Wikipedie

Bechyňové z Lažan

český šlechtický rod

Bechyňové z Lažan (Bechinie z Lažan, něm. Bechinie von Lazan) byli panský, později vladycký a posléze opět panský rod. Svůj původ odvozují od slezského rytířského rodu Žejdliců (též Seidlitz či Seydlitz)[1], od něhož je odvozen i jejich erb.

Bechyňové z Lažan
Erb rodu Bechyňů z Lažan
ZeměČeské království
Mateřská dynastieŽejdlicové ze Šenfeldu
TitulySvobodní páni
ZakladatelJindřich Lefl
Rok založenív Čechách od 15. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Jana Adama Bechyně z Lažan (1667-1741), majitele osečanského statku z let 1720-1725, na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého v Osečanech, (okres Příbram)

Historie rodu editovat

Pocházejí ze slezského Svídnického knížectví a v Čechách se usadili na začátku 15. století.[2]

Jindřich Lefl (původně ze Seidlitz) působil jako důvěrník a komoří krále Václava IV. Postavení u dvora umožnilo Jindřichovi zakoupit mnohé statky, mj. roku 1410 hrad Krakovec s panstvím za 2500 kop od Jíry z Roztok. Pan komoří stál na straně stoupenců reformace a na hradě Krakovci hostil Jana Husa před odjezdem do Kostnice.[1] V roce 1414 obdržel pak Bechyňské panství, po tamním hradu si jeho potomci upravili rodové jméno.[3] Panství rod ale dlouho neudržel a již v roce 1477 jej vnuci Jindřich Burian, Václav a Oldřich prodali pánům ze Šternberka.[4][5]

Jindřich měl velmi nestálou povahu, nejprve stranil králi, později Husovi, nakonec v roce 1420 bojoval za Zikmunda v bitvě pod Vyšehradem, kde byl smrtelně zraněn a u jeho úmrtního lože stál kališnický kněz.

Jindřich měl syny Hynka a Jana. Hynkovi připadl hrad a panství Krakovec a Janovi panství Bechyně. Po bratrově smrti vysoudil Jan Krakovecké panství, jež v roce 1437 prodal za 2500 kop grošů, a mezi lety 1440 až 1445 svá panství rozšířil o podolskou část Rataje, která byla po jeho smrti roku 1477 rozdělena mezi jeho tři syny. Podolí s tvrzí pustou i celou vsí, mlýn pod Podolím, vsi Rakov a Borovany, dvůr poplužní s dvory kmecími v Ratajích a polovinu městečka Bernartice připadla Burianovi z Lažan a Bechyně. Městečko zůstalo v držení rodu až do roku 1604 a Rataj roku 1594 prodal Petrem z Bechyně.[6]

Koncem 15. století se rod dělí na dvě hlavní větve, podle panství Bernartice a Pičín. Roku 1615 koupil Albrecht Bechyně z Lažan rozsochatecký statek, který byl v roce 1626 pro účast Abrahama Bechyněho z Lažan ve stavovském povstání změněn na manství. V roce 1714 usiloval František Leopold Bechyně, který byl opět povýšen do panského stavu v roce 1712, o stavbu kaple v Rozochatci podle návrhu Jana Blažeje Santiniho.[7] Ke stavbě ale nedošlo.

V roce 1737 byli povýšeni do panského stavu.[3] V 19. století se členové rodu velmi rozmnožili.

Větve rodu editovat

  • Bernartická větev (zakladatel Burian † 1493), rozdělila se na dvě linie:
    • I. linie (zakladatel Jiří Adam (1602–1688))
    • II. linie (zakladatel Jan Jindřich († 1718))
  • Podbrdská větev (zakladatel Oldřich † 1515), rozdělila se na čtyři větve:
    • Pičínská (vymřela v 16. století)
    • Bukovská (vymřela v 17. století)
    • Dlouholhotská (vymřela koncem 17. století)
    • Trhové-dušnická, ta se dále rozdělila na dvě větve:
      • Dlouholhotsko-hlubošská (vymřela v 18. století)
      • Rozsochatecká - císař Karel VI. jim 30. května 1712 obnovil povýšení do panského stavu.[5] Na začátku 18. století se rozdělila na 2 linie:
        • Starší linie se sídlem rodu v Rozsochatci
        • Mladší linie žije od poloviny 19. století v Rakousku

Příbuzenstvo editovat

Sňatky byli spřízněni s Čabelickými ze Soutic, Koci z Dobrše, Kolovraty, Valdštejny a Radeckými z Radče.

Představitelé rodu editovat

Erb editovat

Stříbrný znak se třemi červenými kapry. Po povýšení do panského stavu byl jejich erb vylepšen o dva štítonoše. Byli to diví muži, vyobrazení nazí s kyjem v ruce a s dubovými věnci kolem hlavy i boků.[3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Archivovaná kopie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-27. 
  2. ↑ HALADA; JAN. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: Akropoplis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Bechyňové z Lažan, s. 15–16. 
  3. ↑ a b c JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: nakladatelství Albatros, 1988. 367 s. 13-737-88. S. 22–23. (český) 
  4. ↑ http://www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/historie/historicke-texty/v-zrcadle-casu.html
  5. ↑ a b VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 45. 
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.ratajeobec.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-03. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.rozsochatec.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-15. 
  8. ↑ http://www.horepnik.cz/images/%C3%BAnor_2015.pdf[nedostupný zdroj]
  9. ↑ Archivovaná kopie. www.heraldica.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-12. 
  10. ↑ MAŠEK, PetrːModrá krev.Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha Mladá fronta 1999, s. 24

Literatura editovat

  • VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 44–55. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bechyňové_z_Lažan&oldid=23293484“