Wikipedie

Alenia Aermacchi M-346 Master

italský cvičný letoun

Alenia Aermacchi M-346 Master je podzvukový pokročilý cvičný a lehký bojový letoun páté generace, vyvinutý ve spolupráci mezi ruskou společností Yak Aircraft Corporation a italskou Alenia Aermacchi. Konstrukce letounu vychází z ruského typu Jakovlev Jak-130, který původně vznikal jako joint venture společností Aermacchi a Jakovlev.[1] Kromě Itálie jsou dalšími uživateli typu Izrael, Polsko a Singapur. Do dubna 2014 bylo všemi uživateli objednáno celkem 56 strojů M-346.[2]

M-346 Master
Určenícvičný/lehký bojový letoun
VýrobceAlenia Aermacchi
ŠéfkonstruktérMassimo Lucchesini
První let15. července 2004
Zařazenozáří 2015 (Itálie)
CharakterVe službě
UživatelItalské letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Polské letectvo
Singapurské letectvo
Výroba2004–dosud
Vyrobeno kusů68 (2018
Vyvinuto z typuJakovlev Jak-130
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj editovat

 
Prototyp vystavený v muzeu
 
Prototyp v roce 2010 na letecké přehlídce ve Farnborough

Letecký výrobce Aermacchi začal na přelomu 80. a 90. let pracovat na nástupci svého cvičného letounu Aermacchi MB-339. Firma přitom od roku 1993 spolupracovala s ruským výrobcem Jakovlev, se kterým postavily technologický demonstrátor Jak/AEM-130, který poprvé vzlétl v roce 1996.[1] Finanční problémy a odlišné vývojové priority ovšem v roce 2000 vedly k dohodě, že každá firma bude ve vývoji pokračovat samostatně. Oba jejich letouny ale z vnějšku vykazují nápadnou podobnost (Jak-130 je vyráběn pro ruské letectvo). Své vlastní řešení M-346 společnost poprvé představila v roce 2000 na aerosalonu ve Farnborough. První prototyp zalétal 15. července 2004 šéfpilot Olinto Cecconello z továrního letiště ve Venegonu,[3] druhý prototyp byl zalétán 17. května 2005. Vývoj zdárně pokračoval a 8. července 2008 došlo k prvnímu letu nového prototypu v předsériové podobě.[1]

V roce 2009 firma Aermacchi získala kontrakt na šest kusů M-346 (italské označení je T-346A) s opcí na dalších devět kusů.[4] Dodány byly v roce 2011. Větší množství jich ale zatím nebylo objednáno, protože Italské letectvo disponuje dostatkem cvičných letounů MB-339. Prvním zahraničním uživatelem typu se stal Singapur, který v roce 2010 objednal 12 letounů, kterými chce nahradit letité stroje A-4SU Super Skyhawk.[4] Dne 18. listopadu 2011 byl ztracen první prototyp, který se zřítil při návratu z letecké přehlídky v Dubaji.[1]

V únoru 2012 letoun vyhrál v izraelském tenderu na nové cvičné letouny, které ve službě nahradí typ A/TA-4 Skyhawk. Izraelské vojenské letectvo tak získá 30 kusů M-346 Lavi.[5] Dne 20. března 2014 proběhl slavnostní roll-out prvního sériového stroje. Letouny budou dodány v letech 2014–2016.[2] Dalším zákazníkem je Polsko, které objednalo 8 strojů M-346, které ve službě nahradí domácí polský typ PZL TS-11 Iskra.

Konstrukce editovat

Letoun je určen k pokročilému výcviku pilotů nadzvukových bojových letounů (pro základní výcvik je vyvíjen proudový typ Alenia Aermacchi M-311). Pohání ho dvojice dvouproudových motorů Honeywell F124-GA-200 o tahu 27,94 kN.[1] Výzbroj je nesena na devíti závěsnících, z nichž šest je pod křídlem, dva na koncích křídla a jeden pod trupem. Nést mohou například 500librové pumy Mk 83, 1000librové pumy, raketomety, protiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder, protizemní střely Raytheon AGM-65 Maverick či protilodní střely MBDA Marte MK-2A.[6]

Uživatelé editovat

 
Druhý prototyp

Současní editovat

Ázerbájdžán  Ázerbájdžán
Itálie  Itálie
  • Italské letectvo (AMI) – objednalo 18 letadel (T-346A). Dodávky proběhly od listopadu 2011 do února 2018.[8]
Izrael  Izrael
Nigérie  Nigérie
Polsko  Polsko
Řecko  Řecko
Singapur  Singapur

Turkmenistán  Turkmenistán

Potenciální editovat

Egypt  Egypt

Katar  Katar

Specifikace (M-346 Master) editovat

 
Nákres M-346
 
Polský M-346

Technické údaje editovat

  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Délka: 11,49 m
  • Rozpětí: 9,72 m
  • Výška: 4,98 m
  • Nosná plocha: m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 4610 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 9500 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Honeywell F124-GA-200
  • Tah pohonné jednotky: 27,94 kN

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: 1059 km/h
  • Min. rychlost: 170 km/h
  • Dolet: 2076 km
  • Dostup: 13 500 m
  • Počáteční stoupavost: 107 m/s

Výzbroj editovat

  • Devět závěsníků pro různé typy výzbroje

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e ODEHNAL, Zdeněk. M-346 Master – Boj o místo na slunci. ATM. 2012, roč. 48, čís. 1, s. 48–49. ISSN 1802-4823. [Dále Odehnal (2012)]
  2. ↑ a b Roll-out izraelského M-346 Lavi. ATM. 2014, roč. 46, čís. 4, s. 52. ISSN 1802-4823. 
  3. ↑ ODEHNAL, Zdeněk. Master našel prvního odběratele. Letectví a kosmonautika. Květen 2009, roč. 85., čís. 5, s. 46. ISSN 0024-1156. 
  4. ↑ a b [Odehnal 2012, s. 49.]
  5. ↑ KATZ, Yaakov. Italy wins IAF with combat trainer jet bid [online]. The Jerusalem Post, 2012-02-16 [cit. 2012-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ M-346 Master, Italy [online]. Airforce-technology.com [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ DUNAI, Peter. Azerbaijan Buys the M-346 as Caucasus Stand-off Continues. Aviation International News [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Italy receives final M-346 jet trainer [online]. Jane's, rev. 2018-02-27 [cit. 2018-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-28. (anglicky) 
  9. ↑ Israel receives new M346 trainers from Italy [online]. Jul 9, 2014 [cit. 2014-07-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Last Israeli M-346 Lavi Handed Over. AirForces Monthly. Srpen 2016, čís. 341, s. 32. (anglicky) 
  11. ↑ HERK, Hans van. Leonardo M346 Masters for Nigerian Air Force. www.scramble.nl [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Włoski Master wyszkoli polskich pilotów do walki na amerykańskich F-16 [online]. PL: February 2014. Dostupné online. (polsky) 
  13. ↑ PERRY2021-01-05T09:53:00+00:00, Dominic. Israel and Elbit Systems to set up M-346-equipped flight academy for Greek air force. Flight Global [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ST Aerospace and Alenia Aermacchi will deliver the last of the 12 M-346 [online]. [cit. 2014-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-09-2014. 
  15. ↑ BISACCIO, Derek. Defense Security Monitor [online]. 2020-05-26 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ HERK, Hans van. Masters for Qatar?. scramble.nl [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alenia_Aermacchi_M-346_Master&oldid=23173704“