Agota Kristofová
Agota Kristofová, maďarsky Kristóf Ágota (30. říjen 1935 – 27. červenec 2011) byla švýcarská spisovatelka maďarského původu. Svá díla psala francouzsky.
| Agota Kristofová | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 30. října 1935 Csikvánd |
| Úmrtí | 27. července 2011 (ve věku 75 let) Neuchâtel |
| Místo pohřbení | Kőszeg |
| Povolání | spisovatelka, dramatička a básnířka |
| Významná díla | The Notebook |
| Ocenění | Knižní cena Interu (1992) Cena Gottfrieda Kellera (2001) Preis der SWR-Bestenliste (2006) Rakouská státní cena za evropskou literaturu (2008) Kossuthova cena (2011) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Narodila se v Maďarsku, ale téměř padesát let žila ve Švýcarsku. Z Maďarska emigrovala po sovětské invazi roku 1956. Exil, pocity vyhnanství a stesk se staly velkým tématem její tvorby. Zpočátku pracovala v továrně, až postupně se naučila francouzsky a až v poměrně pozdním věku se proslavila jako spisovatelka. Roku 1987 vydala svůj první román nazvaný Velký sešit (Le grand cahier). Měl obrovský úspěch a byl přeložen do více než 30 jazyků. Francouzská kritika dílo přirovnala k textům Samuela Becketta nebo Eugèna Ioneska.[1] Velký sešit byl úvodem trilogie, další díly dostaly název Důkaz (La preuve) a Třetí lež (Le troisième mensonge). V roce 1995 vydala román Včera (Hier) o hledání identity. Na konci roku 2004 vyšla sbírka deseti autobiografických textů s názvem Analfabetka (L'Analphabète), jež byly napsány na konci 80. let pro časopis Du, a kde mj. popisuje zkušenost, kdy se jako exilová „analfabetka“ pouští do psaní v adoptivním jazyce. Na počátku roku 2005 vydalo pařížské nakladatelství Seuil soubor textů To je jedno (C'est égal), které psala v mládí jako cvičení v nově přijatém jazyce. Psala i básně a rozhlasové a divadelní hry. Napsala 23 dramat, ale jen devět se hrálo na jevišti.
V roce 1987 získala cenu Prix du Livre Européen. Rok poté obdržela cenu Alberta Moravii. V roce 2001 získala cenu Friedricha Schillera a také nejvýznamnější švýcarské literární ocenění – Cenu Gottfrieda Kellera.[2] Roku 2008 získala Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu.[3] Těsně před smrtí se dočkala ocenění i ve své původní vlasti, když v roce 2011 získala cenu Lájose Kossutha.
V češtině editovat
- Velký sešit. Praha: Mladá fronta 1995; Havlíčkův Brod 2014
- Důkaz. Třetí lež. Praha: Mladá fronta 2001
- V roce 2017 vyšlo audiozpracování Velkého sešitu, který načetl Kryštof Hádek, vydala Audiotéka.
Fotografie editovat
-
Pamětní deska na výše zmíněném gymnáziu -
Její hrob ve městě Kőszeg
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Zemřela hledačka identity, spisovatelka Kristofová. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2011-07-27 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online.
- ↑ ŠOTOLOVÁ, Jovanka. Agota Kristofová získala Cenu Gottfrieda Kellera – iLiteratura.cz. ILiteratura.cz [online]. 2003-01-02 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online.
- ↑ AGOTA, Kristof. Rakouská státní cena pro evropskou literaturu udělena Agotě Kristof. PWF.cz [online]. 2008-12-04 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Agota Kristofová na Wikimedia Commons - Portrét na stránkách pražského Festivalu spisovatelů
- Nekrolog na Aktuálně.cz
Osoba Agota Kristofová ve Wikicitátech
