Wikipedie

Anolis šedý

druh plaza

Anolis šedý (Anolis sagrei), známý také jako anolis bahamský nebo anolis de la Sagra,[1] je ještěrka původem z Kuby a Baham. Byl široce introdukován na další místa, tím že byl prodáván jako domácí zvíře a nyní jej lze nalézt na Floridě, v Georgii, Texasu, Louisianě, Mississippi, Alabamě, Havaji a v Jižní Kalifornii.[2][3][4] Byl také dovezen na další karibské ostrovy a na Tchaj-wan v Asii.

Jak číst taxoboxAnolis šedý
alternativní popis obrázku chybí
Samec ukazující lalok
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
PodtřídaLepidosauria
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďleguánovití (Iguanidae)
RodAnolis
Binomické jméno
Anolis sagrei
André Marie Constant Duméril and Bibron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento druh je vysoce invazní.[5] V místech své introdukce dosahuje výjimečně vysokých populačních hustot, je schopen obsadit nová teritoria velmi rychle a konkurovat i konzumovat mnoho původních druhů ještěrek.[6][7][8] Zavlečení anolise šedého do Spojených států na počátku sedmdesátých let 20. století [9] změnilo chování a spustilo negativní vliv na populace původního anolise rudokrkého (Anolis carolinensis, známý také jako anolis zelený), kterého vytlačil do vrcholků stromů.

Nomenklatura editovat

Anolis šedý patří do čeledi leguánovití (Iguanidae) a rodu Anolis. Tento druh zahrnuje následujících 6 poddruhů [10]:

  • N. s. Ordinatus
  • N. sagre
  • N. s. Mayensis
  • N. s. Greyi
  • N. s. Luteosignifer
  • N. s. Nelsoni

Druh popsal v roce 1837 francouzský zoolog profesor anatomie André Marie Constant Duméril a francouzský zoolog a herpetolog Gabriel Bibron jako Anolis sagrei.

Výskyt editovat

Původně se anolis šedý vyskytoval pouze na Kubě a na Bahamských ostrovech, ale nyní se nachází na Haiti a hlavně na Floridě, kde byl široce rozšířen.

Popis editovat

 
Samec ukazující svůj lalok

Anolis šedý je normálně světle hnědé barvy s tmavšími hnědými nebo černými značkami na zádech a několika světlými čarami na bocích. Podobně jako u jiných anolisů dokáže měnit barvu, v tomto případě tmavě hnědou do černé. Jeho lalok je zbarven od žluté do oranžovo-červené. Samci anolise šedého mohou dorůstat velikosti samců anolise rudokrkého, kolem 17,8–20,3 cm (7,0–8,0 in) délky, u některých jedinců až 22,9 cm (9,0 in). Velikost samice je také podobná velikosti anolise rudokrkého: 7,6–15 cm (3,0–5,9 in). Hlava samce anolise šedého je menší než u anolise rudokrkého. Ocas anolise šedého má také hřeben, který se táhne až za jeho hlavu, zatímco u anolise rudokrkého chybí.

Chování editovat

Potrava editovat

Anolis šedý se živí malými členovci, např. šváby, můrami, mravenci, kobylkami, cvrčky, moučnými červy, pavouky a larvami zavíječe voskového. Může se živit také jinými ještěrkami, jako scinky, anolisy rudokrkými, vajíčky ještěrek, svými vlastními svlečkami a odloučenými ocasy. Pokud jsou v blízkosti vody, živí se vodními členovci či malými rybami - téměř vším, co se vejde do jejich tlamy.

Svlékání editovat

 
Hlava Samice

Anolis šedý svléká kůži po malých kusech, na rozdíl od některých jiných plazů, kteří svlékají kůži v jednom velkém kuse. Anolisové svlečenou kůži konzumují, aby si doplnili zásobu vápníku.[11] V zajetí se může při nízké vlhkosti svlékaná kůže přilepit na anolise. Nesvlečená vrstva kůže se může hromadit kolem očí, znemožnit mu příjem potravy a může vést ke hladovění. Tomu lze zabránit udržováním vysoké vlhkosti.

 
Samice; Florida
 
Mládě z ostrova Grand Cayman

Predace editovat

Anolis šedý může jako obranný mechanismus odloučit většinu svého ocasu, když je pronásledován nebo chycen. Část, která se odlomí, se dále pohybuje, možná aby odvedla pozornost a umožnila ještěrce uniknout. Ztracený ocas později částečně dorůstá.[12] V případě vyrušení kouše, močí nebo defekuje. Mezi jeho predátory patří krysy, hadi, ptáci a mnoho větších zvířat, např. kočky.

Nedávno publikovaná práce na experimentálně zavlečených populacích na Bahamách ukázala, že velikost těla u anolise šedého nemusí být ovlivněna predací, jak se dříve myslelo.[13]

Komunikace editovat

Anolisové používají vizuální znaky jako svůj primární způsob komunikace.[14] Poslední důkazy však naznačují, že samci jsou schopni vnímat i chemické stopy, které zanechávají samice.[15]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brown anole na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Common Name: Anole - Bahaman [online]. The Central Pets Educational Foundation [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21. 
  2. ↑ Gary Nafis. Non-Native Reptiles and Amphibians Established In California [online]. CaliforniaHerps.com, 2013 [cit. 2013-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-06. 
  3. ↑ Glorioso, Brad Michael. Amphibians and Reptiles of Louisiana [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ Glover, Joel D. Brown Anole [online]. Outdoor Alabama [cit. 2018-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-25. 
  5. ↑ KOLBE, J.J.; GLOR, R.E.; SCHETTINO, L.R.; LARA, A.C.; LARSON, A.; LOSOS, J.B. 'Genetic variation increases during biological invasion by a Cuban lizard. Nature. 2004, s. 177–181. DOI 10.1038/nature02807. 
  6. ↑ LOSOS, J.B.; MARKS, J.C.; SCHOENER, T. W. Habitat use and ecological interactions of an introduced and a native species of Anolis lizard on Grand Cayman, with a review of the outcomes of anole introductions. Oecologia. 1993, s. 525–532. DOI 10.1007/bf00317437. 
  7. ↑ Campbell, T.S. (2000). Analysis of the effects of an exotic lizard (Anolis sagrei) on a native lizard (Anolis carolinensis) in Florida, using islands as experimental units. PhD Thesis, Univ. of Tennessee.
  8. ↑ GERBER, G.P.; ECHTERNACHT, A.C. Evidence for asymmetrical intraguild predation between native and introduced Anolis lizards. Oecologia. 2000, s. 599–607. DOI 10.1007/s004420000414. 
  9. ↑ Choosing a Brown Anole - PetPlace. PetPlace. 2014-12-31. Dostupné online [cit. 2018-06-27]. (anglicky) 
  10. ↑ Catalogue of Life - 2011 Annual Checklist :: Search all names. www.catalogueoflife.org [online]. [cit. 2018-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Brown Anole [online]. Animal Spot [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Casanova, L. (2004). Norops sagrei (On-line), Animal Diversity Web. Accessed July 31, 2008
  13. ↑ CALSBEEK, R.; COX, R.M. Experimentally assessing the relative importance of predation and competition as agents of selection. Nature. 2010, s. 613–616. DOI 10.1038/nature09020. PMID 20453837. 
  14. ↑ Losos J.B. 2009. Lizards in an Evolutionary Tree: Ecology and Adaptive Radiation of Anoles. University of California Press, Berkeley.
  15. ↑ BAECKENS, Simon. Intersexual chemo-sensation in a "visually-oriented" lizard, Anolis sagrei. PeerJ. March 29, 2016, s. e1874. Dostupné online. DOI 10.7717/peerj.1874. PMID 27069809. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anolis_šedý&oldid=21718630“