Wikipedie

Arkady Fiedler

polský spisovatel, novinář, zoolog a cestovatel

Arkady Fiedler (28. listopadu 1894, Poznaň, Německé císařství – 7. března 1985, Puszczykowo, Polsko) byl polský spisovatel, novinář, zoolog a cestovatel.[1][2]

Arkady Fiedler
Arkady Fiedler, polský spisovatel
Arkady Fiedler, polský spisovatel
Narození28. listopadu 1894
Poznaň, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí7. března 1985 (ve věku 90 let)
Puszczykowo, PolskoPolsko Polsko
Povolánídůstojník, spisovatel, novinář, zoolog
a cestovatel.
Národnostpolská
StátPolsko
Alma materMěstská reálná škola v Poznani
Jagellonská univerzita
Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani
Žánrcestopisy, reportáže, dobrodružné romány
Významná dílaRyby zpívají v Ukajali,
Divize 303,
Robinsonův ostrov,
Orinoko,
Bílý jaguár
OceněníCena předsedy vlády za tvorbu pro děti a mládež (1974),
Státní cena 1. stupně za celoživotní dílo (1978),
Řád budovatelů lidového Polska 1979)
DětiArkady Radosław Fiedler
Marek Fiedler
RodičeAntoni Fiedler
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Arkady Fiedler vystudoval reálné gymnázium v Poznani a pak studoval filosofii a přírodní vědy na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studium bylo přerušeno vypuknutím světové války. Byl povolán do německé armády a bojoval v oblastech Velkopolska. V letech 1918–1919 se podílel na Velkopolském povstání, díky kterému bylo Velkopolsko připojeno k nově vzniklé Polské republice. Stal se nadporučíkem četnictva a byl jmenován vedoucím organizačního oddělení Národního policejního ředitelství.[1][2]

Po skončení války pokračoval ve studiu na univerzitě v Poznani a v letech 1922–1923 vystudoval Akademii grafických umění v Lipsku. Od roku 1927 procestoval jako zoolog řadu zemí, kde sbíral exponáty pro polská muzea a poznával tamější život a kulturu. O svých cestách pak psal cestopisy a reportáže oblíbené zejména mezi mládeží, protože v nich spojoval poznatky s dobrodružným syžetem.[1][2]

Za druhé světové války byl důstojníkem polských ozbrojených sil ve Francii a Anglii. Roku 1946 se vrátil zpět do Polska a usadil se v Puszczykówu u Poznaně, kde v roce 1974 založil ve svém domě muzeum věnované jeho literární činnosti.[1][2]

Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Seznamuje v nich čtenáře se zážitky ze svých cest (Brazílie, Peru, Kanada, Madagaskar, Tahiti, Trinidad, Guyana, Mexiko, Gruzie, Vietnam, Laos, Kambodža, Sibiř,Guinea, Ghana, Nigérie, Západní Afrika), se zajímavou přírodou, neznámými domorodými kmeny i zaniklými civilizacemi. Za své dílo obdržel mimo jiné roku 1974 Cenu předsedy vlády za tvorbu pro děti a mládež, roku 1978 Státní cenu 1. stupně za celoživotní dílo a roku 1979 Řád budovatelů lidového Polska.[1][2]

Dílo editovat

 
Muzeum Arkadyho Fiedlera
v Puszczykowu u Poznaně
 
Muzeum Arkadyho Fiedlera
 
Muzeum Arkadyho Fiedlera
  • Czerwone światło ogniska (1917, Červené světlo táboráku), cyklus veršů publikovaný v poznaňském časopise Zdrój.
  • Przez wiry i porohy Dniestru (1926, Přes víry a peřeje Dněstru).
  • Bichos, moi brazylijscy przyjaciele (1931)
  • Wśród Indian Koroadów (1932)
  • Kanada pachnąca żywicą (1935, Kanada voní psykyřicí), kniha o osídlování Kanady, o hrdinských osudech domorodých Indiánů i o podlých a zbabělých dobrodruzích.
  • Ryby śpiewają w Ukajali (1935, Ryby zpívají v Ukajali), vyprávění o autorově cestě povodím Amazonky a východní částí Peru.
  • Zwierzęta z lasu dziewiczego (1936)
  • Zdobywamy Amazonkę (1937, Dobýváme Amazonku)
  • Jutro na Madagaskar (1939, Zítřek na Madagaskaru)
  • Dywizjon 303 (1942, Divize 303), reportáže o polské 303. stíhací peruti britského Královského letectva za druhé světové války.
  • Dziękuję ci, kapitanie (1944, Děkuji ti, kapitáne), reportáže o polských námořnících za druhé světové války.
  • Żarliwa wyspa Beniowskiego (1946)
  • Radosny ptak Drongo (1946)
  • Rio de Oro (1950)
  • Mały Bizon (1952, Malý Bizon), kniha o utrpení indiánského kmene, který je hrabivostí a záludností bílých zatlačován do neúrodných krajů a zbídačován i o boji za znovudobytí ztracené svobody.
  • Gorąca wieś Ambinanitelo (1953)
  • Wyspa Robinsona (1954, Robinsonův ostrov), dobrodružný román pro mládež o pirátech a otrokářích v Karibském moři v 18. století.
  • Orinoko (1957), pokračování románu Robinsonův ostrov odehrávající se v pralesích Jižní Ameriky.
  • Wyspa kochających lemurów (1957)
  • Dzikie banany (1960, Divoké banány), reportáže z Vietnamské demokratické republiky.
  • Nowa przygoda – Gwinea (1962, Guinea – nové dobrodružství), cestopis.
  • I znowu kusząca Kanada (1965, A znovu vábivá Kanada), česky jako Indiáni, bizoni, štiky, aneb, Opět Kanada vonící pryskyřicí.
  • Spotkałem szczęśliwych Indian (1968, Potkal jsem šťastné Indiány)
  • Madagaskar, okrutny czarodziej (1969, Madagaskar, krutý čaroděj)
  • Piękna, straszna Amazonia (1971, Krásná, strašná Amazonie), česky jako Z brazilských pralesů.
  • Mój ojciec i dęby (1973, Můj otec a duby), autobiografie – 1. část.
  • Wiek męski-zwycięski (1976, Věk mužný-vítězný), autobiografie – 2. část.
  • Biały Jaguar (1980, Bílý jaguár), pokračování románů Robinsonův ostrov a Orinoko
  • Indiański Napoleon Gór Skalistych (1982), společně se synem Markem Fiedlerem.
  • Motyle mego życia (1983)
  • Ród Indian Algonkinów (1984), společně se synem Markem Fiedlerem.
  • Zwierzęta mego życia (1985)
  • Kobiety mej młodości (1989, Ženy mého mládí), posmrtně.

Česká vydání editovat

 
Kopie Kolumbovy lodi Santa María v muzeu Arkadyho Fiedlera
  • Ryby zpívají v Ukajali, Mladá fronta, Praha 1957, přeložila Irena Dvořáková, znovu 1960.
  • Kanada voní pryskyřicí, Mladá fronta, Praha 1958, přeložila Irena Dvořáková.
  • Malý Bizon, Mladá fronta, Praha 1959, přeložila Irena Dvořáková.
  • Robinsonův ostrov, Mladá fronta, Praha 1960, přeložila Irena Dvořáková, znovu 1963.
  • Orinoko, Mladá fronta, Praha 1961, přeložila Irena Dvořáková.
  • Divoké banány, Mladá fronta, Praha 1963, přeložila Irena Dvořáková.
  • Guinea – nové dobrodružství, Mladá fronta, Praha 1965, přeložila Irena Dvořáková.
  • Indiáni, bizoni, štiky, aneb, Opět Kanada vonící pryskyřicí, Mladá fronta, Praha 1972, přeložila Irena Dvořáková.
  • Z brazilských pralesů, Orbis, Praha 1974 , přeložila Helena Stachová.
  • Madagaskar, krutý čaroděj, Mladá fronta, Praha 1976, přeložila Irena Dvořáková.
  • Bílý jaguár, Mladá fronta, Praha 1981, přeložila Irena Dvořáková.
  • Můj otec a duby, Mladá fronta, Praha 1982, přeložila Irena Dvořáková, obsahuje i druhou část autobiografie Věk mužný-vítězný.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e Slovník polských spisovatelů, Libri, Praha 2000, str. 144–145.
  2. ↑ a b c d e Slovník autorů literatury pro děti a mládež 1., Libri, Praha 2007, str. 325–326.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arkady_Fiedler&oldid=23290972“