Antonio Gades
Antonio Gades, vlastním jménem Antonio Esteve Ródenas, (14. listopadu 1936, Elda, Alicante – 20. července 2004, Madrid) byl španělský tanečník flamenca, choreograf a herec.
| Antonio Gades | |
|---|---|
 Socha Antonia Gadese v Havaně | |
| Rodné jméno | Antonio Esteve Ródenas |
| Narození | 14. listopadu 1936 Elda, Alicante |
| Úmrtí | 20. července 2004 (ve věku 67 let) Madrid  Španělsko |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Země | Španělsko |
| Národnost | španělská |
| Povolání | tanečník, choreograf, herec |
| Manžel(ka) | Marujita Díaz (1964-1965) Pilar San Clemente (1968-1971) Marisol (1982-1986) Daniela Frey (1988-1993) Eugenia Eiriz (2003-2004) |
| Děti | María Esteve Celia Flores Tamara Esteve |
| Ocenění | Řád José Martího Creu de Sant Jordi |
| Webová stránka | http://www.antoniogades.com |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se 14. července 1936, několik měsíců před vypuknutím Španělská občanské války v chudé rodině katalánského zedníka. Otec, republikán, odešel bojovat do Madridu, kam ho později následovala i rodina. Antonio přerušil v 11 letech školní docházku a nechal se zaměstnat, aby pomohl vylepšit finanční situaci rodiny. Pracoval jako pomocník ve fotografickém studiu i jako poslíček ve vydavatelství madridského deníku ABC a ve volných chvílích se věnoval tanci.
V roce 1949 se zapsal na taneční akademii, kterou ukončil diplomem v roce 1952. Vystupoval v různých varietních pořadech v Teatro Circo Price, kde ho objevila známá španělská tanečnice a choreografka Pilar López Júlvez, pozvala ho k vystupování ve své skupině a dala mu umělecké jméno Antonio Gades. Jako první tanečník vystupoval v její skupině 9 let, v roce 1960 navštívili na společném turné Japonsko. Po celém světě pak představili vystoupení El sombrero de tres picos, El amor brujo a El concierto de Aranjuez. V tomto období vytvořil i své první samostatné dílo Ensueño.
V roce 1962 začalo jeho působení v Itálii. V prosinci téhož roku debutoval jako první tanečník a mistr tanečního souboru v milánské La Scale (Carmen a Čarodějná láska), kde pobýval devět měsíců; účinkoval v různých televizních programech a natáčel film s Vittorio Gassmanem.
Poté, co opustil taneční soubor Pilar López, vybudoval v letech 1963 a 1964 první základy budoucího Ballet de Antonio Gades. Se svým souborem pak sklízel úspěchy v New Yorku, Chicagu i Paříži.
V roce 1978 také spoluzaložil a stal se uměleckým ředitelem španělského Národního baletu (Ballet Nacional de España). V roce 1980 byl Ministerstvem kultury odvolán z místa ředitele. Spolu se členy Balletu, kteří se k němu na důkaz solidarity připojili, vytvořil Grupo Independiente de Artistas dela Danza (GIAD). Skupina debutovala v srpnu 1980 ve španělském městě Pamplona a poté odjela na turné po celé rodné zemi a po Spojených státech.
Zásadním pro něho bylo setkání s kytaristou Paco de Lucíou. Svoji tvorbou se navzájem inspirovali a ovlivňovali.
Spolupracoval úzce s režisérem Carlosem Saurou a také s Cristinou Hoyosovou, známou španělskou tanečnicí flamenca; ztvárnil hlavní mužské role v jeho filmech Bodas de sangre (Krvavá svatba) v roce 1980, Carmen v roce 1983[1] a El amor brujo (Čarodějná láska) v roce 1986. Vytvořil též choreografii k filmovému zpracování opery Georgese Bizeta Carmen, režiséra Francesca Rosiho z roku 1984.
V roce 1987 byl členem poroty na 15. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě.
V roce 1990 cestoval po světě s vystoupením Fuenteovejuna (Ovčí pramen), založeném na stejnojmenné hře Lope de Vegy. V roce 1994 se vrátil ke spolupráci s Carlosem Saurou a podílel se na přípravě jeho filmu Flamenco.
Krátce před smrtí obdržel "Řád José Martího", jeden z nejvyšších vyznamenání Kuby, který mu předal v Havaně kubánský vůdce Fidel Castro.[2]
Zemřel v Madridu 20. července 2004 ve věku 67 let poté, co po dlouhou dobu trpěl rakovinou. Jeho popel byl téhož roku uložen na ústředním hřbitově v Santiago de Cuba. Na náměstí Plaza de la Catedral ve staré Havaně stojí jeho socha, jejímž autorem je sochař José Villa Soberón.
Soukromý život editovat
Zatímco pracovní partnerství s tanečnicí Cristinou Hoyosovou trvalo téměř 20 let, v soukromém životě vystřídal mnoho partnerek. Byl pětkrát ženaty, jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Marujita Díaz (1964 – 1965) nebo herečka a zpěvačka Marisol (1982 – 1986), se kterou měl tři dcery, též herečky a zpěvačky. Další dvě děti měl z předešlého vztahu s tanečnicí Pilar San Clemente.
Politický život editovat
Antonio Gades byl členem Komunistické strany Španělska. Velkou polularitu si získal na Kubě, nejen pro své taneční umění, ale i pro podporu Kubánské revoluce a osobní přátelství s Fidelem Castrem. Fidel Castro, spolu s tanečnicí Alicií Alonsovou mu byli za svědky na kubánské svatbě se zpěvačkou Pepou Flores (Marisol).[3] Splněno bylo i Gadesovo přání, aby místo jeho posledního odpočinku bylo na Kubě.
Dílo editovat
Antonio Gades pomohl popularizovat španělské taneční umění na mezinárodní scéně. Jeho nejvýznamnější díla jsou taneční úpravy děl Prospera Mérimée Carmen a Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba (Bodas de Sangre), stejně jako celovečerní adaptace předlohy Manuela de Fally, balet El Amor Brujo.
Choreografie (výběr) editovat
- 1965 Don Juan
- 1974 Bodas de Sangre (Krvavá svatba)
- 1983 Carmen, film režiséra Francesca Rosiho
- 1989 Fuego
- 1994 Fuenteovejuna
Filmografie (výběr) editovat
Vyznamenání a ocenění editovat
- Creu de Sant Jordi (katalánský Kříž svatého Jiří) – Barcelona, 1999
Řád José Martího – Kuba, 2004 – udělil Fidel Castro[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Carlos Saura - nezkrotná, vášnivá, taneční Carmen [online]. 2012 [cit. 2016-02-02]. Dostupné online.
- ↑ VICENT, Mauricio. Fidel Castro condecora al "compañero Antonio Gades" [online]. elpais.com [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ EAUDE, Michael. Antonio Gades [online]. 2004-7-22 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kisselgoff, Anna (2004-07-22). "Antonio Gades, 67, Artistic Flamenco Dancer". The New York Times. ISSN 0362-4331
Literatura editovat
- MANDELLI, Ermanna Carmen. Antonio Gades. Palermo: L'Epos, 2004. ISBN 88-8302-235-1. (italsky)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Gades na Wikimedia Commons 
Osoba Antonio Gades ve Wikicitátech- Antonio Gades v Internet Movie Database (anglicky)
- Antonio Gades v Česko-Slovenské filmové databázi
