Antonio Conte
Antonio Conte (* 31. července 1969 Lecce) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový záložník. V listopadu 2021 se stal trenérem anglického klubu Tottenham Hotspur FC.[1]
| Antonio Conte | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Antonio Conte (16. června 2015) | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Datum narození | 31. července 1969 (54 let) | ||||||
| Místo narození | Lecce Itálie | ||||||
| Výška | 178 cm | ||||||
| Hmotnost | 87 kg | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||
| Pozice | Fotbalový záložník (1985–2004) Fotbalový trenér (2005–) | ||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
| Trenérská kariéra*** | |||||||
| |||||||
| Národní týmy jako trenér | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k – ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k – *** Trenérské působení aktuální k 27. března 2023 | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Klubová kariéra editovat
Od roku 1982 byl hráčem Lecce. Ve věku 16 let v roce 1986 hrál první utkání za dospělé a to v nejvyšší lize. V Lecce působil do listopadu 1991 a zažil zde sestupy do druhé ligy a také návraty mezi elitu.
Po 9 utkání v sezoně 1991/92 byl prodán za 7 miliard lir do Juventusu. Velice o něj stál tehdejší trenér Giovanni Trapattoni. V sezoně 1992/93 získal první evropský pohár a to pohár UEFA. Hrál tak skvěle že se dostal i do reprezentace. S příchodem nového trenéra Lippiho se stává středovým záložníkem, který dostává na starost černou práci. Získává první titul v lize a také pohár (double). K tomu poté získal ještě superpohár. V poháru UEFA ale prohrál ve finále s Parmou. V následující sezoně 1995/96 nastupuje i s kapitánskou páskou. I když ligu neobhájil, sezona díky vítězství v LM byl úspěšná.
Po odchodu Vialliho se stal kapitánem mužstva natrvalo.[2] Finále LM ještě odehrál třikrát, jenže vždy prohrál (1996/97, 1997/98, 2002/03). Poté ještě slavil čtyři tituly v lize (1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03) a tři vítězství v italském superpoháru (1997, 2002, 2003). I když skončit s fotbalem nemusel, protože Bianconeri stále o něj mělo zájem, rozhodl se v 35 letech skončit a začít trénovat. Za Bianconeri hrál 13 let do roku 2004. Za tuhle dobu odehrál celkem 419 (296 v Serii A) utkání a vstřelil 44 (29 v Serii A) branek a získal celkem 12 trofejí.
Hráčská statistika editovat
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1985/86 | Lecce | Serie A | 2 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 2 | 0 |
| 1986/87 | Serie B | 0 | 0 | IP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 2 | 0 | |
| 1987/88 | Serie B | 3 | 0 | IP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 5 | 0 | |
| 1988/89 | Serie A | 19 | 0 | IP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 21 | 0 | |
| 1989/90 | Serie A | 28 | 1 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 29 | 1 | |
| 1990/91 | Serie A | 28 | 0 | IP | 3 | 0 | - | 0 | 0 | 31 | 0 | |
| 1991 | Serie B | 9 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 9 | 0 | |
| 1991/92 | Juventus | Serie A | 14 | 0 | IP | 6 | 0 | - | 0 | 0 | 20 | 0 |
| 1992/93 | Serie A | 31 | 2 | IP | 6 | 0 | UEFA | 10 | 1 | 47 | 3 | |
| 1993/94 | Serie A | 32 | 4 | IP | 1 | 0 | UEFA | 8 | 0 | 41 | 4 | |
| 1994/95 | Serie A | 23 | 1 | IP | 4 | 0 | UEFA | 5 | 2 | 32 | 3 | |
| 1995/96 | Serie A | 29 | 5 | IP+IS | 2+1 | 0 | LM | 9 | 2 | 41 | 7 | |
| 1996/97 | Serie A | 6 | 0 | IP | 1 | 1 | LM+ES+IP | 3+0+0 | 0 | 10 | 1 | |
| 1997/98 | Serie A | 28 | 4 | IP+IS | 6+1 | 1+1 | LM | 9 | 0 | 44 | 6 | |
| 1998/99 | Serie A | 29+1[3] | 4 | IP+IS | 2+0 | 0 | LM | 6 | 3 | 38 | 7 | |
| 1999/00 | Serie A | 28 | 4 | IP | 2 | 1 | Int.+UEFA | 4+4 | 1+1 | 38 | 7 | |
| 2000/01 | Serie A | 21 | 2 | IP | 2 | 1 | LM | 5 | 0 | 28 | 3 | |
| 2001/02 | Serie A | 20 | 1 | IP | 5 | 0 | LM | 4 | 0 | 29 | 1 | |
| 2002/03 | Serie A | 18 | 1 | IP+IS | 2+0 | 0 | LM | 7 | 0 | 27 | 1 | |
| 2003/04 | Serie A | 16 | 1 | IP+IS | 4+0 | 0 | LM | 4 | 0 | 24 | 1 | |
| Celkově | 296 | 29 | - | 45 | 5 | - | 78 | 10 | 419 | 44 | ||
Reprezentační kariéra editovat
Za reprezentaci odehrál 20 utkání a vstřelil 2 branky. První utkání odehrál ve věku 24 let 27. května 1994 proti Finsku (2:0).[4] Dostal se do nominace na MS 1994 konané ve Spojených státech. Odehrál dva zápasy a s týmem se dostal do finále, kde podlehli Brazílii až na penalty.[5] První branku vstřelil do Dánské brány (2:1) 27. března 1999.[6] Další turnaj pro něj bylo ME 2000. Odehrál tři zápasy a vstřelil i branku. Znovu získává stříbrnou medaili po porážce z Francii (1:2) které skončilo díky vstřelení zlatého gólu.[7] Poté se již v národním týmu neukázal.
Statistika na velkých turnajích editovat
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
| Itálie
|
MS 1994 
|
Čtvrtfinále | 9. 7. |  Španělsko |
66 | 0 | 2:1[8] |
| Semifinále | 13. 7. |  Bulharsko |
34 | 0 | 2:1[9] | ||
| ME 2000
|
1 zápas ve skupině | 11. 6. |  Turecko |
90 | 1 | 2:1[10] | |
| 2 zápas ve skupině | 14. 6. |  Belgie |
90 | 0 | 2:0[11] | ||
| Čtvrtfinále | 24. 6. |  Rumunsko |
56 | 0 | 2:0[12] | ||
Hráčské úspěchy editovat
Klubové editovat
- 5× vítěz italské ligy (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)
- 1× vítěz italského poháru (1994/95)
- 4× vítěz italského superpoháru (1996, 1997, 2002, 2003)
- 1x vítěz Ligy mistrů (1995/96)
- 1x vítěz Poháru UEFA (1992/93)
- 1x vítěz Poháru Intertoto (1999)
Reprezentační editovat
- 1× na MS (1994 – stříbro)
- 1× na ME (2000 – stříbro)
Trenérská kariéra editovat
Arezzo editovat
Po ukončení hráčské kariéry pracoval Conte jako asistent trenéra pro Sienu po boku Luigi De Cania v sezoně 2005/06. V červenci 2006 byl jmenován trenérem Arezza v Serii B, ale po sérii neuspokojivých výsledků byl 31. října 2006 vyhozen. Dne 13. března 2007 byl znovu povolán na koučování Arezza, ale nepřišlo žádné výrazné zlepšení. Později vedl tým k pěti po sobě jdoucím vítězství v řadě, ale nic z jeho práce nezabránilo sestupu Arezza do Serie C1.
Dále koučoval v Bari, Atalantě a Sieně.
Juventus editovat
Dne 22. května 2011 Giuseppe Marotta jmenoval Conteho jejich novým trenérem. Nahradil Luigiho Delneriho poté, co Luigi ukončil sezonu s Juventusem na 7. místě v tabulce. Očekávalo se, že Conte přivede Juventus k jejich návratu na špičku italské a evropské fotbalové scény. Očekávání bylo splněno hned v následující sezóně, kdy Conte usedl s Juventusem na italský trůn, a navíc s ním za celou sezónu neprohrál jediný ligový zápas. V tomto trendu pokračoval i následující sezóny. V červenci 2014 se rozhodl klub po třech vyhraných titulech v řadě opustit, a to údajně kvůli přestupové politice vedení Juventusu. Na jeho místě ho nahradil Massimiliano Allegri.[13]
Italská fotbalová reprezentace editovat
V srpnu 2014 se stal trenérem italské fotbalové reprezentace, kde vystřídal krajana Cesare Prandelliho, který na funkci rezignoval po neúspěšném Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[14]
Chelsea FC editovat
Dne 4. dubna 2016 londýnský klub Chelsea FC oznámil, že se Antonio Conte stane trenérem prvního týmu od sezóny 2016/17. Ke klubu, se kterým podepsal tříletý kontrakt, se připojil hned po skončení letního Mistrovství Evropy ve fotbale 2016.[15] V první sezóně na lavičce Chelsea senzačně vyhrál s týmem ligový titul. K jeho úspěchu vedla změna rozestavení po prohře s Arsenal FC (0:3) na 3-4-3. Po této změně vyhrála Chelsea 13 zápasů v řadě a její bodový náskok do konce sezony žádný tým nedohnal. Sezona 2017/2018 nezačala pro Chelsea pod vedením trenéra Antonia Conteho nejlépe, kdy nejprve prohrála nad Arsenalem ve finále Community Shield a následně v prvním mistrovském utkání utrpěla porážku na domácí půdě proti týmu Burnley 3:2. Poté se výkony Chelsea zvedly, avšak na trenéra Conteho je ze strany medií neustále vyvíjen obrovský tlak. Může za to především historie klubu, kde vedení klubu nemělo s trenéry po drobných neúspěších trpělivost. Conte však odvedl s týmem skvělou práci a jeho svěřenci bojovali o umístění v Top 4, která zaručuje kvalifikaci do Ligy Mistrů v dalším ročníku.
Inter Milán editovat
Conte zamířil zpět do Itálie, aby v létě 2019 převzal trénování milánského Interu. Podepsal smlouvu na tři roky. Conte posílil tým o fotbalisty jako jsou Nicolò Barella, Valentino Lazaro, Stefano Sensi, dorazil také zkušený stoper Diego Godín. Za 80 milionů eur přišel z Manchesteru United útočník Romelu Lukaku a ze stejného týmu také další útočník Alexis Sánchez, ten však na hostování.[16] Do jeho plánů naopak nesedla dvojice Mauro Icardi a Radja Nainggolan, kteří posléze klub opustili. Před začátkem sezóny přešel na rozestavení 3-5-2 a úvodní šestici utkání v Serii A vyhrál.[16] To vůbec první, srpnové, dopadlo domácí výhrou 4:0 nad Lecce. Jeden gól vsítil Lukaku, který brzy utvořil nebezpečný tandem s Argentincem Lautarem Martínezem.[17]
Naopak úvodní utkání Ligy mistrů Inter zaváhal a doma se Slavií Praha jen remizoval 1:1, kdy až v nastaveném čase zachránil bod Barella.[18] Ve čtvrtém utkání na půdě Dortmundu vedli Conteho svěřenci 2:0 díky gólům Lautara Martíneze a Matíase Vecina, ale německé mužstvo otočilo na konečných 3:2.[19] V těžké skupině nakonec Inter v konkurenci Barcelony a Borussie Dortmund do osmifinále nepostoupil a obsadil třetí místo před Slavií zaručující alespoň jarní start v Evropské lize.[20]
V únoru nového roku se Inter Milán ligově střetl s AC Milán, městským rivalem. Ač se soupeř dostal do dvougólového vedení, během druhého poločasu se Nerazzurri vzmužili a vyhráli 4:2.[21]
Trenérská statistika editovat
Klubová editovat
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | ||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Umístění | Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Úspěch | Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Úspěch | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | ||
| 2006/07 | Arezzo | Serie B | 24 | 8 | 8 | 8 | 20. místo (sestup) | IP | 3 | 1 | 2 | 0 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 27 | 9 | 10 | 8 |
| 2008 | Bari | Serie B | 23 | 9 | 6 | 8 | 11. místo | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 23 | 9 | 6 | 8 |
| 2008/09 | Serie B | 42 | 22 | 14 | 6 | 1. místo (postup) | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 44 | 23 | 14 | 7 | |
| 2009/10 | Atalanta | Serie A | 13 | 3 | 4 | 6 | propuštěn v led. | IP | 1 | 0 | 0 | 1 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 14 | 3 | 4 | 7 |
| 2010/11 | Siena | Serie B | 42 | 21 | 14 | 7 | 2. místo (postup) | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 44 | 22 | 14 | 8 |
| 2011/12 | Juventus | Serie A | 38 | 23 | 15 | 0 |  |
IP | 5 | 3 | 1 | 1 | |
- | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 43 | 26 | 16 | 1 |
| 2012/13 | Serie A | 38 | 27 | 6 | 5 | |
IP+IS | 4+1 | 3+1 | 1 | 1 |  |
LM | 10 | 5 | 3 | 2 | - | 53 | 35 | 10 | 8 | |
| 2013/14 | Serie A | 38 | 33 | 3 | 2 | |
IP+IS | 2+1 | 1+1 | 0 | 1 | |
LM+EL | 6+8 | 1+5 | 3+2 | 2+1 | Semifinále | 55 | 41 | 8 | 6 | |
| 2016/17 | Chelsea | Premier League | 38 | 30 | 3 | 5 |  |
AP+ALP | 6+3 | 5+2 | 0 | 1+1 | |
- | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 47 | 37 | 3 | 7 |
| 2017/18 | Premier League | 38 | 21 | 7 | 10 | 5. místo | AP+ALP+AS | 7+5+1 | 5+3 | 2+1+1 | 0+1 |  |
LM | 8 | 3 | 3 | 2 | - | 59 | 32 | 14 | 13 | |
| 2019/20 | Inter | Serie A | 38 | 24 | 10 | 4 | |
IP | 4 | 2 | 1 | 1 | Semifinále | LM+EL | 6+6 | 2+5 | 1+0 | 3+1 | |
54 | 33 | 12 | 9 |
| 2020/21 | Serie A | 38 | 28 | 7 | 3 | |
IP | 4 | 2 | 1 | 1 | Semifinále | LM | 6 | 1 | 3 | 2 | - | 48 | 31 | 11 | 6 | |
| Celkově | 410 | 249 | 97 | 64 | - | - | 51 | 30 | 10 | 11 | - | - | 50 | 22 | 15 | 13 | - | 511 | 301 | 122 | 88 | ||
Reprezentační editovat
| Rok | Národní tým | Soutěž | Umístění | Statistika | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | ||||||
| 2014–2015 | Itálie | Kvalifikace ME 2016 | 1. místo ve skupině | 10 | 7 | 3 | 0 | ||
| 2016 | ME 2016 | Čtvrtfinále | 5 | 3 | 1 | 1 | |||
| 2014–2016 | Přátelské utkání | - | 10 | 4 | 3 | 3 | |||
| Celkem | 25 | 14 | 7 | 4 | |||||
Trenérské úspěchy editovat
Klubové editovat
- 4× vítěz italské ligy (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2020/21)
- 1× vítěz anglické ligy (2016/17)
- 1× vítěz anglického poháru (2016/17)
- 2× vítěz italského superpoháru (2012, 2013)
- 1× vítěz 2. italské ligy (2008/09)
Reprezentační editovat
Individuální editovat
- 3x nejlepší trenér roku v Itálii (2012, 2013, 2014)
- 1x Globe Soccer Awards (2013)
- 1x nejlepší trenér v Anglii (2016/17)
Vyznamenání editovat
Řád zásluh o Italskou republiku (12. července 2000) z podnětu Prezidenta Itálie[22]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Conte na italské Wikipedii.
- ↑ Tottenham má nového manažera, do funkce jmenoval Conteho. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ ' IL FUTURO E' GIA' DI VIERI' - la Repubblica.it. Archivio - la Repubblica.it [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ play off
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371560
- ↑ Mistrovství světa 1994 - reportáž a statistiky zápasu Brazílie - Itálie. www.eurofotbal.cz [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2379759
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935961
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936187
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936191
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935934
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935941
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935958
- ↑ Rozčílený Conte práskl v Juventusu dveřmi. Přichází Allegri. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-07-16 [cit. 2014-07-16]. Dostupné online.
- ↑ Antonio Conte sa stal novým trénerom reprezentácie Talianska. sportnet.sme.sk [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ ALEX, Aleš Kafka aka. Conte novým manažerem Chelsea. chelsea-fc.cz [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b MACKENZIE, Alasdair. How Antonio Conte has transformed Inter Milan into Serie A table toppers. inews.co.uk [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Inter Milan 4-0 Lecce. BBC [online]. 2019-08-26 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nesnáším styl fotbalu, který jsme proti Slavii hráli, bědoval Conte. Škriniar nechápal výkon. Česká televize [online]. 2019-09-18 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Borussia vstala z mrtvých. Hakimiho dva góly srazily Inter na kolena. Eurofotbal.cz [online]. 2019-11-05 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Inter lituje promarněné šance. Zasloužili jsme si víc, řekl kouč Conte. iDNES.cz [online]. 2019-12-11 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Inter - AC Milán 4:2 Inter otočil milánské derby s AC a vede italskou ligu. Sport.cz [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Conte na Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarktu
- Profil trenéra na Transfermarktu
Související články editovat
| Trenér italské fotbalové reprezentace | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Cesare Prandelli |
2014–2016 Antonio Conte |
Nástupce: Gian Piero Ventura |
