Augit (Werner, 1792), chemický vzorec (Ca, Na)(Mg, Fe, Al, Ti)[(Si, Al)2O6], je minerál ze skupiny jednoklonných pyroxenů.[1][2] Název pochází z řeckého αυγή (augé) – lesk.

Augit
Augit (ze sbírek Národního muzea v Praze)
Augit (ze sbírek Národního muzea v Praze)
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorec(Ca,Na)(Mg,Fe,Al,Ti)[(Si,Al)2O6]
Identifikace
Barvačerná, hnědočerná,
tmavozelená
Vzhled krystalukrátce sloupcovité
Soustavajednoklonná
Tvrdost5,5–6
Leskskelný
Štěpnostdokonalá
Vrypšedozelený
Hustota3,3–3,5 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv HF
Model krystalu augitu

Původ editovat

Morfologie editovat

Krystaly krátce sloupcovité, čtvercového nebo osmiúhelníkového průřezu, protažené ve směru [001], velikost až 10 cm. Dvojčatí (i násobně) podle {100}.

Vlastnosti editovat

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 5,5–6, křehký, hustota 3,3–3,5 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {110}, nedokonalá podle {010}, lom lasturnatý, nerovný
  • Optické vlastnosti: Barva: tmavozelená, hnědočerná až černá. Lesk skelný, průhlednost: průsvitný až neprůhledný, vryp šedozelený.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Ca 0,97 %,Na 15,26 %,Mg 9,26 %, Fe 4,57 %, Al 4,73 %, Ti 2,03 %, Si 22,58 %, O 40,62 %. Rozpustný v HF, slabě rozpustný v ostatních kyselinách. Před dmuchavkou se obtížně taví.

Podobné minerály editovat

Parageneze editovat

Využití editovat

Nemá žádné praktické využití.

Naleziště editovat

Hojný minerál vyskytující se například v čediči.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Augit [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  2. Augit. web.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Dana, E.S. (1892) Dana's system of mineralogy , (6th edition), 352-364
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Ilustrace František Rejl; Fotografie Dušan Slivka. 1. vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. S. 340. 
  • Minerály a drahokamy : Vyhledávání, určování a sběr minerálů a drahokamů. Příprava vydání Miroslava Procházková; překlad Pavel Povondra; Obálku navrhla Jana Šťastná. 1. vyd. Praha: Euromedia Group k.s., 2001. 224 s. (Velký průvodce přírodou). ISBN 80-242-0696-X. Kapitola Křemičitany, s. 170. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat