Bylany (Malé Březno)
Bylany (německy Püllna) jsou zaniklá obec v okrese Most v Ústeckém kraji, která se nacházela zhruba pět kilometrů jihozápadně od centra dnešního města Mostu v nadmořské výšce 231 metrů nedaleko cesty z Mostu do Žatce. Její katastrální výměra činila 1035 hektarů. Vesnice byla zbořena v roce 1978 kvůli výstavbě objektů státního podniku Pozemní stavby. Dnes její katastrální území patří k obci Malé Březno.
| Bylany | |
|---|---|
 Bylanský kostel svatého Leopolda | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Malé Březno |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°28′6″ s. š., 13°36′ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Bylany u Mostu (7,32[1] km²) |
  Bylany | |
| Další údaje | |
| Kód k. ú. | 616532 |
| Zaniklé obce.cz | 251 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
První písemné zprávy o Bylanech pocházejí z let 1203, 1207 a 1209. Jedná se sice o listinná falza, ovšem věrohodná po obsahové stránce. Ves je zde zmiňována jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Klášter je jako majitel obce zmiňován i v roce 1311. Bylany se staly součástí klášterního statku Škrle. V roce 1620 koupil Bylany Bohuslav z Michalovic, ale tomu byl majetek za účast na stavovském povstání konfiskován. Bylany se staly opět majetkem oseckého kláštera a zůstaly jím až do roku 1848, kdy se staly samostatnou obcí v okrese Most.
Podle berní ruly žilo v Bylanech třináct sedláků a sedm chalupníků, kteří se zabývali především pěstováním pšenice a žita a chovem dobytka. U obce byly i menší výměry vinic, které v následujících letech vystřídaly chmelnice.
Bylany byly známé svými prameny hořké vody. V obci byla postavena laboratoř na výrobu hořké soli. V roce 1820 si prameny pronajal obchodník A. Ulbrich, který v obci vystavěl lázeňský dům a léčivou vodu začal stáčet do lahví. Püllnaer Bitterwasser (Bylanská hořká voda) se vyvážela do zahraničí až do začátku druhé světové války. Podnikatel Ulbrich se zasloužil o výstavbu školní budovy v roce 1856, zřízení hřbitova roku 1867 a renovaci kostela.
Hořká voda se v devatenáctém století používala také v malých lázních, které ve vesnici stály již roku 1826. V roce 1921 se k čerpání vody využívaly pouze dvě z původních sedmi studní a roku 1928 již jen jedna. Nová, tři metry hluboká, studna byla vyhloubena až v roce 1938. Láhve se v Bylanech plnily až do roku 1946 a lázně byly uzavřeny 24. listopadu 1960 s odůvodněním, že mají malou kapacitu. Zatímco v roce 1850 se plnilo 150 tisíc kameninových džbánů, roku 1945 to bylo jen pět set lahví s objemem 0,7 litru a o rok později jen 150 lahví.[2]
V roce 1961 se k obci Bylany připojila osada Vršany. V roce 1968 bylo k Bylanům připojeno katastrální území zbořené obce Slatinice. Samotné Bylany byly zlikvidovány při výstavbě areálu Pozemních staveb v roce 1978. Přitom byla zničena i nedaleká přírodní rezervace Slanisko, která byla vyhlášena teprve v roce 1975.[3][4]
Původní státní podnik Pozemní stavby po privatizaci nahradila společnost Domes Bylany,[5] která vlastní většinu staveb na území původní obce z nichž je velká část dále pronajímána. Dále zde sídlí zámečnická a gumárenská výroba firmy VVV Most.[6]
Přírodní poměry editovat
Bylanská minerální voda vzniká v kvartérních sedimentech a v miocénním souvrství hnědouhelných slojí oxidací pyritu na nepropustném podloží tvořeném jíly. Důležitou podmínkou je také malý objem srážek v oblasti. Podle rozboru z roku 1958 voda patřila ke slabě mineralizovaným, síranovým sodno-hořečnato-vápenatým vodám.[2]
Obyvatelstvo editovat
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 195 obyvatel (z toho 103 mužů), z nichž bylo 34 Čechoslováků a 161 Němců. Až na patnáct lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 209 obyvatel: tři Čechoslováky a 206 Němců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale devět lidí bylo evangelíky a dva bez vyznání.[8]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 178 | 234 | 217 | 182 | 200 | 195 | 209 | 86 | 97 | 68 |
| Domy | 34 | 32 | 35 | 33 | 34 | 33 | 38 | 30 | 43 | 21 |
Pamětihodnosti editovat
- původně barokní kostel svatého Leopolda, po roce 1862 upraven v pseudorománském slohu
- barokní sousoší Panny Marie, svatého Floriána a svatého Jana Nepomuckého z roku 1770 u silnice do Vysokého Března
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Katastrální území Bylany u Mostu: podrobné informace [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2023-10-16]. Dostupné online.
- ↑ a b KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Bylany, s. 70–72.
- ↑ Historie obce na stránkách Oblastního muzea v Mostě. www.muzeum-most.cz [online]. [cit. 2009-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-28.
- ↑ Bylany na stránkách Zaniklé obce
- ↑ Domes Bylany + seznam firem v areálu
- ↑ VVV MOST
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 219.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 224.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-08-04]. Kapitola Okres Most. Dostupné online.
Literatura editovat
- SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 10.
- KOCOUREK, Ludomír. Obec Bylany. Osada Vršany. Publikace vydaná u příležitosti zrušení MNV Bylany a likvidace obce Bylany a osady Vršany. Most: Severočeský hnědouhelný revír. Doly Ležáky, 1978. 36 s.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bylany na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Bylany v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
