Wikipedie

Alexandr Tvardovskij

sovětský básník

Alexandr Trifonovič Tvardovskij (rusky Александр Трифонович Твардовский; 21. června 1910, Zagorje, Smolenská gubernie – 18. prosince 1971, Krasnaja Pachra, Moskevská oblast) byl ruský sovětský básník, prozaik a novinář.[1]

Alexandr Trifonovič Tvardovskij
Narození21. června 1910
Zagorje, Smolenská gubernie
Úmrtí18. prosince 1971 (ve věku 61 let)
Krasnaja Pachra, Moskevská oblast
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povoláníbásník, prozaik a novinář
Národnostruská
StátRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Alma materMoskevský institut filozofie, literatury a historie
Žánrpoemy, lyrika
Témataliterární tvorba, poezie, próza a žurnalistika
Významná dílaVoják Ťorkin,
Dům u cesty,
Za dálkou dálka
OceněníLeninův řád (1939, 1960 a 1967),
Řád rudé hvězdy (1940)
,Řád vlastenecké války (1944 a 1945),
Stalinova cena (1941, 1946 a 1949),
Leninova cena (1961),
Řád rudého praporu práce (1970),
Stání cena Sovětského svazu (1971)
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině kováře a sedláka, pronásledovaného jako kulak. Vystudoval Pedagogický institut ve Smolensku a roku 1939 absolvoval Institut filozofie, literatury a dějin v Moskvě. Již během studií byl literárně činný a roku 1931 vydal svou první knihu, agitační poemu Путь к социализму (Cesta k socialismu). Za 2. světové války působil jako válečný dopisovatel. Proslavil se poemou Василий Тёркин (Voják Ťorkin), která vznikala v letech 1941–1945. Ťorkin se stal za války nejpopulárnějším literárním hrdinou a poema měla příznivý ohlas i mezi ruskými emigranty.[2]

Roku 1950 byl jmenován šéfredaktorem časopisu Novyj mir (Новый мир), roku 1954 byl však odvolán pro liberální tendence časopisu po Stalinově smrti. Po svém opětném jmenování roku 1958 udělal z časopisu středisko literárních sil snažících se pravdivě zobrazovat sovětskou skutečnost (publikoval zde například Alexandr Solženicyn). Od roku 1965 byl vystaven stále sílícím útokům sovětských reakčních sil, které jej roku 1970 donutily vzdát se místa šéfredaktora. Za jeden a půl roku po této události zemřel. Pochován je na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.[1]

Politická činnost editovat

Tvardovskij měl po dlouhou dobu významné postavení v sovětském literárním i politickém životě. Roku 1940 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu a v letech 1952–1956 byl členem její Ústřední revizní komise. Roku 1950 se stal členem předsednictva Svazu sovětských spisovatelů (viz Svaz spisovatelů) a v letech 1950–1954 a 1958–1971 byl jeho tajemníkem. Od roku 1958 byl rovněž členem předsednictva Svazu spisovatelů RSFSR. Po čtyři období působil jako poslanec Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a za Chruščovovy éry (v letech 1961–1965) byl kandidátem ÚV KSSS.[1]

Dílo editovat

Charakteristika editovat

Stavba Tvardovského děl sahá až k Puškinovi a Někrasovovi. Jsou snadno srozumitelná, postavená na folklórních prvcích a často se v nich objevují reflexe společenských a politických událostí. Jeho raná díla (Cesta k socialismu, Deník předsedy kolchozu, Země Muravie) jsou napsána v duchu socialistického realismu. Velká vlastenecká válka se odrazila především v jeho poemách Voják Ťorkin a Dům u cesty. Jeho práce z postalinského období (Za dálkou dálka, Z lyriky těchto let) se vyznačují stále sílící kritikou sovětského systému a jeho nedemokratičnosti. Přes své politické funkce si byl jasně vědom hrůz období Stalinovy diktatury, některá jeho díla (Ťorkin na onom světě, Právem paměti) byla cenzurou zakázána a básník byl vystaven útokům reakčních sil. Teprve politika perestrojky a glasnosti vedla k tomu, že se dočkal uznání oficiálních míst jako liberální autor.[1]

Bibliografie editovat

 
Básníkův hrob
 
Tvardovskij na ruské známce z roku 2000
  • Путь к социализму (1931, Cesta k socialismu), agitační poema, autorova první kniha.
  • Дневник председателя колхоза (1932, Deník předsedy kolchozu), próza.
  • Страна Муравия (1936, Země Muravie), poema zobrazující strastiplnou cestu prostého rolníka Nikity Morgunka, jenž hledá legendární, hojností oplývající zemi Muravii. Po svém putování se vrací se domů, kde najde spokojenost v životě v kolchoze.
  • Сельская хроника (1939, Vesnická kronika), verše.
  • Василий Тёркин (1941–1945, Voják Ťorkin), poema o řadovém sovětském vojákovi za Velké vlastenecké války, který má smysl pro humor i v nejtěžších situacích, který je statečný a houževnatý a který je odhodlán žít, bít se a vítězit. Poema vznikala na pokračování a Ťorkin byl za války nejpopulárnějším literárním hrdinou. Poema našla příznivý ohlas i mezi ruskou emigrací, nadchla například Ivana Bunina.[2][3]
  • Фронтовая хроника (1942, Frontová kronika), verše.
  • Дом у дороги (1946, Dům u cesty), poema, v níž tragický osud jedné sovětské rodiny rozbité válkou přerůstá v obecný symbol nezničitelnosti života.
  • Я убит подо Ржевом (1946, Padl jsem u Rže), poema založená na skutečné události z krvavé bitvy o Ržev za Velké vlastenecké války.
  • Родина и чужбина (1947, Z domova i ciziny), poznámky, črty a drobné povídky založené na záznamech z válečného deníku z dob Velké vlastenecké války.
  • За далью — даль (1950–1960, Za dálkou dálka), rozsáhlá poema, vlastně lyrický deník o autorově cestě z Moskvy na Dálný východ, ve kterém se zeměpisné dálky spojují s dálkami historickými. Poema také v duchu doby pohlíží novýma očima na období stalinského útlaku.
  • Печники (1958, Kamnáři), sbírka povídek a črt.
  • Тёркин на том свете (Ťorkin na onom světě), travestie, pokračování poemy Voják Ťorkin, satirické a groteskní zobrazení nedostatků života sovětské společnosti, spojené se Stalinovou diktaturou, napsané roku 1954 a vydané až roku 1963.
  • Из лирики этих лет. 1959–1967 (1967, Z lyriky těchto let), básně z let 1959–1967, sbírka lyrických veršů, ve kterých autor uvažuje o skutečných i pomíjivých hodnotách života.
  • По праву памяти (Právem paměti), básně napsané v letech 1967–1969, ve kterých je hořce popsán osud básníkova otce a objevuje se v nich otevřená kritika sovětského systému, sbírka byla zakázána a mohla vyjít až v roce 1987.

Filmové adaptace editovat

Ocenění editovat

Tvardovskij získal celou řadu ocenění jednak za svou literární činnost, jednak za svojí účast ve Velké vlastenecké válce:

Česká vydání editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d KASACK, Wolfgang. Slovník ruské literatury 20. století. 1. vyd. Praha: Votobia, 2000. 540-541 s. ISBN 80-7220-083-6. cnb000982151. S. 61. 
  2. ↑ a b Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, 1. vydání, Praha: Libri, 2001, S. 597-598.
  3. ↑ Slovník sovětských spisovatelů II., 1. vydání, Praha: Odeon, 1978, S. 477-478.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandr_Tvardovskij&oldid=22041471“