Al-Mansúr
Al-Mansúr, celým jménem Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr, (asi 714, Humajma, Jordánsko – 7. října 778, poblíž Mekky) byl druhý chalífa z rodu Abbásovců, zakladatel Bagdádu a de facto i abbásovského chalífátu.
| al-Mansúr | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 714 Humeima |
| Úmrtí | 7. října 775 (ve věku 60–61 let) nebo 18. října 775 (ve věku 60–61 let) Bagdád |
| Místo pohřbení | Al Muallaa Cemetery |
| Povolání | politik a chalífa |
| Nábož. vyznání | islám |
| Choť | Músa al-Hamríjá Hamada bint Issa Fatimah bint Muhammad al-Taymi |
| Děti | Al-Mahdí Sulajmán ibn Abi Džafar Džafar ibn Abdalláh al-Mansúr  Q124435841Q124435854Aliyah bint al-Mansur |
| Rodiče | Muhammad ibn Ali al-Abbasi a Sallamah Umm Abdallah |
| Rod | Abbásovci |
| Příbuzní | Ibráhim al-Imám, Abú al-Abbás al-Saffáh, Jahjá bin Muhammad al-Abbás a Al-Abbas bin Muhammad (sourozenci) Al-Hádí, Hárún ar-Rašíd, Ulaia binte Almadi, Banuqa, Abbasa, Ibrahim ibn al-Mahdi a Ubaydallah ibn al-Mahdi (vnoučata) |
| Funkce | abbásovský chalífa (754–775) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí editovat
Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr se narodil asi v roce 714 v Humajmě v dnešním Jordánsku jako syn Muhammada ibn Alí ibn Abdalláha. Pocházel z rodu Abbásovců, kteří svůj původ odvozovali od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.[1]
Islámskému světu v době jeho narození panovala mocná dynastie Umajjovců, jež však v druhé čtvrtině 8. století začala upadat, což mělo za následek postupný rozklad říše. Al-Mansúrův otec zemřel v roce 744, kdy se novým umajjovským chalífou stal Marván II.[2]
Roku 747 vyslal imám Ibrahim, al-Mansúrův bratr, generála Abú Muslima do Chorásánu, aby zde rozpoutal povstání proti Umajjovcům. Abú Muslim slavil úspěchy – v Chorásánu sebral početné povstalecké vojsko,[3] které pak triumfálně protáhlo Íránem a vpadlo do Iráku.[4] Umajjovci však současně zajali Ibrahima, který pak zemřel v zajetí. Al-Mansúr se zbytkem rodiny v roce 749 uprchl z Jordánska do Kúfy v Iráku,[1] kterou mezitím dobyla povstalecká vojska. Zde Abbásovci zvolili za nového chalífu dalšího al-Mansúrova bratra, al-Saffáha. Ten roku 750 porazil Marvána II. v rozhodující bitvě u Velkého Zábu a opanoval Damašek, čímž se chopil vlády nad celým umajjovským chalífátem a založil takzvaný abbásovský chalífát.[4]
Abú Muslima al-Saffáh odměnil tím, že ho jmenoval místodržícím v Chorásánu.[3] Všechny Umajjovce Abbásovci postupně vyvraždili,[4] pouze s výjimkou Abd ar-Rahmána I., který uprchl do dnešního Španělska, kde v roce 756 založil Córdobský emirát.[5] Al-Saffáhova čtyřletá vláda probíhala ve znamení marné snahy o konsolidaci celé islámské říše, s níž prvnímu abbásovskému chalífovi al-Mansúr intenzivně pomáhal.[1] V roce 754 al-Saffáh zemřel[6] a al-Mansúr se chopil vlády.[1]
Chalífa editovat
.JPG)
Ihned po nástupu na trůn se proti al-Mansúrovi postavil jeho ambiciózní strýc Abdalláh ibn Alí, jehož vzpouru nový chalífa potlačil díky pomoci Abú Muslima.[1] Chorásánského místodržícího ale vzápětí nechal zrádně usmrtit, čímž odstranil dalšího potenciálního soupeře o titul chalífy.[3] V reakci na Abú Muslimovu vraždu propuklo v Íránu několik povstání. Ještě v roce 755 se do čela Abú Muslimových přívrženců lačnících po pomstě postavil šlechtic Sunpadh, avšak al-Mansúr tuto chorásánskou revoltu krutě potlačil. Neuspělo ani povstání z roku 762, jehož vůdce se prohlašoval za proroka. V roce 757 al-Mansúr zasáhl rovněž proti ší'itské sektě Ravandianů z Chorásánu, která ho považovala za Boha.[1]
Roku 762 Abú Dža'far al-Mansúr zahájil stavbu nového hlavního města Bagdádu, kam přenesl své sídlo z Damašku. Tímto krokem chalífa značně upevnil abbásovskou moc. Zároveň tak reagoval na nepokoje v Basře a Kúfu. Založení Bagdádu souviselo také s vybudováním nového byrokratického aparátu říše.[7][1] Al-Mansúrova politika posílila teokratickou povahu chalífské moci. Abbásovci totiž na rozdíl od Umajjovců, kteří vystupovali spíše jako pouhá arabská knížata, zdůrazňovali zejména svou vazbu k Bohu a proroku Mohamedovi. Abú Dža'far v neposlední řadě zavedl tradici, že nový chalífa vždy přijme jméno vyjadřující milost boží. On osobně přijal právě jméno al-Mansúr („obdařený vítězstvím“).[8] Pro své vojenské a budovatelské činy je al-Mansúr považován za faktického zakladatele abbásovského chalífátu.[1]
Soudobé prameny al-Mansúra popisují jako vysokého štíhlého muže s hnědou pletí a řídkým plnovousem. Před smrtí al-Mansúr zajistil nástupnictví svého syna al-Mahdího. Zemřel v roce 775 na cestě do Mekky a byl pohřben poblíž svatého města.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i Al-Manṣūr | www.britannica.com [online]. Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc., [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tauer 1984, s. 71–72.
- ↑ a b c Abu Muslim [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c Tauer 1984, s. 73.
- ↑ CHALUPA, Jiří. Dějiny Španělska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 752 s. ISBN 978-80-7422-525-3. S. 77–78.
- ↑ Abu al-Abbas al-Saffah | www.britannica.com [online]. Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc,, 2020-01-01 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tauer 1984, s. 77.
- ↑ Tauer 1984, s. 77–80.
Literatura editovat
- TOYIB, Biodun. Abbasid Caliphate [online]. Abuja: School of Art and Social Sciences, National Open University of Nigeria [cit. 2021-01-11]. S. 34–42. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-14. (anglicky)
- TAUER, Felix, 1984. Svět islámu: dějiny a kultura: nástin politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje zemí, do nichž proniklo učení arabského proroka, od jeho vystoupení do konce první světové války. 1. vyd. Praha: Vyšehrad. 301 s. ISBN 80-702-1828-2.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu al-Mansúr na Wikimedia Commons - Al-Mansúr na oxfordreference.com
| Chalífové | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Abú al-Abbás al-Saffáh |
754–775 Al-Mansúr |
Nástupce: Al-Mahdí |
