Wikipedie

Boeing X-32

demonstrátor víceúčelového stíhacího letounu od Boeingu

Boeing X-32 vznikl díky vyhlášení programu na nový víceúčelový bojový letoun Joint Strike Fighter (JSF), který by uspokojil potřeby USAF, US Navy, USMC a také RAF[2] a Royal Navy.[3][4] Kromě letounu s klasickým vzletem tak musel vzniknout i demonstrátor, který by předvedl schopnosti letadla kategorie VTOL.

Boeing X-32
X-32B zachycený při přistání
X-32B zachycený při přistání
Určenívíceúčelový bojový letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBoeing
První let18. září 2000[1]
Charaktervyřazen
UživatelDARPA
Vyrobeno kusů2
VariantyX-32A
X-32B
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konkurentem v programu JSF byl pro Boeing letoun od Lockheed Martin X-35, který se pak stal vítězem a pokročil do sériové výroby jako F-35 Lightning II.[5]

Vývoj editovat

DARPA spustila v roce 1993 program Common Affordable Lightweight Fighter (CALF), který navázal na projekt ASTOVL, což byl projekt pokročilého letounu se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL na němž DARPA spolupracovala s britským ministerstvem obrany v průběhu 80. let 20. století.[6][7] Program CALF byl cílen na nalezení STOVL letounu pro americkou námořní pěchotu a letounu s konvenčním vzletem pro americké letectvo.[6]

Přibližně ve stejné době se rozběhl program Joint Advanced Strike Technology (JAST), který se později spolu s programem CALF sloučil do jednoho programu Joint Strike Fighter, jehož cílem mělo být vyvinutí letounu se schopnostmi stealth, který by nahradil lehké stíhací a útočné letouny, včetně letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet i letouny se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL AV-8B Harrier II.

V listopadu roku 1996 byl společnostem Boeing a Lockheed Martin přidělen kontrakt na stavby demonstrátorů, které měly prověřit koncepci. Společnost Boeing pro letoun obdržela označení X-32.[pozn. 1] Konkurenční Lockheed Martin získal pro letoun označení X-35.[1] Na rozdíl od předchozích projektů byl v programu JSF jiný způsob financování. Společnosti Lockheed Martin i Boeing získaly každá po 750 miliónech USD na vývoj a výrobu dvou demonstrátorů a na jeho vývoj bylo zakázáno využít vlastní financování firmy.[8][9] Cílem tohoto opatření mělo být snížení nákladů na výrobu a zabránit případnému bankrotu těchto společností při jejich snaze o výhru v soutěži.[8]

První vzlet uskutečnil X-32A 18. září 2000 z továrního letiště v Palmdale s přistáním na základně Edwards AFB.[1] Stroj zalétal šéfpilot týmu Boeing JSF Fred Knox. Během testování, které trvalo 4 měsíce stroj uskutečnil 66 letů během nichž prokázal schopnost letu, doplňování paliva ve vzduchu z tankovacího letounu McDonnell Douglas KC-10 Extender. Dne 21. prosince 2000 s X-32A dosáhl pilot Lt. Col. Edward Cabrera nadzvukové rychlosti.[10]

Varianta X-32B s modifikovaným křídlem se zmenšenou nosnou plochou a rozpětím, vzlétla poprvé se zalétávacím pilotem Dennisem O'Donoghuem 7. března 2001.[1] V první polovině května 2001 se X-32B přesunul ze základny Edwards AFB na základnu námořnictva Patuxent River v Marylandu, kde 17. července dosáhl nadzvukové rychlosti.

Vítězem programu JSF se nakonec stal 26. října 2001 letoun X-35, z něhož vzešel víceúčelový stíhací letoun F-35.[1]

Muzejní exponáty editovat

  • X-32B – Nachází se ve venkovní expozici leteckého námořního muzea v Patuxent River.[5]

Specifikace editovat

 
Třípohledový nákres
 
X-32B, Patuxent River Naval Air Museum

Technické údaje editovat

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: 1931 km/h nebo 1,6 Mach
  • Dolet v profilu mise USAF: 1 574 km
  • Dolet v profilu mise US Navy: 1 389  km
  • Dolet v profilu mise USMC: 1 112 km

Výzbroj editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ -Toto číslo už bylo dříve vyhrazeno pro program JAST.[1]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. ISBN 978-1493699971. (angličtina) 
  2. ↑ a b DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2001. ISBN 80-7181-701-5. S. 40. 
  3. ↑ BUSHELL, Kenneth W. Jet and Gas Turbine Engines;VI.D Joint Strike Fighter (JSF) [online]. ScienceDirect, 2003 [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-12. (anglicky) 
  4. ↑ Joint Strike Fighter (JSF) [online]. Global Security [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b TINGLEY, Brett. X-32's Test Pilot On Why It Lost To What Became The F-35. The Drive [online]. 2022-02-04 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b www.darpa.mil [online]. [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ EPISKOPOS, Mark. This Stealth Fighter May Be Ugly, But the X-32 Nearly Was the F-35. The National Interest [online]. 2021-08-15 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b PETRESCU, Relly Victoria Virgil. About Boeing X-32 [online]. 2019-03-08, rev. 2019-03-16 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ X-32 meets JSF compliance target [online]. Flightglobal, 1999-03-03 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c Boeing X-32A. National Museum of the United States Air Force™ [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ GREG. DSC_1612. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura editovat

  • JUDR. FOJTÍK PH.D., LL.M., Jakub. Boeing X-32 – neúspěšný protivník F-35. ATM. 2022, roč. 54, čís. 5, s. 74–76. ISSN 18802-4823. 
  • ODEHNAL, Zdeněk. Boeing X-32. Letectví a kosmonautika. Červen 2005, roč. 81., čís. 6, s. 76–81. 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Boeing_X-32&oldid=23514254“