Wikipedie

Alois Bohdan Brixius

český cestovatel, novinář, orientalista a spisovatel

Alois Bohdan Brixius, po přestupu k islámu Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius (30. září 1903, Wocheiner Feistritz – 19. února 1959, Praha), byl český cestovatel, orientalista, novinář a autor cestopisných knih. Konvertoval k islámu a byl jeho čelným představitelem v Československu; za svou činnost v době nacistické okupace byl po válce odsouzen k osmi letům vězení.

Alois Bohdan Brixius
Hadži M. A. Brikcius (asi 1943)
Hadži M. A. Brikcius (asi 1943)
Narození30. září 1903
Wocheiner Feistritz
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. února 1959 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníobjevitel, novinář, spisovatel, úředník, cestovatel a publicista
Nábož. vyznáníislám
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí a cesty editovat

Narodil se v rodině praktického lékaře v dnešní slovinské obci Bohinjska Bistrica, která v té době byla součástí Rakousko-Uherska a nazývala se Wocheiner Feistritz. Po maturitě studoval v Paříži, vysokoškolská studia však nedokončil.

Ve dvacátých letech 20. století intenzivně cestoval. Jazykově byl pro cestování velmi dobře vybaven, ovládal arabštinu, turečtinu a amharštinu. Jeho zájem, pro který opustil civilní povolání úředníka a advokáta, ovlivnil orientalista a arabista Alois Musil (1868–1944). Brikcius podnikl čtyři cesty po Evropě, za řecko-turecké války (1919–1922) byl v Turecku, v roce 1924 v Sýrii. Mezi další státy a území, které navštívil, patří v Palestina, britský protektorát Aden, Libanon, Irák, britská Indie, historická oblast Balúčistán, Jemen, Saúdská Arábie, Zajordání. V Africe poznal Egypt a Habeš, Džibuti a Somálsko.[1] Ze svých cest přispíval do českých periodik, zejména do geografického týdeníku Širým světem Stanislava Nikolaua.

Při pobytu v Džibuti v roce 1933 konvertoval k islámu a vykonal jako první Čech pouť do Mekky – hadždž. Tehdy také změnil jméno na Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius.

Činnost za První republiky editovat

Ve třicátých letech 20. století se v Československu věnoval přednáškové činnosti, přednášel pod jménem Hadži Mohamed Abdallah Brikcius,[2] vystupoval i v českém rozhlase.

Byl redaktorem časopisu Oasa, který vydával v letech 1933–1936 Klub přátel Orientu.[3][p 1] Již v roce 1936 se stal členem Vlajky.

Založení Muslimské obce editovat

Dne 27. ledna 1935 byla v pražské kavárně Louvre založena Náboženská rada muslimská a Brikcius se stal jejím předsedou.[4][p 2][p 3] S manželkou dali pro činnost MO k dispozici svůj byt.[5] Roku 1937 začal vydávat i ústřední list, Hlas Moslimské náboženské obce pro Československo.[5] Po řadě jednání s československými orgány byla Muslimská obec uznána až protektorátními úřady v roce 1941; její povolení bylo po válce s ostatními protektorátními výnosy zrušeno .[1]

Za Protektorátu editovat

Členem hnutí Vlajka byl Brikcius již od roku 1936. Do jeho stejnojmenného periodika přispíval od září 1939. Jednalo se nejprve pouze o články o útisku muslimů v muslimských zemích. Jako redaktor pro zahraničně-politické události, kterým se stal v lednu 1940, ale občas vybočil z tematiky, která mu byla vlastní; psal příspěvky oslavující Adolfa Hitlera či články protižidovské nebo protibenešovské. V březnu 1945 ho Emanuel Moravec jmenoval šéfredaktorem Korespondence, časopisu Ligy proti bolševismu.[1]

Před zrušením Vlajky v roce 1942, kdy byl zástupcem šéfredaktora, obdržel za průkopnicko-publicistickou činnost Národní cenu.[6] (Je však třeba uvést, že současně obdržely tuto cenu nekolaborující osobnosti z oblasti kultury jako spisovatel František Kožík, herečka Marie Glázrová, houslista Váša Příhoda, skladatel Václav Trojan, básník František Hrubín a další.[7])

V roce 1943 vydal v Českém slovu článek Beneš – nejpodlejší postava českých dějin.[8]

Protižidovská a protizednářská byla jeho přednáška v rozhlase v roce 1942; před soudem v roce 1947 však prokázal, že nebyl jejím autorem.[9][10]

Byl vyznamenán tzv. Svatováclavskou orlicí (I. stupně bez věnce).[11] Byl důstojníkem Svatoplukových gard, což po válce tvořilo jeden z bodů jeho obžaloby. (Svatoplukovy gardy působily v letech 1939–1943, kdy se rozpadly. Jednalo se o fašistické jednotky, které měly být obdobou německých SA.[12])

Po druhé světové válce – soud a vězení editovat

Již v květnu 1945 byl, spolu s dalšími novináři, označen za kolaboranta, vyloučen ze Svazu českých novinářů a předán soudním orgánům.[13][14] Odsouzen byl v květnu 1946.[5] Během soudu se doznal k psaní kolaborantských článků, popíral však autorství rozhlasové přednášky o židech a zednářích, což se mu podařilo prokázat. Též se hájil tím, že proti Židům nepsal z rasismu, ale z historických a palestinských důvodů. Podobně zdůvodňoval své psaní proti Spojencům tím, že poznal imperialistickou politiku Velké Británie. Odsouzen byl za propagaci nacismu a členství v důstojnickém sboru Svatoplukových gard na osm let vězení a ztrátu cti na deset let.[10][15]

Závěr života editovat

Z vězení byl propuštěn roku 1953 a ujal se znovu vedení muslimské obce; od roku 1956 uvažoval o jejím právním obnovení (protektorátní uznání bylo po válce s ostatními protektorátními zákony a výnosy zrušeno). K obnovení ale došlo až v roce 1991.[1]

Byl pohřben (pod jménem Mohamed Brikcius) na Olšanských hřbitovech v Praze (část 010, oddělení 9, hrob 200).[p 4]

Rodinný život editovat

Alois Brikcius byl třikrát ženat. (O první manželce prozatím nedohledány informace.) Se svou druhou ženou Marií (islámské jméno Marjam Bint Alí) přijal v roce 1933 v Džibuti islám (sám přijal jméno Mohamed Abdalláh) a odcestovali na pouť do Mekky.[16]

Dne 29. května 1936 se na Staroměstské radnici v Praze (civilní sňatek) potřetí oženil s Miladou Illingerovou.[17] V poválečném procesu s Aloisem Brickiusem ho rodina jeho ženy (vystoupením švagrové dr. Městkové-Illingerové) aktivně hájila.[1]

Dne 1. června 1937 vystoupila v rozhlasové stanici Praha I. Brikciova manželka pod muslimským jménem Aziza Illinger-Brickiusová v pořadu Moslimská žena v Orientě.[18]

Dílo (knižní vydání) editovat

 
Země zrady, titulní strana, 1942

Svá díla vydával pod jménem Mohamad Abdallah-hadži Brikcius (nebo M. A. Brikcius):

  • V záři půlměsíce, moje pout do Mekky a Mediny (V Praze, Klub přátel Orientu, 1934–1935)
  • Napříč Kemalovým Tureckem (Cestovní reportáž, V Praze, Československá grafická Unie, 1935)
  • Orient mlčí
    • Syrie pod francouzskou trikolorou – Orient mlčí I (V Praze, Československá grafická Unie, 1939)
    • Palestina, Svatá země krví zalitá – Orient mlčí II (V Praze, Československá grafická Unie, 1939, spr. 1938)
    • Země zrady – Orient mlčí III (Redigoval prof. dr. St. Nikolau, V Praze, Česká grafická Unie, 1942)
    • Irak – země odplaty – Orient mlčí. IV (Praha, Česká grafická Unie, 1944)

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ O Klubu přátel Orientu viz [1].
  2. ↑ Podrobnosti o založení Obce IN: Literatura, Miloš Mendel.
  3. ↑ V interview Národních listů k založení muslimské organizace jsou mj. shrnuty v patnácti bodech její názory na islám, včetně nenásilnosti tohoto náboženství.
  4. ↑ Databáze Olšanských hřbitovů uvádí datum pohřbu 24. 2. 1959 (vyhledávání Brikcius Mohamed [2])

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e HYLSKÝ, Lukáš. Světový útisk muslimů podle Mohameda Abdalláha Brikciuse na stránkách protektorátních periodik Vlajka a Hlas. , 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Zdeněk Nešpor. Dostupné online.
  2. ↑ Přednášky a schůze. Lidové noviny. 26. 9. 1935, s. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ Pražan přítelem Ibn Sauda. Národní politika. 11. 5. 1934, s. 4. Dostupné online. 
  4. ↑ Islam v Praze. Národní listy. 29. 1. 1935, s. 4. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c „Svaté nadšení nezastavilo se před ničím.“ – Před 120 lety se narodil hadži Brikcius : Náboženský infoservis 30. 9. 2023
  6. ↑ SUK, Pavel. Antisemitismus ve vybraných protektorátních periodikách. Praha, 2010. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. . s. 101. 2017-08-22. Dostupné online.
  7. ↑ (dostupné online v NK ČR) Ministr E. Moravec udělil národní ceny. Árijský boj. 18. 7. 1942, s. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ Historický ústav AV ČR: Beneš-nejpodlejší postava českých dějin (reference)
  9. ↑ Zednářství – jedno z ramen židovské diktatury. Lidové noviny. 20. 1. 1942, s. 5. Dostupné online. 
  10. ↑ a b (dostupné online v NK ČR) Kismet Mohameda Abdullaha Brikcia. Rudé právo. 25. 1. 1947, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ Warcross.cz: Seznam nositelů Svatováclavské orlice
  12. ↑ Jiří Frajdl: Protektorátní kolaborantské a fašistické organizace 1939–1945
  13. ↑ Mediální studia, Jan Cebe: Poválečná očista v rámci Svazu českých novinářů, s. 28. medialnistudia.files.wordpress.com [online]. [cit. 2017-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  14. ↑ Aktivisté a kolaboranti mezi novináři. Lidová demokracie. 12. 5. 1945, s. 2. slovo%22 brikcius Dostupné online.  Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine.
  15. ↑ (dostupné online v NK ČR) Mohamed Abdul Brikcius před soudem. Severočeská Mladá fronta. 25. 1. 1947, s. 2. Dostupné online. 
  16. ↑ Miloš Mendel: Muslimská náboženská obec v českých zemích (1934–1945)
  17. ↑ Sňatek. Národní politika. 24. 5. 1936, s. 7. Dostupné online. 
  18. ↑ Program stanice Praha I., 1. června. Národní listy. 29. 5. 1937 (večer. vyd.), s. 4. Dostupné online. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Bohdan_Brixius&oldid=23812387“