní Rakousko a Solnohradsko 9 Temešvár Uhry
2 Praha Čechy 10 Kluž Sedmihradsko
3 Benátky Benátsko, Tyrolsko, Vorarlbersko 11 Lvov východní Halič a Bukovina
4 Brno Morava a Slezsko 12 Krakow západní Halič
5 Košice Uhry 13 Lublaň Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Přímoří
6 Pešť Uhry 14 Zagreb Chorvatsko a Slavonie
7 Pozsony / Bratislava Uhry 15 Zadar Dalmácie
8 Sopron Uhry

Velitelé četnictva editovat

Generální velitel editovat

1849–1859: Johann Franz Kempen von Fichtenstamm  

1859–1865: Karl svobodný pán von Steininger  

1865–1868: Adolf sv. p. z Schönbergeru   

1868–1871: Jan rytíř z Greiplu  

1871–1894: Heinrich Karl Giesl von Gieslingen   

1894–1903: Johan Edler von Horak

1903–1907: Josef Döller von Wolframsberg

1907–1917: Michael Tišljar von Lentulis

1917–1918: Franz Kanik

1918: Eduard z Tunku

Velitel pluku v Lombardii 1815–1849 editovat

1815–1849: Oberst Ludwig Rivaira

Velitel pluku 1850–1860 editovat

Čechy editovat

1850: Obstlt. Josef Kronenberg

1859: Obstlt. Eduard Rottée von Romaroli

Morava a Slezsko editovat

1850: Obstlt. Franz Reichardt

1859: Obstlt. Franz Verrette

Velitel pluku 1860–1866 editovat

Dolní a Horní Rakousko, Solnohradsko, Štýrsko a Korutany editovat

1860 Oberst Erwin Stainhauser von Treuberg

Čechy, Morava a Slezsko editovat

1860–1866: Oberst Rudolph Severus von Laubenfeld

Zemský velitel 1866–1918 editovat

Čechy editovat

1866: Oberst Erwin Stainhauser von Treuberg

Morava a Slezsko editovat

1866–1867: Petr rytíř Lammer z Castell-Rombalda

1867–1873: Antonín Sabranský z Thalbrücku  

1873–1880: Adolf Polivka z Treunsee  

1880–1885: Jindřich John 

1885–1891: Antonín Galina

1891–1897: Engelbert z Grosslu  

1897–1900: František šl. Polak  

1900–1902: Jindřich Hawel z Heidsee  

1902–1905: Ludvík Eppich  

1905–1912: Jan Herold ze Stody  

1912–1912: Bedřich Vranex (zatímní)  

1912–1914: Gustav Gautsch z Frankenthurnu 

1914–1918: Leopold Trummer z Tronningenu  

1918–1918: Karel Straube 

Hodnosti a označení hodností četnictva
Do roku 1914 1914–1918 hodnostní označení
Gendarm Gendarm dvě hvězdy
Titular-Postenführer Führer tři hvězdy
Titular-Wachtmeister Vizewachtmeister tři hvězdy, žlutá porta 13 mm široká (od listopadu 1908 20 mm)
Titular-Wachtmeister-Postenführer Wachtmeister II. Klasse tři hvězdy z bílého hedvábí, žlutá porta 13 mm široká (od roku 1907 stříbrná a od roku 1908 zvětšená na 20 mm)
Wachtmeister-Postenkommandant Wachtmeister I. Klasse tři hvězdy z bílého hedvábí, žlutá porta 13 mm široká (od roku 1907 stříbrná a od roku 1908 zvětšená na 20 mm) od II. třídy ho odlišovala důstojnická šavle v ocelové pochvě (1895)s hedvábným porteppe (1907)
Wachtmeister-Bezirksgendarmeriekommandant Bezirkswachtmeister tři hvězdy z bílého hedvábí; stříbrná porta pro poddůstojníky a 3 mm od ní 6 mm úzká stříbrná porta
Rittmeister Rittmeister tři hvězdy
Major Major jedna stříbrná hvězda; 3,3 cm široká zlatá porta pro důstojníky na límci a manžetách
Oberstleutnant Oberstleutnant jako major, dvě hvězdy
Oberst Oberst jako major, tři hvězdy

Oběžníkem z roku 1908 bylo předepsáno, že pokud se jednalo o velitele stanic a okresní velitele, měli jako znamení malý zlatý knoflík s císařským monogramem.

Reference editovat

  1. Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes. Vídeň,: [s.n.], 1850. 

Literatura editovat

  • GREGOR, Jan. Četnictvo v habsburské monarchii a Československu se zaměřením na situaci v letech 1938–1939 z pohledu OČV Nové Město na Moravě a nadřízených složek. Brno, 2013. 77 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Vladimír Černý. Dostupné online.