Wikipedie

Biologie sexuální orientace

Spojení mezi biologií a sexuální orientací je dnes předmětem výzkumu a četných debat. Přesto nebyla jednotná příčina určení sexuální orientace dosud objevena.[1][2]

Empirické výzkumy editovat

Studie dvojčat editovat

Dvojčata jsou ve vědě často používána k porovnávání vyvinutých znaků, protože lze eliminovat vliv výchovy. Částečně z tohoto důvodu byla mezi dvojčaty (spíše jednovaječnými) a homosexuálními jedinci nalezena první pozitivní korelace již v roce 1991.

Bearman a Brückner (2002) tyto první experimenty kritizovali, jelikož byly prováděny na příliš malém[3] a nereprezentativním vzorku.[4] Sledovali proto 289 páru identických dvojčat a 495 dvouvaječných dvojčat a taktéž sledovali shodné znaky v homosexualitě pouze 7.7% mužů a 5.3% žen. Vyvodili tedy, že zde pravděpodobně nejde o žádný genetický vliv lišící se od společenského kontextu. [3]

Kritika editovat

Kritika na studie dvojčat především poukazovala na to, že homosexuální dvojčata budou raději spolupracovat na průkazném výzkumu.[5]

Studie chromosomálního spojení editovat

Výsledek genetického srovnávání, jenž do médií pronikl jako gay gene, gen Xq28 je stále kontroverzní. Nicméně byli několikrát opakovány i na zvířatech a shodnou se na tom, že homosexuální mají jisté genetické odlišnosti.[6]

Epigenetické studie editovat

Jakkoliv je dosud koncept epigenetiky sporný, některé teorie s ním pro homosexualitu pracují, nicméně i tyto teorie většinou pracují s tím, že homosexualita je důsledkem podvědomého přizpůsobení. Bocklandt (2007) uvádí, že matky se specifickou úpravou na chromosomu X mají až čtyřikrát větší šanci mít homosexuálního syna.[7]

Další studie editovat

Jiné hypotézy zkoumají, jak se dítě fixuje v brzkém věku k matce nebo jak se liší mozková aktivita homosexuálních jedinců.

Sexuální orientace a evoluce editovat

Sexuální praktiky, které výrazně omezují četnost heterosexuálního styku také výrazně snižují šance na úspěšnou reprodukci, a proto by měly být maladaptivní. Jelikož ale homosexualita přetrvává, přestože se nezdá být dědičnou, existuje zřejmě i pozitivní důsledek jako i u jiných zdánlivě nevýhodných adaptací (maximálně by homosexualita mohla tvořit výhodu pro celou společnost či je uplatněno evoluční svezení se).[8]

Někteří odborníci[8] navrhují jako možnou příčinu vzniku homosexuality současnou výhodu v jiné oblasti života. Podobně například někteří lidé se srpkovou anémií odolovají malárii (tzn. Heterozygotní výhoda).[9]

Teorie zvaná "strýček gay" navrhuje, že neobvykle orientovaní jedinci zvyšují šanci na reprodukci pro své příbuzné. Kin selekce (pomáháte-li svým příbuzným, rozšiřujete některé své geny) by tak měla populaci pomáhat získávat zdroje.[10] 

Ve studii z roku 2008 autoři zmínili, že "Pravděpodobně existuje důkaz, že lidská sexuální orientace je geneticky zapříčiněna, takže nevíme, nakolik je homosexualita, která často způsobuje nižší reprodukční úspěch, v populaci vyžadovaná. " Hypotéza zněla, že "přestože geny způsobující homosexualitu redukují množství homosexuálů, mohou tvořit výhodu pro heterosexuální jedince, které je taktéž nesou." V závěru uvedli, že "geny (alespoň částečně) zodpovědné za homosexualitu mohou tvořit výhodu pro heterosexuály." [11] Nicméně ve stejné studii výzkumníci uvedli také, že "nemohou vyloučit negenetická alternativní vysvětlení".

Silným hlasem v debatě o evolučním původu homosexuality se stala italská studie z roku 2004, která ukázala, že plodnost žen je viditelně větší, pokud mají homosexuální příbuzné.[12][13] Jak již poukázal Hamer,[14], i pouze malý přínos v reprodukční kapacitě žen nesoucích geny zodpovědné za homosexualitu mohou ve velkém měřítku populaci silně ovlivňovat.[13]

Fyziologické rozdíly mezi homosexuální a heterosexuální populací editovat

Studie, které vůbec našly korelace mezi fyziologií lidí a jejich sexualitou shledaly, že:
  • Homosexuální muži a heterosexuální ženy mají v průměru rovnoměrněji vyvinuté mozkové hemisféry. Homosexuální ženy a heterosexuální muži mají naopak v průměru mírně rozvinutějšípravou hemisféru.[15]
  • Suprachiasmatické jádro v hypothalamu bylo u homosexuálních mužů podle studie Swaaba a Hopffmana větší,[16] fakt, že tato oblast je rozvinutější u žen se dostal již dříve do všeobecného povědomí.[17][18]
  • Homosexuální muži mají v průměru oproti heterosexuálním delší penis.[19]
  • Průměrná velikost oblasti INAH 3 je u homosexuálních mužů zhruba stejná jako velikost INAH 3 průměrné ženy, tj. neurony jsou zde mnohem hustěji uspořádány a oblast je celkově menší.[20]
  • Homosexuální muži mají odlišné mozkové reakce na fluoxetin, selektivního inhibitoru zpětného vychytávání.[21]
  • Funkce vnitřního ucha a centrálního zvukového systému lesbických a bisexuálních žen je podobnější mužům, než heterosexuálnějším ženám (výzkumníci takto argumentovali ve prospěch prenatální teorie sexuální orientace).[22]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biology and sexual orientation na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Frankowski BL; American Academy of Pediatrics Committee on Adolescence (June 2004).
  2. ↑ Långström, Niklas; Qazi Rahman; Eva Carlström; Paul Lichtenstein (7 June 2008).
  3. ↑ a b Bearman P. S., Bruckner H. (2002).
  4. ↑ While inconsistent with modern findings, the first relatively large-scale twin study on sexual orientation was reported by Kallman in 1952.
  5. ↑ Schacter, Daniel L., Gilbert, Daniel T., and Wegner, Daniel M. (2009) "Psychology".
  6. ↑ Wilson, G.D., & Rahman, Q. (2005). Born Gay: The Biology of Sex Orientation. London: Peter Owen Publishers.
  7. ↑ Bocklandt S, Horvath S, Vilain E, Hamer DH. Extreme skewing of X chromosome inactivation in mothers of homosexual men. Hum. Genet.. February 2006, s. 691–4. Dostupné online. DOI 10.1007/s00439-005-0119-4. PMID 16369763. 
  8. ↑ a b MacIntyre F, Estep KW (1993).
  9. ↑ Baker, Robin (1996) Sperm Wars: The Science of Sex, p.241 ff.
  10. ↑ Mayr, E. (1982).
  11. ↑ Zietsch, B., Morley, K., Shekar, S., Verweij, K., Keller, M., Macgregor, S.; et al.
  12. ↑ Camperio-Ciani A, Corna F, Capiluppi C. Evidence for maternally inherited factors favouring male homosexuality and promoting female fecundity. Proc. Biol. Sci.. November 2004, s. 2217–21. DOI 10.1098/rspb.2004.2872. PMID 15539346. 
  13. ↑ a b A. Camperio Ciani, P. Cermelli, G. Zanzotto,. Sexually Antagonistic Selection in Human Male Homosexuality. PLoS ONE. 2008, s. e2282. DOI 10.1371/journal.pone.0002282. PMID 18560521. 
  14. ↑ Hamer, D., Copeland, P. The Science of Desire: The Search for the Gay Gene and the Biology of Behavior (Simon and Schuster, 1994) ISBN 0-684-80446-8
  15. ↑ Scans see 'gay brain differences' – BBC News
  16. ↑ www.dafml.unito.it [online]. [cit. 21-02-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-10-2008. 
  17. ↑ Swaab DF, Zhou JN, Ehlhart T, Hofman MA (1994).
  18. ↑ Roughgarden, Joan (2004).
  19. ↑ Bogaert AF, Hershberger S (1999).
  20. ↑ LeVay S. A difference in hypothalamic structure between heterosexual and homosexual men. Science. 1991, s. 1034–7. DOI 10.1126/science.1887219. PMID 1887219. 
  21. ↑ Kinnunen LH, Moltz H, Metz J, Cooper M (2004).
  22. ↑ McFadden D (2002).
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Biologie_sexuální_orientace&oldid=20720409“