Antonín Martin Brousil
Antonín Martin Brousil (15. května 1907 Dolní Ostrovec – 23. června 1986 Praha) byl český divadelní a filmový teoretik, kritik, historik a profesor AMU.
| Antonín Martin Brousil | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 15. května 1907 nebo 25. května 1907 Dolní Ostrovec  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. června 1986 (ve věku 79 let) Praha  Československo |
| Povolání | pedagog, spisovatel, učitel, historik a kritik |
| Ocenění | Řád republiky _-_stu%C5%BEka.gif){kind=small} (1982)
Řád práce .png){kind=small} (1958, 1977) |
| Politická strana | Komunistická strana Československa |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Studoval mezi lety 1928–1932 FF UK, již v 30. letech se vyprofiloval jako kritik a teoretik. Po válce pomáhal založit AMU, respektive FAMU, kde byl v letech 1949–1970 rektorem. Zastupoval také československou kinematografii na mezinárodních soutěžích, festivalech a kongresech, zastupoval FAMU na Mezinárodním výboru filmových a televizních škol (CILECT).
Vystupoval v 50. letech jako přední ideolog socialistického realismu v českém filmu, nicméně jako rektor AMU[kdo?] představoval i zahraniční nesocialistické tvůrce. Vedle sovětského filmu se zaměřoval i na italský, francouzský, španělský a mexický film a také na rozvojové kinematografie.
Život editovat
A. M. Brousil se narodil roku 1907 v Dolním Ostrovci (dnes je ves součást Ostrovce) u Písku, kde se posléze angažoval v místní ochotnickém životě, kde po několika rolích, také režíroval hry Maryša, Jan Výrava a Červen.[1] Na konci 20. let začal studovat na Univerzitě Karlově a začal se z praktické tvorby orientovat na teoretickou a zároveň se více zaměřoval i na profesionální divadlo, ale i film. Publikoval například ve významných agrárních časopisech Venkov a Brázda, v revue Divadlo a dalších. Ve vyhrocené atmosféře druhé republiky, která se dotkla i kulturního života našel souznění s oficiálním radikálně českým proudem. V roce 1938 se stal předsedou divadelní sekce v Národní kulturní radě[2] a předsedou Sdružení filmových novinářů. Po vzniku protektorátu se musel poněkud stáhnout do pozadí, ale navštěvoval např. Jiráskův Hronov, který se mu podařilo pozvednout.
Po konci války se znovu naplno projevila jeho činorodost, která spolu s veskrze pozitivním přístupem k novému vývoji v kultuře, který udávala komunistická strana, umožnila Brousilovi značný vliv. Znovu se dostal do čela obnoveného Klubu filmových novinářů. Stál u zrodu Vesnického divadla, zasloužil se o vznik Akademie múzických umění v letech 1945–1946, kde byl také spolu s fotografem Karlem Plickou a odborníkem na fotografickou techniku Jaroslavem Boučkem jmenován jedním z prvních profesorů. Na FAMU vedl katedru scenáristiky a dramaturgie a od roku 1949 po Jiřím Frejkovi vedl jako rektor celou AMU, a to až do roku 1970. V důležité filmové události Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary často předsedal hlavní porotě a mezinárodní porotě, pořádal odborné programy, jako Volná tribuna o problémech současné kinematografie. V letech 1960–1966 pořádal Sympozia mladých kinematografií Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Zemřel náhle v roce 1986, nedlouho před konáním jubilejního 25. ročníku MFF Karlovy Vary, na který se ještě připravoval.
Byl tajným spolupracovníkem StB s krycími jmény Kant a Antonín, registrační číslo 5048.[3]
Ocenění editovat
Byl dvojnásobným držitelem Řádu práce (1958, 1977) a v roce 1982 byl vyznamenán Řádem republiky. Na 11. ročníku Moskevského mezinárodního filmového festivalu roku 1979 při oslavách 60 let sovětské kinematografie (Leninova dekretu o filmu) bylo uděleno dvanáct zvláštních ocenění světovým osobnostem filmu a Brousil byl mezi nimi. Dostalo se mu veskrze čestného označení „diplomat československého filmu“ díky své popularizační činnosti pro film, kvůli které cestoval do mnoha zemí. Byl také od roku 1977 čestným předsedou Mezinárodního výboru pro šíření umění a písemnictví filmem (CIDALC), který sídlil v Paříži.[4]
Dílo editovat
- Česká hudba v českém filmu, 1940
- Film a národnost, 1940
- Listy ochotníkům, 1942
- Problematika námětu ve filmu, 1942
- Literatura a film, 1947
- O kosmopolotismu a nacionalismu v čs. filmu, 1952
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=1949
- ↑ GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. S. 185.
- ↑ http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-evidencni-zaznamy
- ↑ KLIMENT, Jan. Za soudruhem A. M. Brousilem. Rudé právo. Červen 1986, roč. 66, čís. 147, s. 6. Dostupné online.
Literatura editovat
- BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945. Praha: Orbis, 1966, str. 140, 212
- HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 156, 161
- KLIMENT, Jan. Za soudruhem A. M. Brousilem. Rudé právo. Červen 1986, roč. 66, čís. 147, s. 6. Dostupné online.
- KONEČNÁ, Hana a kol. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983, str. 220, 227, 256
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 75.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 143.
- VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 220, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 203.
- Zemřel A. M. Brousil. Zpravodaj československého filmu. 1986, roč. 12, čís. 24, s. 15–16. ISSN 0862-4712.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Martin Brousil na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Martin Brousil
- Antonín Martin Brousil v Česko-Slovenské filmové databázi
- Antonín Martin Brousil v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (Libri 1998, ISBN 80-85983-65-6)
- Antonín Martin Brousil v Databázi knih
