Anatole Mallet

švýcarský inženýr a konstruktér parních lokomotiv

Jules T. Anatole Mallet (23. května 1837, Carouge10. října 1919, Paříž) byl švýcarský inženýr a svého času úspěšný konstruktér parních lokomotiv. Po něm pojmenovaný typ konstrukce členěného pojezdu byl i základem největších lokomotiv, které byly kdy postaveny.

Anatole Mallet
Anatole Mallet (1906)
Anatole Mallet (1906)
Narození23. května 1837
Carouge
Úmrtí10. října 1919 (ve věku 82 let)
Paříž
Alma materÉcole Centrale Paris
Povoláníinženýr a železniční inženýr
OceněníFourneyronova cena (1878)
důstojník Řádu čestné legie (1904)
medaile Elliotta Cressona (1908)
Nábož. vyznáníkřesťan
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mallet vystudoval pařížskou „École Centrale des Arts et Manufactures“. Poté pracoval jako konstruktér přístavních zařízení, mimo jiné i pro Suezský kanál.

V roce 1867 se začal zabývat parním strojem a objevil myšlenku sdruženého parního stroje. Zkusil tento stroj uplatnit na parní lokomotivě a na toto uplatnění obdržel v roce 1874 patent. Vzápětí si nechal patentovat i rozjížděcí zařízení, které umožňuje vpuštění čerstvé páry do nízkotlakého válce a umožňuje tak rozjezd lokomotivy i v případě, že se vysokotlaký píst nachází v krajním bodě.

Pozornost vzbudil Mallet v roce 1876, kdy byly nasazeny do provozu na dráze BayonneBiarritz dvě dvouválcové tendrové lokomotivy přestavěné podle jeho návrhu na sdružené.[1] Lokomotivy fungovaly, avšak při vyšších rychlostech vykazovaly neklidný chod – to bylo způsobeno nerovnoměrným rozdělením výkonu mezi oběma válci. Stejné uspořádání měly lokomotivy ČSD ř. 422.0.[2] Malletovi se však nepodařilo přimět železniční společnosti k zavedení sdružených strojů. Také pozdější konstrukce s děleným pojezdem a dvěma páry válců připadaly většině společností příliš komplikované. Pozdější zavedení přehřívačů se ukázalo jako schůdnější cesta ke zvýšení účinnosti.

Konstrukce lokomotiv editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Lokomotivy Mallet.
 
severoamerická lokomotiva USRA 2-8-8-2 s Malletovým pojezdem

Tehdejší lokomotivy s děleným pojezdem typů Farlie a Meyer trpěly zejména nedostatečným utěsněním pohyblivých přívodů páry do parních strojů na podvozcích. Mallet tuto nevýhodu částečně zmírnil tím, že vysokotlaký parní stroj s dvojkolími zabudoval do rámu lokomotivy a jen nízkotlaké válce nechal v samostatném podvozku. V roce 1884 získal na toto uspořádání patent a o čtyři roky později – v roce 1888 dokončili v Belgii u firmy Decauville první lokomotivu tohoto uspořádání. Jednalo se o úzkorozchodnou lokomotivu s rozchodem 600 mm. Veřejnosti byla představena na výstavě v Paříži v roce 1889.[3]

V roce 1911[zdroj?] bylo v provozu přes 500 maletek. Časem bylo u některých lokomotiv opuštěno od principu sdruženého stroje a zůstal zachován pouze dělený pojezd. I tyto lokomotivy bývají obvykle nazývány malletky. Jednalo se o největší parní lokomotivy na světě. V této době se Anatole Mallet již tohoto vývoje nezúčastnil. V roce 1888 vyvinul originální lokomotivu pro irskou jednokolejnicovou dráhu Listowel–Ballybunion.[4]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anatole Mallet na německé Wikipedii.

  1. Stránky o historii železnic (anglicky). www.gwrarchive.org [online]. [cit. 2010-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-28. 
  2. Bek J., Kvarda K.: Atlas lokomotiv I., NADAS, Praha 1970
  3. DURRANT, A. E. The Mallet Locomotive. Newton Abbot: David & Charles, 1974. ISBN 0-7153-5904-5. 
  4. Stránky o monorailu v Listowelu (anglicky)

Externí odkazy editovat