Wikipedie

Božena Viková-Kunětická

česká poslankyně Českého zemského sněmu, politička, feministka, spisovatelka a dramatička

Božena Viková-Kunětická, rozená Novotná (30. července 1862 Pardubice[2] – 18. března 1934 Libočany u Žatce[3]), byla česká nacionalistická politička, spisovatelka a dramatička. V roce 1912 byla jako historicky první žena zvolena na Český zemský sněm.

Božena Viková-Kunětická
foto Jan Nepomuk Langhans 1890
Poslankyně Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1912 – 1913[1]
Poslankyně Revolučního národního shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Senátorka Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1925
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní strana svobodomyslná
Česká státoprávní demokracie
Československá národní demokracie
Narození30. července 1862
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. března 1934 (ve věku 71 let)
Libočany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesespisovatelka, dramatička, básnířka, politička a divadelní herečka
CommonsBožena Viková-Kunětická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodila se v rodině Jana Novotného, obchodníka s obilím a hostinského v Zámecké ulici v domě čp. 22 a Barbory roz. Šoltové z Mnětic. Měla dvě mladší sestry Annu a Marii.[4]

Vzdělání získala na školách v Pardubicích. Chtěla být herečkou, učila se u Otilie Sklenářové-Malé, roku 1881 absolvovala úspěšně zkoušku v divadle a odešla hrát do Prahy, kde se ubytovala u paní Brückové ve Ferdinandské ulici čp. 41. Roku 1884 její herecká dráha skončila, tajně se provdala za cukrovarnického úředníka Josefa Vika (ve svém povolání se nesměl oženit) a věnovala se rodinnému životu. Po sňatku se kvůli Vikovu zaměstnání museli hodně stěhovat. V prvních letech manželství jej doprovázela do Štětí, Mostu a Duchcova, v 90. letech žili v Pečkách, Uhříněvsi a skončili Českém Brodě, kde Vik roku 1919 zemřel. Měli spolu tři děti: dceru Vlastu Vikovou (1885) a dva mladší syny, kteří zemřeli ještě malí.[4]

Božena Viková-Kunětická vstoupila do politiky roku 1909 za Národní stranu svobodomyslnou a v roce 1912 se stala vůbec první ženou zvolenou do Českého zemského sněmu (za volební obvod Mladá Boleslav–Nymburk).[5] Český místodržitel hrabě Thun jí ale odmítl vystavit patřičná osvědčení a její mandát nebyl uznán.[4] Sněm se v této době kvůli českoněmeckým sporům nescházel a následně byl Anenskými patenty v roce 1913 rozpuštěn.

V letech 1918–1920 zasedala v Revolučním národním shromáždění[6] za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii (z ní vzniklou).[7]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získala senátorské křeslo v Národním shromáždění za národní demokraty. Mandát nabyla ale až dodatečně roku 1925 jako náhradnice poté, co rezignoval senátor Jan Herben. V senátu zasedala jen krátkou dobu do parlamentních voleb v roce 1925.[8][9]

Do roku 1930 předsedala Zemské komisi žen Čsl. národní demokracie. Odmítala právní uznání Sovětského svazu. Vystupovala proti rozšiřování německého živlu v pohraničí, neznalosti českého jazyka u dětí, ale také proti Židům či Masarykovi a Benešovi. Byla oddanou obdivovatelkou předsedy své strany, nacionálně-konzervativního politika Karla Kramáře, kterého navštěvovala ve Vysokém nad Jizerou.[10]

V roce 1927 byla za své literární a dramatické dílo jmenována členkou České akademie věd. Společně s Eliškou Krásnohorskou, byly první jmenované ženy. Obě byly také členkami Amerického klubu dam, založený Josefou Náprstkovou. V období první republiky bylo vydáno 15 svazků jejích sebraných spisů. V románové tvorbě obhajovala ženskou emancipaci. Napsala i několik cestopisů, dramat pro Stavovské a Národní divadlo, politicky zaměřených spisů, používala pseudonym Ignota.

V roce 1934 byla vydána její biografie od J. Voborníka. Pozůstalost Vikové-Kunětické je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.

Urna byla uložena na Kunětické hoře.

Dílo editovat

Povídková tvorba editovat

  • Povídky (1887)[11]
  • Drobné povídky (1888)[12]
  • Čtyři povídky (1890)[13]
  • Po svatbě (1892)[14]
  • Nové povídky (1893)[15]
  • Idylky (1894)[16]
  • Silhouetty mužů (1899)[17]
  • Staří mládenci a jiné povídky (1901)[18]
  • Macecha a jiné črty (1902)[19]

Romány a novely editovat

  • Justyna Holdanová (1892)[20]
  • Vdova po chirurgovi (1893) – Časopisecky novela vyšla už roku 1887 v Lumíru. Autorka ji v knižním vydání dedikovala Janu Nerudovi, jehož text zaujal a chválil jí ho. Čerstvě ovdovělá a stále mladá Pavla Demínová se z Prahy uchyluje na zámeček svých tří tetiček, aby zde zahnala myšlenky na sebevraždu svého muže, špičkového chirurga. Ten neunesl výčitky ze zpackané operace obličeje mladého Lažanského, pražského dandyho obdivovaného pro svůj vzhled, a kvůli klepům a ráně na profesní cti se zastřelí, přestože v osobním životě a v manželství bylo vše v pořádku. Otřesená Pavla se o skutečném důvodu manželovy sebevraždy dozví až na zámečku při procházení choťových listin. Shodou náhod se v sousedství nachází panství Lažanského rodiny, ten opustil Prahu kvůli lítosti a pohledům tamní smetánky, jež ho začaly štvát. Tématem je pouze jeho vzhled, nikoliv lidské kvality. S Pavlou se seznámí a nabízí jí přátelství, jelikož jejich osudy se kvůli prožité tragice protnuly. Přátelství plíživě přerůstá v hluboký vzájemný cit, jehož podstatu však napřímo pojmenovává pouze Lažanský, po čase schválného odloučení se rozhodne vrátit do Prahy a neobtěžovat Pavlu svou láskou, neboť se vzdává nadějí na budoucí společný život. Pavla si uvědomí, o co vše by přišla a že Lažanského též miluje. V závěru novely se setkávají a vyjevují si své city.[21]
  • Medřická (1897)[22]
  • Vzpoura (1901)[23]
  • Minulost (1919)[24]
  • Pán (1922)[25]

Jiné práce editovat

  • Švýcarské scenerie (1902), cestopisné obrázky[26]
  • Věřím (1908), fejetony k spiritismu[27]
  • Má lásko (1908), lyrické dílo pod pseudonymem Ignota
  • Dobytí severu (1912), politicko-etnologické úvahy[28]
  • Dál! (1912), přednášky[29]
  • O ženském mandátu do sněmu král. Českého (1913)[30]
  • Vyznání (1919), různé studie[31]
  • Z cest (1919), obrázky a studie[32]
  • Ženy na stráž! Řeč na sjezdu ČND (1919)[33]
  • Sebrané spisy (1919–1922), pět svazků
  • Před lety (1920)

Dramatická tvorba editovat

  • Sběratelka starožitností (1890), veselohra[34]
  • V bludišti (1890)
  • V jařmu (1897)[35]
  • Neznámá pevnina (1899), veselohra[36]
  • Přítěž (1901), veselohra[37]
  • Co bylo (1902)[38]
  • Cop (1905), veselohra[39]
  • Holčička (1905)[40]
  • Dospělé děti (1909), veselohra[41]
  • Lidé (1909)[42]
  • Reprezentantka domu (1911), veselohra[43]

Volební výsledky editovat

Český zemský sněm editovat

Doplňovací volby v obvodu Mladá Boleslav, Nymburk (1912) editovat

Doplňovací zemské volby 1912[44][45]
Kandidát Strana První volba Užší volba
Hlasy % ±% Hlasy %
Božena Viková-Kunětická Mladočeši[p 1] 850 41,3 -12,2 1 161 96,0
Bohumil Matoušek samostatný mladočech 769 37,4 Odstoupil
Karla Máchová Sociální demokracie 415 20,2 +10,7
Roztříštěné hlasy 22 1,1 49 4,0
neplatné a prázdné lístky 16  0,8   38  3,0
Celkem/účast 2 072 60,5 -9,1 1 248 38,5
Mladočeši obhájili ±

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Společná kandidátka mladočechů, národních sociálů, realistů a státoprávních pokrokářů. V užší volbě také podpořena sociální demokracií.

Reference editovat

  1. ↑ Sněm se fakticky nescházel, mandát aktivně nevykonávala.
  2. ↑ matrika N 1854–1869, územní rozsah: Pardubice – město, str.125. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. ↑ KOUŘIMSKÝ, Jan: Postavení československého Senátu v politickém systému První republiky [online]. cuni.cz [cit. 2014-11-25]. 
  4. ↑ a b c ŽELEZNÁ, Hana. „Případ Viková-Kunětická“. Příspěvek ke studiu kritického myšlení o ženě a v ženě. Diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Filosofická fakulta. Historický ústav, 2007. Dostupné online. 
  5. ↑ Česká žena prvním poslancem v Rakousku. Národní listy. Červen 1912, roč. 52, čís. 162, s. 1. 
  6. ↑ Božena Viková-Kunětická [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Božena Viková-Kunětická, s. 100. 
  10. ↑ „Přes to je dr. Kramář v mém životě zjevem jedinečným, poněvadž 18 let myslím jen na to, co on myslí a dělá, a ne na to, co bych měla myslit a dělat sama.“
    VIKOVÁ-KUNĚTICKÁ, Božena: "Bez titulu". In: Z hor jsme. Sborník vydaný u příležitosti zbudování pamětní busty na rodném domě dra Karla Kramáře. Studentstvo vysocké 1927.
  11. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  18. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  22. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  24. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  25. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  26. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  28. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  29. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  30. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  31. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  32. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  33. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  34. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  35. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  36. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  37. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  38. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  39. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  40. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  41. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  42. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  43. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  44. ↑ Doplňovací volba do zemského sněmu ve skupině mladoboleslavské. Národní listy. Červen 1912, roč. 52., čís. 153, s. 1. Dostupné online. 
  45. ↑ Česká žena prvním poslancem v Rakousku. Národní listy. Červen 1912, roč. 52., čís. 162, s. 1. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 146
  • VOBORNÍK, Jan: Božena Viková-Kunětická, Praha 1934[1]
  • DAVID, Katherine: Czech Feminists and Nationalism in the Late Habsburg Monarchy: "The First in Austria", Journal of Women's History 3/2, 1991, 26–45
  • KOŘALKA, Jiří: Zvolení ženy do českého zemského sněmu roku 1912, in: Documenta pragensia 13 (1996), 307–320
  • VELEK, Luboš: První v Rakousku! Zvolení prvního poslance-ženy Boženy Vikové-Kunětické v roce 1912. Příspěvek k vývoji volebního práva a volebního chování v českých zemích v 20. století, in: Vojáček, Milan (vyd.), Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století, Praha 2007, 259–319
  • JUSOVÁ, Iveta: "Figuring the Other in Nineteenth-Century Czech Literature: Gabriela Preissová and Božena Vikova-Kunětická." In History of the Literary Cultures of East-Central Europe. Eds. Marcel Cornis-Pope and John Neubauer. Amsterdam and Philadelphia: 2010, 367–378
  • VELEK, Luboš: „Der“ erste weibliche Abgeordnete der Habsburgermonarchie im Böhmischen Landtag 1912, Österreichische Zeitschrift für Geschichtswissenschaften 26, 2/2015, 41–69
  • ŠTÉPÁNKOVÁ, Petra: "Když jdu, tak jdu." Nezadržitelná Božena Viková-Kunětická, in: Hanáková, Petra – Kalivodová, Eva – Heczková, Libuše (vyd.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, Praha 2006, 14–37
  • HECZKOVÁ, Libuše: Cesta světla? Matriarchát Boženy Vikové-Kunětické, in: Hanáková, Petra – Kalivodová, Eva – Heczková, Libuše (vyd.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, Praha 2006, 38–49
  • HECZKOVÁ, Libuše – SVATOŇOVÁ, Kateřina (vyd.), Jus suffragii. Politické projevy Boženy Vikové-Kunětické z let 1890–1926, Praha 2012

Externí odkazy editovat

  1. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Božena_Viková-Kunětická&oldid=23768309“