Boris Gulko

Ruský šachista a šachový trenér, autor knih o šachové teorii. Též se zabývá historií judaismu. Narozen v Německu, žije ve Spojených státech amerických.

Boris Francevič Gulko (Борис Францевич Гулько, * 9. února 1947 Erfurt) je americký šachista, pocházející z ruské židovské rodiny.

Boris Gulko
Boris Gulko (2002)
Boris Gulko (2002)
Narození9. února 1947 (77 let)
Erfurt
Titulymezinárodní velmistr (1976), mezinárodní mistr (1975) a FIDE Senior Trainer (2004)
FIDE karta šachisty
FIDE ID2000040
FIDE Elo
Současné2 542 (únor 2022)
Nejvyšší2 644 (leden 2000)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Německu, kde jeho otec sloužil v Sovětské armádě. Vystudoval psychologii na Lomonosovově univerzitě. Hrál šachy za klub Burevěstnik Moskva, v roce 1975 se stal mezinárodním mistrem a v roce 1976 velmistrem, v tomtéž roce vyhrál Capablankův memoriál v Cienfuegos. V roce 1978 odmítl podepsat dopis odsuzující emigraci Viktora Korčného a byl za trest vyřazen ze sovětské reprezentace. Pro své protirežimní postoje byl vyslýchán KGB, držel hladovku, aby mu byla povolena účast v soutěžích. Spolu se svou manželkou, šachovou velmistryní Annou Achšarumovovou pak podali žádost o vystěhování do Izraele, ale povolení dostali až v roce 1986. Pak se usadili v USA, které Gulko reprezentoval na devíti šachových olympiádách, v letech 1993–95 hrál turnaj kandidátů v šachu, v roce 2000 dosáhl svého nejvyššího hodnocení Elo 2644 bodů. V roce 2004 nebyl pro svůj židovský původ vpuštěn do Libye na šachový šampionát, který na protest proti tomu bojkotovali reprezentanti USA a Izraele. Vydal řadu knih o šachové teorii, zabývá se také historií judaismu. V roce 2011 byl uveden do Síně slávy světového šachu.

Je jediný, kdo se stal mistrem SSSR (1977, ex aequo s Josifem Dorfmanem) i USA (1994 a 1999). Má pozitivní bilanci s Garrim Kasparovem (tři výhry, jedna prohra a čtyři remízy).[1]

Reference editovat

  1. MATOCHA, Pavel. Sněženky a Machři 2013: První Machr už přistál v Praze [online]. Šachový svaz České republiky [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat