Amfibol, resp. amfiboly, je významná skupina minerálů, které jsou významnými horninotvornými minerály. Krystalizují v jednoklonné (klinoamfiboly) a kosočtverečné (ortoamfiboly) soustavě, což odpovídá i vzhledu minerálů, který je sloupcovitý, jemně sloupečkovitý, jehlicovitý až vláknitý. Jedná se o složité křemičitany tvořené především Ca, K, Fe, Mg, Al.

Amfibol
Vzácně se vyskytující fluororichterit ze skupiny amfibolů (Highlands East, Haliburton County, Ontario, Kanada)
Vzácně se vyskytující fluororichterit ze skupiny amfibolů (Highlands East, Haliburton County, Ontario, Kanada)
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecCa2 (Mg,Fe)4Al(Si7Al)O22(OH,F)2
Identifikace
Barvatmavozelený až černozelený, černohnědý až černý
Vzhled krystalusloupcovité krystaly, zrna, kusový
Soustavajednoklonná a kosočtverečná
Tvrdost5–6
Leskskelný
Štěpnostdokonalá
Index lomukolísá podle chemického složení: 1,59 až po 1,74
Vrypbílý
Hustota3,06–3,60 g ⋅ cm−3
RozpustnostNerozpustný (??)
Ostatnídůležitý horninotvorný minerál
Mikrofotografie automorfně omezeného zrno amfibolu, obklopeného zrny biotitu (hnědá zrna převážně v pravé části), do kterého prorůstá omezené zrno apatitu

Minerály skupiny amfibolů editovat

V přehledu jsou uvedeny některé nejběžnější amfiboly:

Vznik editovat

Vznikají z bazických magmat chudých na křemík (gabro, čedič), přeměnou z jiných křemičitanů. Jsou jen velmi těžce tavitelné a nerozpustitelné. Amfiboly netvoří srostlice. Jsou hlavní složkou horniny amfibolitu. Často se vyskytují v granitech, syenitech, gabrech, camptonitech, trachytech, leucitických bazanitech, pikritech, těšínitech a bazaltech.

Vlastnosti editovat

Amfiboly mají dokonalou štěpnost podle (Millerovy indexy) {110} kosočtverečného hranolu a na těchto plochách mají i výrazný skelný lesk. Mají 2 směry štěpnosti, které spolu svírají úhel 124°. Tvoří krátce až dlouze sloupcovité krystaly, které jsou často zdvojčatělé podle (Millerovy indexy) (100). Občas se můžeme setkat s amfiboly, které jsou natavené magmatickou korozí. Minerály mají relativně vysokou hustotu.

Optické vlastnosti

Hlavním poznávacím znakem pro amfiboly jsou kosočtverečnéšestiúhelníkové tvary příčných řezů a zejména úhel blízký 120° mezi oběma systémy dokonalé štěpnosti (110). V těchto řezech je možné pozorovat symetrické zhášení vůči štěpnosti. Podélné řezy mají dobře viditelné štěpné trhlinky paralelní s vertikálou, zhášejí buď přímo (rombické amfiboly) a nebo šikmo (běžné řezy monoklinických amfibolů). Jejich chemické složení přímo ovlivňuje jejich barvu a i pleochroické barvy, mezi dalšími ovlivněn je i index lomu, který se pohybuje v rozmezí mezi 1,59 až po 1,74. Dvojlom pak mezi 0,003 až 0,072.

Využití editovat

Minerály nemají praktické využití. V minulosti byly v technické praxi používány jejich jemně jehlicovité až vláknité agregáty tzv. azbesty, jejichž uvádění na trh je v současnosti nejen českými zákony zakázáno (zákon o chemických látkách). Ruský azbest obsahuje výrazně méně amfibolů než kanadský azbest.[1]

Výskyt editovat

Reference editovat

  1. CAREL, R.; OLSSON, A. C; ZARIDZE, D.; SZESZENIA-DABROWSKA, N.; RUDNAI, P.; LISSOWSKA, J.; FABIANOVA, E. Occupational exposure to asbestos and man-made vitreous fibres and risk of lung cancer: a multicentre case-control study in Europe. S. 502–508. Occupational and Environmental Medicine [online]. 2007-08-01. Roč. 64, čís. 8, s. 502–508. Dostupné online. DOI 10.1136/oem.2006.027748. PMID 17053017. (anglicky) 

Externí odkazy editovat