Alkoun tlustozobý
Alkoun tlustozobý (Uria lomvia) je bíločerný pták z řádu dlouhokřídlých, z čeledi alkovití, který dorůstá velikosti okolo 42 až 45 cm s rozpětím křídel až 75 cm.[2] Od poloviny 19. století, kdy byla kvůli nadměrnému lovu vyhubena alka velká (Pinguinus impennis),[3] se jedná o největšího zástupce této čeledi.[4]
 Alkoun tlustozobý | |
|---|---|
 Alkoun tlustozobý při hnízdění | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | alkovití (Alcidae) |
| Rod | alkoun (Uria) |
| Binomické jméno | |
| Uria lomvia | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Alkoun tlustozobý je pták o málo větší než alkoun úzkozobý. Oproti tomuto druhu je taktéž zavalitější. Dospělý jedinec dorůstá velikosti 42 až 45 cm s rozpětím křídel 70 až 75 cm. Oproti alkounovi úzkozobému má kratší a silnější zobák, na kterém má bílou čárku v koutku zobáku směřující k nozdrám.[2] Dospělý jedinec je na hlavě, zobáku, zádech, krku a křídlech černý s bílou oblastí na břiše a nohách. Během zimy se hrdlo tohoto druhu zbarvuje do bílé barvy.[2]
Výskyt editovat
Alkoun tlustozobý se vyskytuje v polárních oblastech severní polokoule se 4 poddruhy. Zástupce druhu je možno pozorovat při hnízdění řídce v severním Norsku, častěji na Islandu, v Grónsku a v Severní Americe. Do těchto oblastí zasahují studené mořské proudy z jižních šířek,[2] což přináší množství potravy. Příležitostně bylo pozorováno hnízdění ve smíšených koloniích s alkounem úzkozobým, nicméně k reprodukci vyhledává pouze partnery vlastního druhu a k mimo druhovému křížení nedochází, i když se tomuto příbuznému druhu značně podobá.[2]
Po celou dobu svého života tráví alkoun tlustozobý na otevřeném moři v místech, kde teplota vody nepřesahuje 8 °C, výjimkou je doba hnízdění, kdy vyhledává útesy.[5][6]
Hnízdění editovat
Hnízdění probíhá v obrovských koloniích čítající v případě arktických kolonií až statisíce párů. Alkouni hnízdí na obvyklém místě, které jsou schopni každoročně najít. Samotné hnízdo je umístěno na skalní stěně, kde je chráněno před sběrači ptačích vajec. Do hnízdících kolonií se alkouni slétávají od konce března na jihu až do května v severnějších oblastech.[2]
Během sedění na hnízdě jsou ptáci natočeni bílou hrudí směrem k moři. Hnízdění začíná pro celou kolonii současně v rozmezí přibližně jednoho týdne, kdy samice snáší jedno vejce s charakteristickým zúžením na jedné straně. Když přijde pár o vejce, je schopen snést náhradní snůšku.[2] Vejce má velikosti přibližně 75 až 87 mm na délku o hmotnosti 120 g(přibližně velikost husího vejce). Rodiče střídavě sedí na vejci mezi 30 až 35 dny, kdy vejce přidržují na nohách, zakrývají ho svým peřím a tisknou k teplé kůži. Na skořápce vejce se nachází unikátní vzor z kudrlinek a skvrn, což umožňuje rodičům rozpoznat svá vejce v kolonii.[2]
Po vylíhnutí z vejce zůstávají mláďata na místě 19 až 20 dní, načež seskakují do moře stejně jako mláďata ostatních alek.[2] Nicméně i na moři rodiče o mládě pečují až do doby, kdy je schopno se samo o sebe postarat.[2]
Potrava editovat
Za potravu alkounovi tlustozobému slouží ryby, různé druhy korýšů, mořští červy žijícími na volném moři, jelikož tento druh se nedokáže za potravou potápět. Podobně jako v případě alkouna úzkozobého jsou jeho mláďata krmena malými rybkami.[2]
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d e f g h i j k REIHARD, Witt. Steinbachův velký průvodce přírodou: Ptáci. [s.l.]: GeoCenter, 1995.
- ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id97005/
- ↑ Nettleship, David N. (1996): 3. Thick-billed Murre. In: del Hoyo, Josep; Elliott, Andrew & Sargatal, Jordi (eds.) (1996), Handbook of Birds of the World (Volume 3: Hoatzin to Auks): 710-711, plate 59. Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 84-87334-20-2
- ↑ Tuck LM, Canadian Wildlife S. 1960. The Murres; their distribution, populations and biology: A study of the genus Uria. Ottawa: Department of Northern Affairs and National Resources, National Parks Branch, Canadian Wildlife Service.
- ↑ Gaston AJ, Hipfner JM. 2000. Thick-billed Murre (Uria lomvia), The Birds of North America Online (A. Poole, Ed.). Ithaca: Cornell Lab of Ornithology; Retrieved from the Birds of North America Online: http://bna.birds.cornell.edu/bna/species/497doi:10.2173/bna.497
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu alkoun tlustozobý na Wikimedia Commons
