Budníček lesní
Budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) je malým druhem pěvce z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).
 Budníček lesní | |
|---|---|
.jpg) Budníček lesní
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Podřád | zpěvní (Passeri) |
| Infrařád | Passerida |
| Nadčeleď | Sylvioidea |
| Čeleď | budníčkovití (Phylloscopidae) |
| Rod | budníček (Phylloscopus) |
| Binomické jméno | |
| Phylloscopus sibilatrix (Bechstein, 1739) | |
 Rozšíření druhu budníček lesní
hnízdiště
migrace
zimoviště
zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Taxonomie editovat
Budníček lesní byl popsán německým přírodovědcem Johannem M. Bechsteinem v roce 1739 pod současným binomickým jménem, Phylloscopus sibilatrix, které pochází z řeckého phullion = list a skopos = pozorovatel, a latinského sibilare = pískat.[2] Je monotypický, což znamená, že netvoří žádné poddruhy.
Popis editovat
Štíhlý, menší než vrabec. Dorůstá délky 11–13 cm a v rozpětí křídel měří 19–24 cm. Hmotnost se pak pohybuje mezi 8–13 g. Svrchní stranu těla má světle zelenou a spodinu těla na rozdíl od podobných druhů budníčků výrazně bílou, kontrastující se žlutou hrudí, tváří a nadočním proužkem. Končetiny má hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.
Hlas editovat
_(1).jpg)
Vábení zní jako „tüh“. Zpěv, kterým se samci často ozývají za třepotavého letu, má dvě části; první je tvořena cvrčivým „sib–sib–sib–sirrr“, druhá klesajícím „düh–düh–düh“.
Rozšíření editovat
Hnízdí ve většině Evropy a severozápadní Asii. Areál rozšíření druhu sahá od západní Francie a Irska až po západní okraj Sibiře. Jeho jižní hranice pak prochází jižní Francií, Itálií, Bulharskem a Ukrajinou. Ve střední Evropě se vyskytuje od dubna do září. Je tažný na dlouhou vzdálenost se zimovišti v tropické Africe.
Výskyt editovat
Hnízdí ve vzrostlých stinných listnatých a smíšených lesích, především bučinách,[3] s řídkým nebo žádným keřovým patrem.[4] V severní Evropě obývá i jehličnaté lesy.
Výskyt v Česku editovat
V České republice hnízdí na celém území až po nadmořskou výšku 1200 m n. m.[5]
Početnost editovat
Evropská populace je odhadována na 6–10 milionů párů,[2] v České republice pak hnízdí v počtu 70–140 tisíc párů.[5] Od 80. let 20. století jeho stavy v celé Evropě mírně klesají.[6]
Potrava editovat
Po potravě pátrá nejčastěji v korunách stromů. Živí se hlavně hmyzem, pavouky a jinými bezobratlými, na podzim požírá také bobule.
Hnízdění editovat
Pohlavně dospívá v prvním roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do července. Kulovité hnízdo spletené ze stébel trav staví samotná samice dobře skryté na zemi v místech s řídkým nebo žádným podrostem. Na rozdíl od příbuzného budníčka menšího (P. collybita) i většího (P. trochilus) jej zevnitř nevystýlá peřím. V jedné snůšce je 6–7 světlých, černě skvrnitých, 16,0 × 12,5 mm velkých[7] vajec, na kterých sedí 12–14 dnů pouze samice. Mláďata, která krmí oba rodiče, pak hnízdo opouští po 12–13 dnech. Nejvyšší zaznamenaný věk je 10 let a 3 měsíce.[8]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Wood Warbler Phylloscopus sibilatrix [Bechstein, 1793] [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.
- ↑ Wood Warbler [online]. RSPB [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
- ↑ WOOD WARBLER [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-03-13]. Dostupné v archivu. (anglicky)
- ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.
- ↑ European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 978-80-7234-292-1.
- DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha: Euromedia Group, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.
- BURNIE, David. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, 2008. ISBN 978-80-242-2235-6.
- BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden: Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. (německy)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu budníček lesní na Wikimedia Commons - Galerie budníček lesní na Wikimedia Commons
Taxon Phylloscopus sibilatrix ve Wikidruzích- LE-DANTEC, Daniel. Pouillot siffleur [online]. Oiseaux.net [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- Waldlaubsänger [online]. Info A-Z - Die Vogelarten auf Runde in der Herry kom [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (německy)
