Wikipedie

Adam Oehlenschläger

dánský dramatik a básník

Adam Gottlob Oehlenschläger (14. listopadu 1779, Kodaň – 20. ledna 1850, tamtéž) byl dánský dramatik a básník. Je považován za hlavního představitele národně orientovaného romantismu v dánské literatuře. Jeho báseň Der er et yndigt Land (To je krásná země) se později stala textem dánské národní hymny.

Adam Oehlenschläger
Narození14. listopadu 1779
Kodaň
Úmrtí20. ledna 1850
Kodaň
Povoláníbásník, dramatik, spisovatel, autor autobiografie, libretista, vysokoškolský učitel a textař
Alma materKodaňská univerzita (od 1800)
Efterslægten
Témataliteratura
Významná dílaZlaté rohy, Aladdin neboli Zázračná svítilna, To je krásná země (dánská národní hymna)
OceněníŘád za zásluhy v oblasti umění a věd
Manžel(ka)Kristiane Georgine Elisabeth Hegerová (1782-1841)[1]
DětiMarie Louise Oehlenschläger
RodičeJoachim Conrad Oehlenschläger
PříbuzníSophie Ørstedová (1762-1812), sestra
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině varhaníka, který se později stal strážcem královského zámku ve Frederiksbergu. Matka trpěla patrně maniodepresivní psychózou. Naučil se psát a číst, ale do školy ho rodiče neposílali. Vyvinul se tak ovšem v dosti originální dítě – první verše napsal již v devíti letech.

 
Adam Oehlenschläger na obraze Friedricha von Amerlinga z roku 1844

Díky náhodnému setkání s básníkem a ředitelem střední školy Edvardem Stormem mohl začít studovat střední školu, ačkoli neměl jiného předchozího vzdělání. Storm ho také seznámil se skandinávskou mytologií, což ho velmi ovlivnilo (zejm. v básnie Zlaté rohy z roku 1802). Po střední škole se zkoušel stát hercem, ale na radu svého bratra toho nechal a šel studovat na univerzitu v Kodani. Student nebyl příliš dobrý, mj. kvůli tomu, že mu v té době zemřela matka, vrhl se do psaní a prožívání poezie a studia mu také přerušila válka (viz Bitva u Kodaně). Ale atmosféra na kodaňské univerzitě ho přece jen silně ovlivnila, to když se z cest vrátil dánsko-německý filozof Henrik Steffens a přivezl do Kodaně nové impulsy romantismu, zejména poezii Goetha a Schillera. Adam se pro nový styl nadchl a začal psát výhradně v romantickém duchu - první báseň napsali společně se Steffensem po šestnáctihodinové horečné debatě v univerzitním klubu.

Ve dvaceti šesti letech již byl největší básnickou hvězdou Dánska. Díky tomu získal i státní cestovní stipendium. Čtyři roky pak mohl cestovat po Evropě, zejména po Německu (Halle, Berlín, Výmar, Drážďany, Paříž, Švýcarsko, Řím). Setkal se přitom s Humboldtem, Fichtem, Goethem, Madame de Staël, Bertelem Thorvaldsenem. Po návratu (1810) vedl katedru estetiky na kodaňské univerzitě. Od roku 1814 vedl též velmi dramatickou polemiku o smysl básnictví a romantismu s básníkem Jensem Imannuelem Baggesenem. Roku 1829 byl biskupem Esaiasem Tegnérem v katedrále švédského města Lund veřejně korunován vavřínovým věncem na krále severské poezie. V letech 1831–1832 byl rektorem univerzity.

K jeho vrcholným dílům patřili Severské básně z roku 1807, kam zařadil i pětiaktovou tragédii Hakon Jarl (napsal ji během cest v Halle) pojednávající o pohanském náčelníkovi, který je poražen křesťanským králem Olavem Tryggvasenem. Hra později posloužila jako námět symfonické básně Bedřicha Smetany. Krom severských motivů ho ale lákaly i ty orientální (zejm. mýtus o Aladinovi, k němuž se několikrát v životě vrátil).

Výběrová bibliografie editovat

 
Ilustrace k básní De Tvende Kirketaarne (1844, Dvanáct kostelních věží) od Hanse Jørgena Hammera
 
Oehlenschlägerova korunovace na krále severské poezie na obraze Constantina Hansena
  • Digte (1803, Básně). Jde o básnickou sbírku, ve které autor na základě myšlenky o tvůrčí svobodě ruší hranice mezi žánry. Zařadil do ní jednu ze základních básní dánského romantismu Guldhornene (Zlaté rohy) z roku 1802, která je příkladem romantického využití severské mytologie, dále dramatickou skladbu Sankt Hansaften spil (Hra noci svatojánské) a také další žánrové útvary jako například romanci Hakon Jarls Död (Smrt Hakona Jarla). epiku s lyrikou, fantastické motivy s realistickými zobrazeními, parodii a humor s vážnými úvahami a vzenešenými idejemi.[2][3]
  • Poetiske skrifter (1805, Básnické spisy), dvoudílný soubor autorových děl, který kromě dvou cyklů lyrických básní obsahuje jednu z nejobliíbenějších dánských divadelních her, pohádkovou hru o lidském zrání Aladdin eller Den forunderlige lampe (Aladdin neboli Zázračná svítilna).[2]
  • Nordiske digte (1807, Severské básně), Básnická sbírka zpracovávající témata ze severských dějin a mytologie. Je v ní mimo jiné obsažena pětiaktová tragédie Hakon Jarl, pojednávající o pohanském náčelníkovi, který je poražen křesťanským králem.
  • Corregio (1808), tragédie s hlavním hrdinou italským renesančním malířem Antoniem Allegrim da Correggio.
  • Palnatoke (1809), tragédie o legendárním dánském hrdinovi.
  • Axel og Valborg (1810), tragédie.
  • Helge (1814), romance.
  • Hagbarth og Signe (1815, Hagbarth a Signe), tragédie.
  • Nordens guder (1819, Severští bohové), cyklus romancí.
  • Erih og Abel (1820, Erik a Abel), tragédie.
  • Varingerne i Miklagård (1827, Vajgarové v Cařihradě), tragédie.
  • Hrolf Krake (1828), hrdinský epos.
  • Dina (1842), sentimentálně romantická hra.
  • Kjartan og Gudrun (1848, Kjartan a Gudrun), sentimentálně romantická hra.
  • Erindrinder (1850-1857, Vzpomínky), posmrtně vydaná čtyřsvazková autobiografie.[3]

Filmové adaptace editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adam Oehlenschläger na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Adam Oehlenschläger - Geni.com
  2. ↑ a b Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 345-346.
  3. ↑ a b Slovník spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Førské ostrovy, Island, Nizozemí, Belgie, Praha: Odeon 1967. S. 250-251.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adam_Oehlenschläger&oldid=21964301“