Wikipedie

Baltasar Marradas

Šlechtic a polní maršál

Baltasar Marradas y Vich (28. listopadu 1560 Valencia – 28. srpna 1638 Praha) byl šlechtic a  rytíř Maltézského řádu a císařský polní maršál španělského původu. Svoji vojenskou kariéru započal už na dvoře Rudolfa II., později se zúčastnil boje proti českému odboji třicetileté války, stal se guvernérem Prahy a českých zemí, kde působil také jako význačný mecenáš českého barokního umění.

Baltasar Marradas
Narození28. listopadu 1560
Valencie
Úmrtí12. srpna 1638 (ve věku 77 let)
Praha
Povolánívojevůdce a rytíř
Dětisyn Gaspar Baltasar de Marradas a dcera v klášteře na ostrově Malta
PodpisBaltasar Marradas – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Baltasar Marradas

Život editovat

Na dvůr Rudolfa II. přišel Marradas v roce 1599. Bojoval proti Benátkám ve furlanské válce v roce 1617. V roce 1619 a 1620 velel jízdnímu regimentu proti armádě Fridricha Falckého.

Přestože nedosáhl žádných velkých vojenských triumfů, stal se roku 1621 říšským hrabětem s příslušným vlastnictvím půdy. Potom prožil vzestup své vojenské kariéry, když se roku 1626 stal polním maršálem a o rok později generál-lajtnantem. V roce 1630 se v Řezně podílel na jednáních, jejichž výsledkem bylo zbavení Albrechta z Valdštejna vůdčí pozice v císařské armádě a také se stal generálem Prahy a českých zemí, tedy nejvyšším vojenským i civilním velitelem. Ovšem už bez boje opustil svoje působiště již v roce 1631, poté, co k Praze přitáhli Sasové pod velením Jana Jiřího z Arnimu. Poté se dále aktivně podílel na protivaldštejnském spiknutí na dvoře Ferdinanda II., které vedlo v roce 1634 k zavraždění bývalého císařského generalissima v Chebu.

Majetek editovat

Marradas zbohatl na pobělohorských konfiskacích, zabavené majetky odbojných českých stavů skupoval za podhodnocenou cenu a platil penězi, které byly znehodnoceny Mincovním konsorciem. V lednu 1626 (spolu s kapucínem Františkem, hrabětem z Rozdražova) vedl rekatolizační komisaře v Litoměřicích, kde kromě konfiskací a násilné rekatolizace byl výsledkem jejich práce masivní odliv evangelického obyvatelstva. Exulanti z litoměřicka našli azyl v Pirně, jedním z nich byl i Václav Nosidlo z Geblic.[1]

V roce 1620 bydlel Marradas v Českých Budějovicích v domě na severní straně náměstí (dnes náměstí Přemysla Otakara II. č. 15); tento dům pak v letech 1624–1627 vlastnil a v roce 1627 jej daroval Servatiovi della Fossovi, zeti českobudějovického primátora Kašpara Daudlebského, odměnou za loajalitu.[2][3][4] V roce 1622 byl jedné větvi Malovců z Malovic kvůli jejich účasti na stavovském povstání zkonfiskován majetek a Marradas získal jejich hlubocké panství. V roce 1623 se na hlubocký zámek odstěhoval.[2] V roce 1623 koupil panství Mladá Vožice, které v roce 1628 prodal. Od Jana Řepického ze Sudoměře koupil ves Doubravice na Českobudějovicku a roku 1631 dále prodal rytmistrovi Juanu Salazarovi de Montalban.[5] Další nemovitosti měl i v Rodné a Poněšicích.

Potomci editovat

Protože byl Marradas příslušníkem Maltézského řádu, neuzavřel manželský sňatek, ale v Českých Budějovicích měl s dcerou českobudějovického měšťana Lorenze Oellera Doroteou († 1649) nemanželského syna Gaspara Baltasara de Marradas. Tomu pak císař potvrdil legitimitu, později byl tento syn velitelem jezdecké kompanie (1645) a zemřel po roce 1659.[2] Marradas měl patrně ještě dceru, která pobývala v klášteře na ostrově Malta.[4] Hlubocké a dříteňské panství a město Vodňany však zdědil synovec Francesco de Salant y Marradas.[4][5]

Úmrtí a hrob editovat

Marradas zemřel v roce 1638 jako tajný rada a místodržitel v Čechách. Umístění jeho hrobu zůstává dodnes bez důkazů. V úvahu přichází krypta karmelitánského kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně nebo kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském, kde proběhl roku 2012 průzkum vytipovaného hrobu,[6] ale také České Budějovice,[7] Vídeň či Valencie.

 
Osobní pečeť

Mecenáš umění editovat

S intelektuálními aktivitami v Čechách začal roku 1634. Jako první dal v Českých Budějovicích při kostele Obětování Panny Marie opravit kapli pro gotický mariánský obraz[8]. Mezi jeho větší mecenášské činy patří přestavba kostela Panny Marie Vítězné jako poděkování za vítězství v bitvě na Bílé Hoře. S jeho podporou bylo odhaleno mnoho obrazů v českých kostelích, které jsou k vidění dodnes.[9] Například ve Vodňanech, které Marradas od roku 1620 držel zástavou, daroval do děkanského kostela votivní obraz Panny Marie Montserratské s vyobrazením dvou klečících rytířů: sebe a svého bratra Bartoloměje,[10] originál obrazu je vystaven ve vodňanském muzeu. Dále se objevil při inauguraci Rubensových obrazů sv. Tomáše a sv. Augustina v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, odhalených roku 1637, a odhalil barokní oltář v kostele Panny Marie v Praze Emauzích, tehdy španělských benediktinů.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ LISÁ, Martina. Pirenská exulantská obec během třicetileté války očima Kroniky Václava Nosidla z Geblic [online]. Národní muzeum v Praze (sborník), 2009 [cit. 2023-04-20]. S. 10. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c PLETZER, Karel. Marradas Baltasar de. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ KUBÁK, Jaroslav. Topografie města Českých Budějovic 1540–1800. [s.l.]: Jihočeské muzeum České Budějovice, 1973. S. 14. 
  4. ↑ a b c FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-812-6. S. 598–600. 
  5. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy (V). Příprava vydání Karel Tříska a kolektiv. [s.l.]: Svoboda, 1986. S. 58, 70, 129. 
  6. ↑ Zkoumají v Praze ostatky obávaného vojevůdce Baltasara Marradase [online]. dosmundos.cz, 2012-8-13 [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Don Bathasar de Marradas a město Budějovice [online]. kohoutikriz.org [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Praha 2018, s. 541
  9. ↑ DEKANOVÁ, Alexandra. Praha španělská [online]. ČRo, 2009-4-7 [cit. 2009-04-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Praha 2018, s. 131

Literatura editovat

  • FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. 716 s. ISBN 80-7021-812-6. 
  • Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Karolinum Praha 2018, ISBN 80-246-3671-9
  • Ottův slovník naučný, díl XVI., 1900, heslo Baltasar Marradas, s. 890-891

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Baltasar_Marradas&oldid=23522977“